Klárčin blog

Větší článek o krásné čtyřdenní dovolené na Jižní Moravě s mýma holčinama chystám, jen potřebuju trošku víc času. 

Ale tyhle dvě černobílé fotky sem musím dát hned. Ještě ani nevisí všechno vyprané prádlo, ještě ani není dovybalený poslední batoh, ale nemůžu si pomoct.

Mám dvě krásné dcery. Jednu krásnější než druhou. A nejen vzhledem:) I když jsem jejich máma, tak vím, pozoruju to, že nejsou sluníčky jen pro mě. Umí rozesmát lidi kolem, umí potěšit, umí dávat i kousek sebe. 

Holky, děkuju vám za ty krásný dny, bylo mi s váma moc prima:)

Máma

A tady po delší době fotka samotné bloggerky ;) Tedy tak trošku maskované, prostě já očima Zuzky :)

… takže blog má prostě taky dovolenou :)

Jak jsem psala naposledy, cestujeme tak nějak na střídačku po vlastech Českých, v minulém týdnu byli Káčka u babičky v PB, Zuzi doma a pak u svého táty a bráchy, já s Davčou na bezvadném táboře s kamarádkama z Bécéčka a pak jsme přejeli ze severu Čech na Pardubicko a Sečsko. 

Mám tu pár fotek z výletu do ZOO ve Dvoře Králové, bylo to tam úžasný, hlavně nás nadchl Safari bus, vůbec jsem netušila, jak jsem stará, že tam jezdí ve volné přírodě (projíždí branou jak v Jurském parku ;) ) a že zvířata div nestrkají hlavy do bezoken autobusu :) 

Prostě máme prázdniny, ještě takový ten chaos chvíli potrvá, fotím, dokumentuju, ale na psaní není čas, takže to dohoníme až léto skončí :) Teď jsou kluci u babičky a dědy (Mildovo maminka) v PB a mají naplánováno spoustu výletů. My holky se také někam pojedeme podívat, určitě plánujeme plavání, v nějakém hooodně teploučkém bazénu … a tak :) 

Přeju krásný zbytek léta i našim věrným čtenářům :)

Fotky ze ZOO ve Dvoře Králové:

Tak prázdniny se překlopily do druhé poloviny ani nevíme jak.

Práce na domečku ustávají, téměř je hotovo a tak si konečně i s dětmi začínáme plánovat nějaké výlety. V příštích dvou týdnech budeme mít nabito, do toho čekají děti další prázdninové dny u babičky v Pardubicích, jsem moc ráda, že hlavně Davídek se vyřádí, přece jen … za pár týdnů škola volá – neskutečné, budu mít doma druhé školáka !!! :)

Včera jsem klukům udělala letní sestřih, už se to nedalo. Mají krásný tvar hlavičky, nemůžu se na ně vynadívat, Kájovi navíc ty nevlásky zdůrazní oči – no prostě, mám krásné děti, já vím :)

Včera mi poprvé došlo, jak asi někteří lidé kolem nás vnímají naše děti, jak se cítí při setkání s nimi … 

Možná mi i došlo maličko z toho, co se dělo vloni, před Vánoci. Ta ohromná spousta podpory a balíčků pro ně, ta touha … nějak … něčím pomoct, i když se to, co se stalo, nedá ničím odestát a změnit.

Návštěva kluků z Prahy byla moc milá. Ty malé Martinovo kluky, Martínka a Ondráška jsem znala do včera jen z fotek nebo videí. A přesto mě zaskočila ta vlna. Ne, nebyl to čistý soucit nebo lítost. To by bylo asi moc prázdné. Nejvíc ze všeho to byla asi něha a obrovská touha je k sobě přitisknout.  Musela jsem bojovat sama se sebou, abych je po těch jejich hlavičkách nehladila víc, než by jim bylo milo. 

Ne, nikdo nám neslíbil, že bude život fér. Ale já, Martin i my ostatní dospělí, kteří jsme přišli o partnery, manžele, manželky … my s tím prostě už proto, že nám není pět nebo dva, musíme bojovat a postavit se té situaci čelem.

Ale co ti mrňousci? Jak k tomu přijdou? Nemají mámu … nemají tátu … Ondrášek i Kája je ztratili v době, kdy si je prostě už dál nemůžou pamatovat a ti starší horko těžko v těch svých hlavičkách i srdcích uchovají jen za naší pomoci střípky vzpomínek … Jak já si už strašně těžko vybavuju jeho hlas. Co teprv děti …

Nikdo nám ani našim dětem neslíbil, že život bude fér. Já vím.

Jen je mi to po včerejšku o něco víc líto. 

PS: Včera jsem si na Martinovo doporučení objednala knížku pro děti: Když dinosaurům někdo umře. Snad ještě není pozdě jí s nimi číst. Snad nám třeba nějak pomůže. Je hodně málo míst, kde člověku poradí, jak s dětmi mluvit o smrti, jak se naučit jí přijmout, zvlášť když se týká smrti rodičů – ať už zdlouhavé a bolestné, nebo rychlé, tragické. Víceméně doteď skoro všechno dělám instinktivně, ale kdoví, jestli správně … 

Kdo sleduje blogy, asi uhodne hned ;)

Kdo byl dnes u nás na návštěvě ? ;)

Malá nápověda: děti jsou narozené krásně za sebou, takže jsou tu zastoupené ročníky 2004, 2005, 2006, 2007 i 2008 :)) 

Omlouvám se vám, kdo jste mě žádal o heslo k zamčeným článků a nepřišla vám žádná odpověď – ani s heslem, ani bez něj. Mám opravdu  málo času, u některých z vás jsem neváhala a heslo dala hned, u některých ještě přemýšlím, ale protože není čas, tak jsem ty mejlíky zatím přendala do složky nevyřízené a až budu stíhat, tak se ozvu.

Zamčené články jsou pro mě důležité, tak i pošta kolem trvá trošku dýl, než jsem čekala. Pokud mám chvilku sedět u netu, tak prioritně vyřídím akutní věci nebo napíšu článek, stáhnu fotky. 

V zimě bude času víc ;)