5 Září 2010

Integrace

V kategorii Denní deníčky |

Hodně jsem o tom přemýšlela, než jsem se rozhodla dát Klárku na tři dny v týdnu do Stacionáře … hodně jsem o tom přemýšlela předtím, a moc i tento týden, kdy do něj začala chodit.

To co slýchám kolem sebe o integraci postižených dětí mluvilo proti. Měla bych v zájmu integrace začlenit Klárku do klasické mateřské školy. 

Jenže já si nemohla pomoct.

Můj pocit říkal něco úplně jiného – i moje situace, můj instinkt a strach.

Kdybych se nemusela bát, že Klárka přijde druhý den ze školky s rýmou, kašlem nebo něčím horším … a navrch kdyby naše vesnická školka neměla úzké průjezdy a schody všude kam se člověk podívá – asi bych do toho šla a rvala se o asistenta a možnost, abych Klárka chodila jako každé jiné čtyřleté dítě do školky.

Jenže – bohužel nevím jak do jiných školek, ale do té naší jen zdravé děti nechodí.

Nevím jak jiné školky, ale v té naší by byl problém udělat jeden nájezd, natož asi pět, které by byly třeba.

Dřív … dokud Milda žil, měla jsem energie na rozdávání. Zašla bych na obecní úřad jako na zřizovatele školky a určitě bych udělala všechno proto, aby to po téhle stránce šlo.

Jenže – co s těma proklatýma infekcema? To mám chodit od jedné maminky k druhé a prosit, aby to dítě fakt s tou teplotou, ne-li horečkou kvůli ostatním dětem a hlavně Klárce, do školky nedávala? Vždyť bych jim byla pro smích. Dneska, když je nemocenská mizerná a na vsi je každá ženská ráda za jakoukoliv práci, tak prostě nevidí problém dát napůl nemocné dítě do školky (i když pominu vše kolem, je mi navíc docela líto i těch dětí …)

Ten balvan byl moc těžký.

A tak padla volba na stacionář a já se docela bála.

Všechny pochybnosti až na jednu jedinou rozptýlil tento týden. 

Klárka je tam šťastná. Moc se jí tam líbí, tety v její školce jsou skvělé, o strejdovi Pavlovi básní nějak podezřele moc ;) Prima, že je tam i mužskej, že jo :)

Rehabilitační teta s ní cvičí, jiné tety zpívají, hrajou s ní pexeso, divadlo … čtou si knížky. Prostě parádní školka.

Jen s jedinou věcí jsem tak trošku měla problém a jsem zvědavá, jestli se v průběhu času neukáže, že jsem to podcenila. Uvidíme.

O Klárku je postaráno úžasně, navíc i po zdravotní stránce i po té učící. Jen … je tam mezi dětmi asi jediná, která nemá kombinované postižení, ale jen tělesné.

Tím pádem si tam moc nepopovídá s dětma, neskamarádí … 

Myslím, co jsem viděla, že snad ona sama je přínosem do Stacionáře v tom smyslu, že je povídavá, veselá, kamarádská a o Kačence třeba mi vypráví hodně :)

Myslím, že časem možná budeme řešit, proč některé děti moc nevnímají, nepovídají … je to strašně zvláštní. Najednou ke Klárce přistupuju jinak. A Stacionář i mě naučil za těch pár dní strašně moc.

Jestli jsme si měli v loterii nemocí prostě něco vytáhnout – a dostali jsme kartu se spinálkou … už to nevidím tak černě. Vím, že je to progresivní nemoc a že nás nečeká žádná růžová budoucnost.

Ale já jako máma Klárku mám. Mám její povídání, její reakce, její úžasnou bezprostřednost. Teď jsme spolu a já jsem vděčná, že si spolu  můžeme povídat, že mi odmlouvá, že mi říká, jak mě miluje a že mám vůbec tak úžasnou partu dětí, která nedovolí Klárce moc stagnovat a smutnit, že nemůže po fyzické stránce to, co děti zdravé.

Mohlo by to být horší.

Obdivuju neskonale maminky dětí postižených víc, jinak nebo jak to říct … obdivuju, kde berou sílu a tak nějak v sobě tuším, že ony ví … že i s dítětem, které vypadá že nevnímá okolní svět, komunikaci mají. Jen není tak viditelná. Ale přesto – kdykoliv Klárku do Človíčka vedu nebo odvádím, strašně moc bych chtěla ty děti obejmout a nějak jim dokázat dát tu možnost vidět svět v celých jeho barvách, tak jak ho vidíme já i Klárka. 

