Klárčin blog

37 komentářů k “Může za to Bůh ?”

1. 1 5. Září, 2010, hataika:

   Téda,tak dnes mám první komentář???Ale reagovat chci,protože jsi vystihla hodně moje myšlenky.Ač jsem nezažila takové životní situace jako vaše rodina,tak jiné ,,rány"osudu vnímám podobně.Jenom to mám jiné v tom,že co se týká mých činů,tak já pocit viny teda ,,nehodím" na nikoho,ba naopak,bojuju s tím,že občas mám pocit,že můžu i za špatné počasí.....Na Boha se zlobím v případě ,když vidím hladové děti,nemocné,to nějak nedovedu zkousnout.

   Vloženo 5. Září, 2010 v 16.35

2. 2 5. Září, 2010, Pisarka:

   Tohle je téma na dlouhý rozhovor a ne jeden komentář. Tak snad jen, abych tě trochu uklidnila – tyhle otázky trápí i věřícího a ne na všechny vždy najde odpověď.

   Vloženo 5. Září, 2010 v 16.54

3. 3 5. Září, 2010, Miška:

   Diny,po přečtení jsem chtěla reagovat…Pisarka to napsala za mě.Sohlasím s tím co napsala.Taky to tak mám.

   Vloženo 5. Září, 2010 v 17.18

4. 4 5. Září, 2010, Diny:

   Pisarko, Miško – jenže na dlouhý rozhovor face to face asi jen tak nedojde, tak proč nerozvinout myšlenky tady? To je jako když řeknete A, ale B si necháte pro sebe ;)

   Vloženo 5. Září, 2010 v 17.24

5. 5 5. Září, 2010, Mija:

   Diny ty jsi správná ženská, otevřená..je zvláštní, že mám z tvých „toků“ dojem jako Boha měla u pusy…to slovo ateista u tebe už nemá vůbec důvod uvádět :), máš zajímavé otázky..napíšu e-mail. Neboj nemám odpovědi, ale možná dodám jedno z mnoha puzzle do „tvého obrázku“.

   Vloženo 5. Září, 2010 v 17.59

6. 6 5. Září, 2010, Tereza:

   Tohle je fakt na hodně dlouhý rozhovor.
   Jsi správná ženská.

   Vloženo 5. Září, 2010 v 18.08

7. 7 5. Září, 2010, Diny:

   Ronjo, u tvého komentáře jsem měla slzy v očích … děkuju…

   Mijo, těším se, moc …

   Vloženo 5. Září, 2010 v 18.11

8. 8 5. Září, 2010, Míla:

   Diny,
   podobné myšlenky mám i já. A to teprve od tohoto pátku, kdy lékaři u syna diagnostikovali vrozenou vývojovou vadu mozku. Prognóza nejasná, buď nás překvapí a nebo doživotní problém – to je větší pravděpodobnost. Na své dítě jsme čekali delší dobu, ze začátku se vše jevilo jen jako opožděný psychomotoricý vývoj. Teď se ptám, kdo za to může? My? Doktoři? Bůh ve kterého nevěřím? A hlavně se ptám, proč zrovna MY?
   Zbývá nám jen se s tím smířit a bojovat. Jen nevím jak se s tím vším vyrovnat.
   Omlouvám se za výlev.

   Vloženo 5. Září, 2010 v 19.25

9. 9 5. Září, 2010, Potápka:

   Že ty jsi si ještě nepřečetla Chatrč viď? Tak vzhůru do téhle knížky. Myslím, že tam najdeš hromadu odpovědí.
   Jinak souhlasím s Pisarkou, tohle je na dlouhou diskusi a myslím, že písmenka to nevyjádří tak, jak by to člověk dokázal vyjádřit tváří v tvář.

   Vloženo 5. Září, 2010 v 19.50

10. 10 5. Září, 2010, již jen málo smutná :-):

    tím že se na Boha zlobíme, již s ním navazujeme vztah.
    I Job, v biblické knize Job, která tak krásně rozebírá snahu pochopit utrpení lidí na tomto světě Job navazuje s Bohem vztah. Hádá se s ním, pře se , ptá se…
    Je to vztah, živý a reálný.

    Lidé si někdy mají potřebu Boha popřít, někteří tím mohou „podvědomě“ Boha trestat že nefunguje jako automat, plnící jejich aktuální přání.....

    Bůh je láskou, a když jej člověk úpřimně začne hledat, ptá se jej, pře se.....tak odpoví.....

    přeji celé rodince hodně zdraví a dětem dobré vykročení do škol a školek
    

    Vloženo 5. Září, 2010 v 22.11

11. 11 5. Září, 2010, Leya:

    Nedavno jsem nekde cetla, ze vetsina tech, kdo tvrdi, ze v boha neveri, ho v tezkych chvilich volaji a vini za sve nestesti. Ale jak muzou obvinovat nekoho, jehoz existenci popiraji? To prece nema logiku. Asi je to presne tak, jak pises. Lide potrebuji vinika. Ono to te utrapene dusi na chvili ulevi, ale nakonec je to jen dalsi duvod k trapeni. A neni to podle me spravne. Ja v Boha taky neverim, teda ne v toho stejneho, jako cirkev. Verim ve spoustu veci, v osud, v karmu, ve vlastni vnitrni silu… verim v andely. Ale jak uz tu bylo psano, to by bylo na delsi komentar… na tohle nikdy par radku nestaci a myslim, ze co clovek, to nazor…

    Vloženo 5. Září, 2010 v 23.05

12. 12 5. Září, 2010, Demi:

    Tak tyhle otázky jsem hodně bolestně řešila minulý rok, zhruba o této době. Bylo to ve chvíli, kdy se hodně zhoršil můj těžce nemocný syn. Jako věřící člověk jsem tohleto nechápala – tolik lidí se za něj modlí, tolik se postí, tolik prosíme, vždyť nic zlého jsme neprovedli, natož naše dítě, tak proč má trpět… A ono nic – jako by Bůh tam někde ohluchl.
    A pak se stalo, že jsem se rozhodla na Boha zapomenout. Prostě jsem si řekla, že tohle už není o víře v Boží všemohoucnost, protože ta se ukázala jako nefungující.
    A že mě Bůh stejně už nikdy nevyslyší, protože na nás zapomněl. Co jsem si měla myslet taky jiného při pohledu na svého trpícího dvouletého chlapečka? Co jsem si měla namlouvat, když jsem přes celou chodbu slyšela, jak pláče, když mu nikdo z personálu za celý den nedokáže odebrat krev, a on už je celý rozpíchaný? Co mi mělo dodat víru, když jsem tehdy byla v 5.měsíci s naším třetím dítětem, a kvůli jeho staršímu bráškovi mi neustále doporučovali amniocentézu?

    A po čase nastala situace, která mě vrátila zpět od okraje pomyslné propasti: jeli jsme s mužem na chvíli mimo nemocnici, abych na hodinku změnila prostředí, zatímco o syna se postarala babička. Pustila jsem si v autě rádio, a v ten samý okamžik v něm hráli úžasnou písničku, kterou zpívá P.Bobek – Bůh má mě rád.

    Bůh má mě rád? Má rád i mě, která mu vzkázala, že neexistuje a obrátila se k němu zády? A proč mi jako najednou tečou slzy? Znamená to, že se mi někde v hloubi něco ozvalo? Nechtěl třeba Pán Bůh vzkázat zase něco mně? A chci to slyšet?

    Ano, moc chci.

    Po ročním martýriu, spojeného se synovou nemocí, které pak následovalo, jsem pochopila hodně věcí. Hlavně tu, že vyslyšení proseb nebo odměna za životní zásluhy (či jak to popsat) není automat na kávu. Nemůžeš hodit minci (= pomodlit se, jít na mši, žít křesťanským životem,…) a automaticky očekávat odměnu.

    Neštěstí a tragédie se dějí lidem napříč celým světem i hloubkou jejich víry. Nebo nevíry. To dobré přijímáme, ale jen proto tady podle mého názoru nejsme. Musíme umět dávat – nemocným obětujeme svůj čas, možná zdravý orgán, chudým peníze, šaty, jídlo (anebo sebe, jako Matka Tereza), potřebným pomoc. Nebudu řešit, proč existují nemoci, hladomory, války a do jaké míry si za to lidé mohou sami. A podle mě není smysluplné řešit problém PROČ se mi děje to, co se děje. Protože odpověď se hledá jen těžko a může se stát nekončící bolestí. Bůh nevyslyšel svého syna, který ho prosil o to, aby byl ušetřen zlé smrti. Nevím, jak to napsat – ale právě díky smrti Ježíše se člověku dostalo spásy, a šance navrátit se jednou Domů. Kdyby Bůh Ježíšovy prosby vyslyšel, zachoval by se jako milující Táta k němu – ale ne k nám.