Chtěla bych poděkovat všem, kdo ve Stacionáři pracují. Je to hodně náročná práce, ale na těch lidech nevidíte únavu, nevidíte že by je to nebavilo … a přitom od některých těch dětí se nedočkají zpětné reakce … leckdy ani úsměvu. Není to práce … je to poslání. Moc si jich vážím a cítím velkou potřebu to napsat.

Snad nějak vymyslíme, jak by se konkrétně třeba nějakou pomůckou, hračkou … dalo Stacionáři pomoct.  Jako každá taková organizace nemá moc financí a  každý nápad, pomoc je vítaná. 

PS: Včera jsem byla na srazu spinálky ve Smečně a povídala jsem si tam o integraci přímo s jednou paní z pedagogického centra. Povídala mi, že když to cítím jak to cítím, nemůže to pro Klárku být špatně.  A navíc, když má Klárka tři zdravé sourozence a kamarády jejího věku, kteří k nám chodí, tak tu integraci ve svém prostředí má. Tak nějak ze mě část obav spadla a uvidíme dál :)     

Tento článek byl vložen 5. Září, 2010 v 13.47 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

20 komentářů k “Integrace”

  1. 1 5. Září, 2010, Mari:

    Diny s tema nemocema ve skolce je to u nas presne tak jak pises, chodi tam deti nemocne a samozrejme to od nic vzdycky Domca chytne, nasledne doma Viktorka a zakoncnim to ja. A tohle presne slycham od vsech svych kamaradek, ktere maji starsi ditko ve skolce a jsou doma s malym. Takze to by pro Klarku nebylo vubec dobre, hlavne ted, kdyz se blizi podzim a zima. Sama detska doktorka mi na petilete prohlidce rekla…no blizi se zima tak se asi uvidime casteji. Cele leto byl klidek, tak na tohle se opravdu netesim.

    Vloženo 5. Září, 2010 v 14.14

  2. 2 5. Září, 2010, Katka:

    Diny myslím žes udělala dobře. Bohužel nachlazení jsou i u nás, minulý školní rok jsem měla díky školce všechny děti celých 10 měsíců zarýmovaný.

    Vloženo 5. Září, 2010 v 14.41

  3. 3 5. Září, 2010, Iva:

    Milá Diny,
    naprosto chápu, nebo se snažím pochopit jak ti je.Snažím se proto, že mám „jen“ zdravé děti.Ale ty s Klárčinou nemocí musíš tenhle problém (především infekce) řešit a myslím, že jsi udělala moc dobře. Situace v MŠ je myslím totožná skoro všude, bohužel. Taky to moc hezky o integraci řekla ona paní.Kdyby byla Klárka sama, tak budiž, ale ona není…A teprve čas ukáže, jestli naše rozhodnutí byla správná. Měj se hezky, hodně sil Iva

    Vloženo 5. Září, 2010 v 14.47

  4. 4 5. Září, 2010, Eva:

    Diny, tak tu u toho přemýšlím, je to spousta věcí, které si člověk ani neuvědomí a spousta otázek určitě ještě přijde. Souhlasím s tím, že práce ve stacionáři je poslání a obdivuji lidi, kteří se na tuto dráhu vydali, víc, než kohokoli jiného. Kamarádka má dcerku, která na první pohled nevnímá vůbec okolí, kouká jako by do prázdna, neprojevuje emoce. Je mi to vždy moc líto, ten pocit, že jí ničím nemůžu udělat radost, ale co já vím, třeba vnímá víc než si myslíme, jen to není poznat.

    Myslím, že teď je důležité, že je Klárka šťastná a spokojená. Ona je hodně komunikativní (tedy myslím si) a budou-li časem její potřeby odlišné, snad se s tím bude dát něco dělat. Taky mě napadlo, že má jinak kolem sebe velice „pestré“ prostředí a to je dobře :-)
    Věřím, že je její přítomnost velký přínosem a rozptýlením nejen pro ostatní děti, ale i pro hodné tety, které si s ní jistě pěkně pokecají :-))))

    Držím palce ať se nadále Klárce líbí…

    Vloženo 5. Září, 2010 v 16.07

  5. 5 5. Září, 2010, toosra:

    Já chodila se zdravou dcerou do stacionáře k logopedce. Chdila tam od 4 takřka do 6 let a myslím, že jí to moc dalo do života. Nemá sebemenší problém v komunikaci s lidmi s různým druhem postižení a vůbec to byla dle mě dobrá zkušenost. Je fakt, že tam docházela jen 1× týdně, ale souhlasím s tím, že když má Klárka sourozence – navíc mladší i starší a jako bonus sestru i bratry, tak bych v tom neviděla problém. Navíc péče tam bude o Klárku nesrovnatelná – už jen kvůli vybavení a počtu pracovníků na počet dětí. Myslím, že to byla dobrá volba. Na druhou stranu je mi líto dětí z vaší MŠ, protože Klárka mohla být určitě pro ně velké obohacení.