    Bůh vůči nám nemá žádnou povinnost. Bůh nám nabízí lásku i fakt, že on může být s námi v našem trápení, bolestech – ale i radosti. Pokud jej přijmeme.

    Milá Diny, přeji už jen mnoho lásky i radosti. A je dobře, že si kladeš i takové „ryze ateistické“ otázky.

    Ahoj, Demi.

    Vloženo 5. Září, 2010 v 23.13

13. 13 6. Září, 2010, Henri:

    Nestíhám přečíst komentáře, ale hned jsem si řekla: Není přesně tohle víra?

    Vloženo 6. Září, 2010 v 6.14

14. 14 6. Září, 2010, Micina:

    Asi jsem ateista, asi trochu ne…Když nám oznámili Natálčinu diagnozu a Naty si prošla tím vším, říkala jsem si, za co nás Bože trestáš ? Netrestá, říká kamarádka, Jěžíš zkouší ty, co nejvíce miluje, říkám, já ale nechci být zkoušena, naložil ti tolik, co uneseš…Nosím…Stejně jsem asi ateista…Ale když bylo nejhůře a nevědělo se, zda Naty vydrží do rána, modlila se, zapalovala svíčky v kostele, prostě člověk se asi musí k něčemu upřít…
    Bližší je mi budhismus, brát vše, jak je a přijímat vše s pokorou, prostě to tak mělo být, mělo mi to něco ukázat, někam mne to posunout…A posunulo

    Vloženo 6. Září, 2010 v 7.51

15. 15 6. Září, 2010, Andrea:

    Diny, ale na tvé otázky existují dopovědi. Na všechny.

    Existuje Bůh?

    Hebrejcům 3:4 „Každý dům má svého stavitele, ten kdo postavil vše je Bůh.“- logika věci. Všichni jsme přesvědčeni o tom, že obyčejné, jednoduché věci, které máme doma jako stůl, židle apod. mají svého tvůrce, výrobce. Proč je těžké uvěřit, že naše mnohem složitější tělo, miliony krásných, mnohdy léčivých rostlin, tisíce druhů zvířat, hmyzu vznikly během milionů let jen tak? Náhodou?

    Boha není vidět, věřím jen tomu co vidím

    Římanům 1:20 „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“- Nevidím ani elektřinu ani vítr. Přesto věřím, že jsou. Poznám to, když rozsvítím světlo, nebo mi vítr rozfouká vlasy.

    Jestliže existuje Bůh proč připouští utrpení?

    Všichni známe chronicky známý příběh Adama a Evy. Byli stvořeni jako dokonalí tvorové se záměrem žít na Zemi navždy. Měli se starat o planetu a její tvory a naplnit zemi svými potomky. Byli, ale stvořeni se svobodnou vůlí. A rozhodli se neposlechnout, nechali se svést neposlušným andělem. Byli za to potrestáni.
    1.Mojžíšova 3:14–19
    Zároveň, ale bylo vyřčeno proroctví pro záchranu všech. 1.Moj. 3:15
    Bůh stvořil zemi a lidstvo s nějakým záměrem. A ten se nezměnil. Záměr stále trvá. Izaiáš 55:11 „Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst. Nenavrátí se ke mně s prázdnou nýbrž vykoná zdárně to co chci, k čemu jsem je poslal.“
    V Římanům 5:12 je uveden důvod toho, proč stále umíráme a rodíme se nemocní- „Skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.“
    V Kazateli 9:11 se píše, že nás všechny postihuje čas a nepředvídaná událost."
    Úmrtí v rodině, onemocnění blízkých členů nepůsobí Bůh, aby nás zkoušel. Žijeme v nedokonalém světě a tyhle věci se zatím dějí. Jak je uvedeno výše.- (Jakub 1:13 říká, že Bůh nikoho nezkouší.)Tyto věci prozatím připouští, protože se vede pře o to, zda je oprávněn vládnout a zda jsou lidé schopni vládnout si sami.(Tisíce let válek, hladomorů ukazují, že ne. Také v nynější době lidé dokáží vivinout spoustu léků, úžasných vynálezů, ale nedokáží nasytit všechny lidi, neporadí si s nemocemi atd.)
    Ale blíží se doba, podle biblických proroctví, kdy má na Zemi dojít ke změnám.

    Také se v Bibli nikde nepíše, že mrtvé si bere Bůh

    jako anděly.
    ------------Ano, určitá skupina lidí má přijít podle Bible do nebe. ALe to je jen omezený počet lidí, přesně 144 000! Proto, aby vládli společně s Ježíšem. (Ale to už jsou hluboké nauky)
    V Žalmech se naopak píše, že Země má být obývaná navždy a že na ni budou přebývat spravedliví a ničemní budou zničeni. Stejně jako mají být dostraněny nemoci a smrt!

    Zjevení 21: 3,4

    Tady jsem ti Diny chtěla jen v kostce odpovědět na tvé otázky. Odpovědi existují, lze se jich dobrat. Všichni máme tu možnost.
    A ještě víra nemá být slepá. Já bych nikdy nevěřila v Boha, kdybych si musela myslet, že svévolně dopustil to, že mám tak nemocného syna. Že vidím jiné nemocné a trpící děti, kdybych si myslela, že někomu vzal muže, protože to byl dobrý člověk a on jej potřeboval (Jak mnohdy tvrdí někteří kněží na pohřbech)…Copak ta rodina s nemocnou holčičkou ho nepotřebuje více? V Bibli se píše, že Bůh má miriády miriád andělů…
    Tak snad se nezlobíš za elaborát. Měla jsem jen potřebu vysvětlit jak se věci mají.

    Vloženo 6. Září, 2010 v 8.07

16. 16 6. Září, 2010, Jindřiška:

    Pro Andreu:
    To číslo 144000 jsem už slyšela, ale nikdo mi ho nedokázal vysvětlit. Proč zrovna tohle číslo? Je to nějaká symbolika? Jsou tím myšleni, abych to nějak vyjádřila, i když možná nepřesně, ti nejspravedlivější ze spravedlivých? Jak to s tím číslem je? Dík za odpověď
    Jindra

    Pro Diny:
    Já si taky myslím, že tyhle otázky si asi kladou věřící i nevěřící a najít přesnou odpověď není snadné, spíš se přikláním k jakémusi instinktivnímu vycítění nějaké odpovědi. I když asi nebude žádná univerzální, ale pro každého ta jeho správná. Nebo žádná – protože leckdy nám v odpovídání zabrání to, že odpovídat si na tyhle otázky je mnohdy bolestivé. Sama za sebe – věřící nejsem, ale stejně mě napadají
    Jindra

    Vloženo 6. Září, 2010 v 8.40

17. 17 6. Září, 2010, Martin:

    Milá Diny,
    napsala jsi to pěkně!

    Milé ženy, ať už se deklarujete jako ateistky nebo věřící, smekám před vámi! Rád čtu vaše nesmělé úvahy o Bohu, protože z nich cítím pokoru (nebojíte se přiznat, že se necítíte být majtelkami pravdy), sílu (jak se statečně perete se svými těžkými osudy) a lásku (se kterou pečujete o své nejbližší).

    Vy mluvíte o Bohu, o lásce, o smyslu života (nebo jak si to každý chce nazvat) především svými životy!

    Za to vám patří velké díky!

    Vloženo 6. Září, 2010 v 9.07

18. 18 6. Září, 2010, Andrea:

    Jindřiško,
    odpověď je: Že počet 144 00O chápeme doslovně. Zjevení 7:4 říká- „A slyšel jsem počet těch, kdo byli zapečetěni, sto čtyřicet čtyři tisíce zapečetěných z každého kmene izraelských synů.“
    Poté, co se apoštol Jan dozvěděl ve vidění o této skupině 144 000 jednotlivců, uviděl ještě jinou skupinu. Jan tuto druhou skupinu popisuje jako „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Tento velký zástup znázorňuje ty, kdo přežijí nadcházející ‚velké soužení‘, které odstraní dnešní ničemný svět. (Zjevení 7:9, 14)
    Všimněme si ale kontrastu mezi Janovým vyjádřením ve 4. a v 9. verši sedmé kapitoly knihy Zjevení. V případě první skupiny, totiž „těch, kdo byli zapečetěni“, uvádí konkrétní počet. U druhé skupiny, ‚velkého zástupu‘, však konkrétní počet uveden není. Je proto logické považovat číslo 144 000 za doslovné. Pokud by číslo 144 000 bylo symbolické a vztahovalo by se na skupinu, která má ve skutečnosti neurčitý počet členů, kontrast mezi těmito dvěma verši by zmizel.Ke stejnému závěru, totiž že číslo 144 000 je doslovné, dospěla řada znalců Bible. Například asi před sto lety britský lexikograf Ethelbert W. Bullinger v komentáři ke Zjevení 7:4, 9 uvedl: „Jde o prosté konstatování skutečnosti: o určitý počet na rozdíl od neurčitého počtu v téže kapitole.“ (The Apocalypse or „The Day of the Lord“, Apokalypsa neboli „Den Páně“, strana 282)
    A vybráni byli ti, kdo až do krajnosti zachovali věrnost…a byli vybíráni až po té co zemřel Ježíš. Těch Biblických podkladů k tomuhle je strašně moc a ráda ti odpovím na všecko co vím…nevím ale, jestli Diny nevadí, že ji to tady jemně zahlcuju…Klidně se mi ozvi na mail AMadericova@seznam.cz

    Vloženo 6. Září, 2010 v 12.27

19. 19 6. Září, 2010, Diny:

    Andreo, mejly jsou zakázaný, já to chci TADY !!!! Všechny názory, myšlenky sem, nezlobte mě ;)

    Vloženo 6. Září, 2010 v 12.32

20. 20 6. Září, 2010, Andrea:

    Jej tak to promiň…já jen, že se radši zeptám…:o))

    Vloženo 6. Září, 2010 v 12.46

21. 21 6. Září, 2010, Renata:

    Diny,

    možná (jestli si najdeš chvilku) by sis mohla přečíst knížku Poselství od protinožců od Marlo Morgan – myslím, že je ještě v obchodech. Nejsou všechny odpovědi v Bibli a u křesťanů. Božství vnímané původními austrálci tak, jak ho měla autorka knížky možnost zažít, dalo mně velkou spoustu odpovědí a ještě větší spoustu inspirativních dalších otázek…

    Mám s křesťanstvím problém, protože trvá a trvá na jediném životě tady, zatímco všechny původní a dřívější směry počítaly s opakovanou existencí tady – a tím se určitá spravedlnost rýsuje jinak a pro mě pochopitelněji. Původní křesťanství toto znalo samozřejmě taky, nicméně v současnosti o tom nesmí mluvit ani myslet…

    Vloženo 6. Září, 2010 v 13.37

22. 22 6. Září, 2010, Martin:

    Dámy prominou, ale Renato, že by původní křesťanství vyznávalo reinkarnaci není pravda. První staletí našeho letopočtu bylo dobou velkého myšlenkového kvasu a mísení (tzv. synkretismus), takže tam najdeme řadu názorů. Některé skupiny gnostiků křesťanského ražení sice reinkarnaci vyznávaly, ale křesťanští autoři to odmítali.

    Pokud někomu reinkarnace vyhovuje, nic proti tomu, ale považovat to za nějaký „původní křesťanský postoj“ je podle mého nesprávné.

    Zajímavé je také to, že moderní víra v reinkarnaci jí leckdy považuje za cosi pozitiního (tj. jako druhou či další šanci), zatímco v původním kontextu východních náboženství je to záležitost negativní a každý zbožný člověk by měl usilovat o vymanění se z koloběhu neustálé reinkarnace…

    Jsou zajímavé pokusy, jak vysvětlit údajné vzpomínky na jiné (předchozí životy) i bez víry v reinkarnaci. Kdysi dávno jsem to četl od Ivana Štampacha a přišlo mi to celkem zajímavé. S odkazem na víru v tzv. společenství svatých, tj. úzké spojení mezi námi živými a těmi, co již zemřeli…

    Ale to byla jen rychlá reakce. Nejsem odborníkem na reinkarnaci a beru to tak, že mám žít teď a tady. Co bylo přede mnou a co bude po mé smrti přesně nevím a je otázkou, nakolik nad tím mám hloubat .