    Vloženo 5. Září, 2010 v 16.10

  6. 6 5. Září, 2010, sally:

    Diny,
    kdyby Klárku infekce neohrožovaly víc než jiné děti, tak by asi do školky mohla chodit… ale v jejím případě to vážně není rozumné a prospěšné… Tom je prvňáček, když jsem byla na schůzkách, tak jejich učitelka říkala, že tyhle „malý lidi nejsou moc čistotní“ a ať je rodiče neposílají do školy nemocný, páč to všichni od sebe chytnou – ale ono se to fakt nedá uhlídat… nemluvím o rodičích co dítěti ráno šupnou ibalgin aby nemělo horečku a dají ho do školky… mluvím o tom, že i moje děti chodí do školy se soplem, pokud nemají jiný problém (teplota, únava, bolesti atd.), protože kdybych je nechala doma pokaždé, když ráno zakašlou, tak nejdou do té školy NIKDY.

    Do školy chodím pomáhat přes polední pauzu – škola začala 23. srpna – a hádej co? Od pátku máme já a Tom rýmu – tj. za ty dva týdny jsme stihli už chorobu chytit – a to je tady u nás léto, ještě nezačaly podzimní plískanice.

    K té integraci – ve školce se děti – kromě teda zařazení do kolektivu – učí i další hrozně důležitou věc – a to vycházet s jinou autoritou než rodiči – a to si myslím, že jí stacionář dává – že tam jsou jiní dospělí než nejbližší rodina. Že tam jsou jiná pravidla než doma, že tam je víc lidí / dětí, kteří musí fungovat v nějakém systému, aby tam nebyl chaos…

    No k tomu postižení… mám pár kámošek s dětmi co mají postižení autistického spektra – a vím, že je těžké pořád dávat lásku a pozornost a péči – a nemít tu zpětnou vazbu… :-(

    Vloženo 5. Září, 2010 v 16.21

  7. 7 5. Září, 2010, Diny:

    Evi – děkuju za názor. Určitě se s tím dá cokoliv dělat, budu pozorovat, jak Klárce její „školka“ prospívá a nebráním se po čase případné změně, tohle je prostě její první zkušenost mimo rodinu a kdoví, co nás ještě čeká :)

    Měla jsem potřebu vypsat si sem na blog své pocity, už právě třeba kvůli tomu, abych se k nim mohla jednou vrátit. A zajímá mě i názor vás, kdo blog čtete :)

    Vloženo 5. Září, 2010 v 16.25

  8. 8 5. Září, 2010, Jitka:

    Diny,já myslím,že jsi nad tím přemýšlela hodně a ten hlavní důvod – vyhnout se těm nekonečným infekcím v běžné MŠ – to je prostě v případě Klárky pádný důvod.Udělala bych to stejně.A to pestré prostředí jí hravě nahradí rodina, vy všichni – má tři bezva sourozence.
    Já jsem z naší školky v tomto směru docela na větvi, když vidím, které děti jsou přijímány v době těch podzimních a zimních viroz. Danča taky hned vše chytne a já jí musím nechat doma i s obyč rýmou, aby se jí to nerozšířilo dál do ucha, protože u nás je strašákem právě ten zánět stř. ucha (abychom neohrozili funkci kochleárku). U Danulky byla otázka integrace taková zásadní v tom, že když už byla její sluch. vada kompenzovaná tou operací a následnou rehabilitací s kochl. implantátem takže přicházela v úvahu spíš ta integrace v běžné MŠ, aby byla ve „stimulujícím“ prostředí.Aby mohla poslouchat slyšící zdravé děti, učila se jim rozumět a pak začala komunikovat. Holt je to něco za něco (myslím, že docházka je tak 50:50)kvůli častým rýmám a tak.
    Ale u Klárky bych to prostě viděla pozitivně – návštěvu stacionáře.
    Přeju též, aby se tam princezně Klárce stále tak líbilo jako první týden!