    Vloženo 6. Září, 2010 v 14.16

23. 23 6. Září, 2010, Martin:

    Tvrdit, že se spasení (nebo vzetí do nebe) týká jen 144.000 osob je typická nauka Svědků Jehovových, se kterou většina vykladačů bible nesouhlasila ani před sto lety ani dnes.

    Většinou se čísla považují za symbolická, jako většina čísel v bibli.

    A pokud už trváte na doslovnosti, tak se v 7. kapitole knihy Zjevení verše 4.-8. mluví o 12.000 z každého ze 12 (opět symbolické číslo, na které navázala symbolická dvanáctka apoštolů) izraelských kmenů, kteří byli označeni „pečetidlem živého Boha“. Co to však znamená, je a zřejmě zůstane zahaleno tajemstvím. Podle nejnovějšího komentáře české provenience (od Jiřího Mrázka z roku 2009) těchto 144.000 repre­zentuje biblický Izrael a jeho vyvolenost, která není dotčena vznikající církví a spasením (dalších) nespočetných zástupů ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, o kterých se mluví v následujícím 9. verši a dál. Tedy je to něco mezi Bohem a jeho vyvoleným lidem (podobně o tom píše Pavel v 9.-11. kapitole listu Římanům).

    Každopádně kromě těchto označených 144.000 se počítá se spasením „velikého zástupu, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a kmenů“ (Zj 7,9).

    Mimoto se mluví o jiné skupině 144.000 o něco dál ve 14. kapitole v 1. a 3. verši. Tato skupina nepředstavuje vyvolený Izrael (jako ta ze 7. kapitoly) ani sbor všech vyvolených. Je to jakási speciální Beránkova armáda, která jej následuje, kamkoliv půjde. Na čele nemají pečěť tajemství (jako ti v 7. kapitole), nýbrž jméno Beránka a jeho Otce. (Jen pro zajímavost: těchto 144.000 jsou jen muži a navíc „ti, co neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici“ (verš 4.)

    Omlouvám se, ale biblický text není jednoduchý a leckdy se musíme smířit s tím, že do některých věcí plně nepronikneme. Každopádně doporučuju opatrnost, když se nám někdo snaží sdělit jediný správný a zcela nezpochybnitelný výklad.

    Každopádně se ohrazuju proti názoru Svědků Jehovových a Andrey, že se spasení týká jen 144.000 vyvolených.

    Vloženo 6. Září, 2010 v 14.37

24. 24 6. Září, 2010, Andrea:

    Ano Martine většinou se čísla ve Zjevení považují za symbolická. Většinou, ale neznamená vždy.
    A ještě Martine, spasení se týká všech kdo o to stojí. Já se bavím o skupině lidí, kteří mají naději na nebeský život. A těch je 144 000.
    Podle Bible mají žít lidé navždy v ráji zde na zemi, jak bylo původním záměrem. A jak jsi správně citoval Zj. 7:9 jde o „Velký zástup“ lidí…
    a schválně jsem uvedla citát někoho kdo není SJ, abych se vyhnula přesně tvému argumentu, že to je naše nauka. Není, ale nechci se tady hádat.
    Já myslím, že zrovna rozebírat knihu Zjevení, když někdo nemá vyřešenou zásadní otázku, zda existuje Bůh je něco jako chtít po prvňákovi, aby řešil rovnice o dvou neznámých…a tím se nechci nikoho dotknout.
    A zásadně nesouhlasím s tím, že podstatné věci nám Bůh skrývá. To je zase v rozporu s veršem z Amose 3:7 „Ovšem Bůh nečiní nic,aniž by zjevil svá tajemství prorokům, svým služebníkům.“
    A každý z nás má možnost ověřit si, které informace jsou správné a které ne. Já jsem odpověděla na přímý dotaz na mou osobu a nedovolím si tvrdit, že je jediný správný. To se musí přesvědčit Jindřiška sama.
    Zatím jsem četla spousty komentářů věřících, kteří psali, že na otázky Diny neexistují odpovědi. A jelikož si myslím, že to není pravda, uvedla jsem co o tom z Bible vím já.
    V žádném případe něchci někoho napadat nebo provokovat.