    Vloženo 5. Září, 2010 v 16.34

  9. 9 5. Září, 2010, Petra:

    Milá Diny,
    myslím ,že jsi udělala dobře. Když čtu,jakou péči má Klárinka v Človíčkově ,to by v normální školce neměla a hlavně tady určitě nebudou chodit děti nachlazené.
    Držím palce ať se nadále Klárce líbí…

    Vloženo 5. Září, 2010 v 16.37

  10. 10 5. Září, 2010, Pisarka:

    Už jsem ti tu párkrát psala, že k nám do stacionáře chodí také 4 letá holčička se SMA, je tam asi též jediná „normální“ – a přesto tam vypadá spokojená, hodně si hraje s naší Juli – má ji trochu asi jako živou panenku :-) Může to být naopak pro ni plus – uvidí, že nejen ona má škaredou nemoc, se kterou je potřeba se vyrovnat. Velké plus oproti obyč školce je to cvičení, to by s ní nedělali. A když má běžně kontakt se zdravými sourozenci a kamarády a dokud bude spokojená chodit domů, neřešila bych to.

    Vloženo 5. Září, 2010 v 16.46

  11. 11 5. Září, 2010, Tereza:

    Určitě jsi udělala moc dobře.

    Vloženo 5. Září, 2010 v 18.06

  12. 12 5. Září, 2010, Missorka:

    A já přemýšlím, jak moc znamená Klárka a její zpívání pro ty děti ve stacionáři… :-)

    Vloženo 5. Září, 2010 v 19.02

  13. 13 5. Září, 2010, denbaden:

    Diny,i já myslím, že jste se rozhodla správně. Náš Kubík nastoupil do školky ve středu a už v pátek jsem tam viděla babičku, která vedla totálně nastydlou vnučku …prý že maminka musela do práce…tak jsem se tedy neudržela a povídám jí…no, to je tedy radost..takhle nastydlá…to je radost pro paní učitelky, rodiče ostatních a především pro děti…a tak to prostě chodí…Vy jste vybrala – myslím – nejlepší možnou volbu pro Vaši dcerku…a pokud v průběhu zjistíte, že by potřebovala i něco jiného…vím, že si dokážete poradit…držíme palečky, ať se Klárce ve školce líbí…školáčkovi ve škole…a i Vašim ostatním dětem a Vám ať se daří prima!!! Zdravíme z Hradce Králové

    Vloženo 5. Září, 2010 v 19.12

  14. 14 5. Září, 2010, Zuziky:

    Diny, Maty chodil rok do stacionare- v podstate jsem se jim tam vtlacila :-) protoze ma „jen“ silnou potravinovou alergii…zlata skolka, milovana…neskutecne tety, ktere by za deti dychaly…a byly tam deti handicapovane jen telesne ( to myslim i alergie a tak), mentalne i kombinovane- vek od dvou do sedmi let…a Maty NIKDY neresil, ze je nekdo takovy nebo makovy…deti maji uzasny svet…primy a jasny…nekdo proste nechodi, nekdo nemluvi a nekdo nesmi jist vejce :-)

    Uz jsem to nekde psala, prababicky mely veeeelky problem smirit se s tim, ze Mates chodi mezi „takove“ deti…a pak ty deti videly na vanocni besidce…to proste clovek nemuze jen tak sedet.....ty deti jsou uzasne…a myslim, ze pobyt v takovemhle typu zarizeni je nejlepsi mozna priprava na zivot…
    myslim, ze jsi se rozhodla dobre :-) a preju, at se Klarce ve skolce porad tak moc libi!

    Vloženo 5. Září, 2010 v 20.02

  15. 15 5. Září, 2010, Diny:

    Zuzi, toho se nebojím, asi jsem to špatně napsala… spíš jsem si říkala, jestli si tam Klárka najde kamarádku,a aby jí to prostě neházelo za čas zpátky. Momentálně povídá pořád o Kačence a to že Kačenka nezpívá si sama odpověděla, že se Kačence asi nechce. Když jsem se jí ptala, jestli z toho jejího povídání nebolí tety hlava, tak Klárka řekla, že musí povídat víc, když Kačence se nechce (prostě na sebe vzala svazácký závazek i za Kačenku:)))

    Vloženo 5. Září, 2010 v 20.11

  16. 16 6. Září, 2010, Iva:

    Klárka je úžasná a ty uvidíš za nějaký čas, co jí pobyt v této školce dává. Určitě jsi rozhodla správně. No a školka u nás stejná jak už psaly holky, nemocné děti jsou tady běžně. Hrůza děs.