    Vloženo 6. Září, 2010 v 15.55

25. 25 6. Září, 2010, pehy:

    … jé to je hezké takovéhle pokecávání a pokud mohu přispět tak odpovědi na všechno o čem tady píšete vždycky najdu ve slovu a v tichu, jinými slovy v bibli. Když labužnicky převracím na jazyku každý verš, tak každý den, podle nálady, podle situace, podle počasí, tam nalézám stále nové a nové odpovědi. K původnímu tématu bych chtěl přispět svou osobní zkušeností a možná bych řekl přímo životní filozofií. Jedním z největších darů je chyba, když se z ní dokážu poučit a druhým je rána, když se po ní dokážu postavit. Takže každý den děkuji bohu za všechny chyby, které jsem napáchal a za všechny rány, které jsem dostal, protože díky nim jsem zase silnější a víc zamilovaný do života (nebo do boha, říkejte tomu jak chcete) … a mám ten dojem, že všichni zde pokecávající jsou podobně silní …
    tak hezký den 

    Vloženo 6. Září, 2010 v 19.05

26. 26 6. Září, 2010, Demi:

    Martine:

    děkuji Vám za vaše komentáře, zvlášť za ten poslední.

    Demi.

    Vloženo 6. Září, 2010 v 20.52

27. 27 6. Září, 2010, bintijua:

    Tak jsem se při čtení vašich myšlenek hrozně dojala… Netroufám si zapojit se do debaty, neb jsem taková tichá pozorovatelka, jen bych se s vámi chtěla podělit o písničku, která se mi teď vybavila: Modlitba od sourozenců Ulrychových: http://www.youtube.com/watch?…

    Vloženo 6. Září, 2010 v 20.53

28. 28 6. Září, 2010, Danfika:

    (Komunikují Bůh s andělem).
    „Téhle dejte postižené dítě.“
    „Proč právě téhle, Bože? Je tak šťastná.“
    „Právě,“ usměje se Bůh. „Mohl bych dát postižené dítě ženě, která neví, co je smích? To by bylo kruté.“
    „Ale je trpělivá?“
    „Nechci, aby byla příliš trpělivá, jinak se utopí v moři sebelítosti a beznaděje.“
    „Ale Pane, myslím, že ta žena v tebe ani nevěří.“
    „Nevadí, to se spraví. Tahle je dokonalá. Má přesně správnou dávku sobectví.“
    „Sobectví? Copak to je nějaká ctnost?“
    Bůh přikývne: „Kdyby se nedokázala občas od dítěte oddělit, nepřežila by to. Ano, to je žena, kterou požehnám dítětem, které nebude dokonalé. Ještě to neví, ale bude jí co závidět. Nikdy nic nebude brát jako samozřejmost. Žádný krůček pro ni nebude něčím obyčejným. Až její dítě řekne poprvé máma, bude svědkem zázraku a bude to vědět. Dovolím jí, aby viděla jasně věci, které vidím já – lhostejnost, krutost, předsudky – a dovolím jí, aby se proti nim postavila. Nikdy nebude sama. Budu jí stát po boku každou minutu každého dne jejího života, protože ona dělá moji práci.“

    Vloženo 6. Září, 2010 v 20.59

29. 29 6. Září, 2010, Renata:

    Martine, já nikde nepíšu, že původní křesťanství vyznávalo reinkarnaci, jen že ten fenomén znalo, z bible byly tyto pasáže odstraňovány na několika koncilech. Nejsem žádný věřící v reinkarnaci, jen píšu, že většina původních kultur (pokud je nám známo = je to dochováno) s návraty počítala jako s něčím samozřejmým, jestli v dobrém nebo ve zlém, to jsem rozviřovat nechtěla. Toto je debata o vystupujících otázkách, ne teoretická teologická rozprava. Knížka, na kterou jsem odkazovala, poukazuje na postoje a hodnotový systém původních obyvatel Austrálie, oni život, smrt, příčiny a důsledky vnímali v úplně jiné celistvosti, než je obvyklé v našem myšlenkovém okruhu. S křesťanstvím to nemá společného nic, byla to jen má poznámka, že s tím mám problém – některé věci se prostě nesmějí ani diskutovat. To zdaleka není způsob, jak odpovídat na otázky – maximálně tak je zakázat.