    Vloženo 6. Září, 2010 v 8.54

  17. 17 6. Září, 2010, Petulda:

    Diny já myslím, že důležitý v tuhle chvíli je, že je tam Klárka spokojená.
    S těma nemocema tě trochu chápu, Mišák ten první rok ve školce marodil neskutečně, hlavně skoro z každý rýmy byl zánět ucha.
    Jenže na druhou stranu vím, že jako pracující matka ho nemůžu nechat doma s každou rýmou, to prostě fakt nejde. Jako s teplotou bych ho do školky neposlala, to je jasný, ale s rýmou bez teplot holt chodí.

    Vloženo 6. Září, 2010 v 8.57

  18. 18 6. Září, 2010, MartinaC:

    Ahoj Diny,
    Já jako vlastník lehčí zrakové vady, jsem měla tu čest navštěvovat zařízení pro děti ze zrakovými problémy, a to tam chodili jen děti mající zhruba stejný zrakový problém, pro dokreslení někteří z mých spolužáků řídí auto, takže asi každý z nás by zvládl „běžnou“ základku. Upřímně považuju tyhle typy zařízení jako jeden z velkých neduhů komunismu. Myslím si, že integrace je velkým plusem pro obě strany, chápu stacionáře pro děti s kombinovanými vadami, kdy mají natolik specifické potřeby. Vím, že strach z nachlazení a viroz je velký, vím, že pro Klárku by to mohlo mít velké následky, věřím, že rozhodování bylo moc těžké. Jen bych se přimlouvala , pokud to jen trochu časem půjde, o tu integraci do běžné MŠ. Vím, že školka u Vás není bezbarierová a že s integrací je plno problémů, ale myslím si, že pro Klárku by byla velkým plusem.
    hezký den

    Vloženo 6. Září, 2010 v 9.06

  19. 19 8. Září, 2010, maxik:

    Ono je to trochu o kompromisech – toho, co píšeš, že Klárka je ve stacíku jediná mentálně v pořádku, jediná mluvící atd., toho jsem se trochu bála – ale zase na druhé straně pokud podmínky ve školce jsou jaké jsou, jak ty přecházené virózy, tak neochota ke změnám směrem k bezbariérovosti a momentálně se necítíš na to tohle řešit a běhat kolem toho (a boje je třeba si vybírat – btw jsem zvědavá na školu, tak nějak mám dojem, že David jako prvňák nemusel být ve 2. patře, kdyby se trochu zamysleli, jste malá obec, všecko se ví – i kdybys ho nevodila, člověk tam jde dost často na to, aby bylo tahání vozíku do schodů dost velký a zbytečný opruz) a Klárka má dost kontaktu se zdravými dětmi, je to dobré řešení.

    Integrace je fajn, ale musí na ni být podmínky – není to jen o bezbariérovosti, ale i (a hlavně) o lidech – občas dopadá integrace s asistentem tak, že učitelky se děcku nevěnují, nezapojují ho moc do činností třídy a nechají ho víceméně jen s asistentem (a ne každý asistent umí dát dítěti dost prostoru), takže ti dva tvoří skoro samostatnou jednotku a s ostatními dětmi toho moc společně nedělají a nenapovídají.

    Vloženo 8. Září, 2010 v 2.11

  20. 20 8. Září, 2010, Fikova_Aja:

    Diny, prispivam poprve, byt ctu pomerne pravidelne. Ted mam, ale potrebu te v tvem rozhodnuti podporit (doufam, ze nevadi tykani, jsem taky z BC ;). K nam do skolky (vesnicke) chodi deti na integraci casto. V zasade kazdy rok je tu nekdo, loni byly dokonce dve deti. Ale nebyly pripad obdobny Klarce, kdy pro ni kazde nachlazeni je vekou zatezi. I k nam davaji rodice do skolky deti nachlazene, teplotujici, nekdy i blijici, ale to uz jim ucitelky opravdu volaji, aby si je odvezli. A toho, ze je Klarka ve stacionari jedina „normalni“ bych se nebala. Ja jsem vyrustala vedle kluka o rok starsiho, mentalne i fyzicky postizeneho. Jedine co jsem vnimala, ze tedy nechodi – pozdeji se ucil o berlich. To ze se lisi mentalne jsem si uvedomila az nekdy v deseti letech. Proste to byl normalni kluk, ktery nechodil a obtizne se vyjadroval, ale ja ho nevnimala nijak odlisne. Klarka ma kolem sebe sve sourozence a radu pratel, tak si myslim, ze to vubec neresi.

    Vloženo 8. Září, 2010 v 13.47

Vložit komentář

nahoru »