    Vloženo 6. Září, 2010 v 21.15

30. 30 6. Září, 2010, Martin:

    Nezlobte se, ale opět musím zopakovat, že tvrzení, že křesťanství „ten fenomén /tj. reinkarnaci/ znalo, z bible byly tyto pasáže odstraňovány na několika koncilech“, neodpovídá historické skutečnosti. Vím, že ve jménu křesťanství a církve se dělo a děje leccos pohoršlivého, ale toto ne. Mylně se tu myslí odsouzení údajného učení křesťanského teologa z 3. století Origéna na synodě v Konstantinopoli v roce 543 a o deset let později na koncilu tamtéž. Z dochovaných textů se však autoři domnívají, že přisuzovat Origenovi učení o reinkarnaci není správné. Maximálně snad učil o preexistenci duší, tedy jejich existenci před vstoupením do těl, čímž vysvětloval reálnou nerovnost lidí na světě.

    Samozřejmě to nic nemění na skutečnosti, že moudrost přírodních národů, jak jí zachytila Marlo Morgan, je dnes pro mnohé Evropany inspirativní. Část textu je myslím třeba zde: http://astrollogie.net/…selstvi.html

    Rozhodně nechci nikomu vnucovat křesťanství a plně respektuju, že s ním má někdo problém.

    Vloženo 6. Září, 2010 v 22.47

31. 31 7. Září, 2010, renča:

    Ahojky Diny, teď jsem pár dní neměla čas na tvůj blog jít, tak reaguju až teď, když jsem si tvou úvahu přečetla. Sama sebe jsem se mnohokrát ptala, proč e to či ono stalo právě mně, kamarádce, sousedce… Zrovna včera mi věřící kolegyně v práci řekla: „Koho pán bůh miluje, toho křížkem navštěvuje.“, tak nevím…

    Vloženo 7. Září, 2010 v 13.57

32. 32 7. Září, 2010, Renata:

    Martine, co jsem psala, jsem načetla už před lety, nemám původní knihy ani nevím, že by někde byly v elektronické podobě, takže dobrá, můžete mít pravdu. Vybavuju si přesně, že se jednalo o koncil Nikajský v roce 325, ještě o nějaký další, který si ale nepamatuju a vámi zmíněný koncil, který se týkal Origena, ale nejen jeho. Pokud máte hlubší povědomost o pozdějším koncilu v Konstantinopoli, můžete mít jistě pravdu, já jsem tehdy ty prameny dostala od kněze(husitského) jako podklad k tomu, proč církev nechce s reinkarnací mít nic společného a o spolehlivosti podkladů jsem neměla důvod přemýšlet. Je to už dost dávno, a vzhledem k otázce Diny je to celkem jedno. Všimla jsem si až po našem dialogu, že jsem se připletla do křesťanských přípisů a proto to možná vyznělo, že k tomu chci polemizovat – nebylo to tak.

    Vloženo 7. Září, 2010 v 13.58

33. 33 7. Září, 2010, Irena:

    http://chibis.overstream.net/swf/player/oplx?…

    Myslím, že k tomu není co dodat

    Vloženo 7. Září, 2010 v 15.06

34. 34 7. Září, 2010, Majka:

    Diny, já mám jen dvě odpovědi na to, proč máš nemocné dítě..
    1.Je to Klárčina karma..Prostě se jí za předchozí životy naskládaly činny, které je třeba v tomto životě očistit..Nevím, proč se Klárka narodila právě tobě, možná věděla, že jí s tím můžeš hodně pomoci, že se o ni zvládneš postarat tak, jak potřebuje. A možná je to i karma tvoje, mít v tomto životě nemocné dítko. Nevím, v kamždém případě je jisté, že za to nemůže Bůh, že nehraje v nebi Ententýky dva špalíky a na koho ukáže prstem, ten se musí narodit s postižením..

    2.Klárka si tuto nemoc sama vybrala, aby skrz ní nějak pomohla lidem, se kterými žije. Aby vám pomohla něco si uvědomit, kdoví, třeba ti skrz svou nemoc pomáhá hledat cestu k Bohu..Nebo se jen prostě díky této těžké životní zkoušce můžete zase posunout o kus dál na duchovním žebříčku..

    Ano, je to na dlouhé povídání, ale sama nesnáším, když mi tohle někdo odpoví. Kdo se ptá, měl by dostat odpověď. Vezme si z ní jen to, na co je v dané chvíli připravený. Třeba není připavený vůbec a zasměje se tomu, nebo ho to rozčílí. A třeba za pár let bude všechno vidět jinak..Nebo taky až v příštím životě :)

    Vloženo 7. Září, 2010 v 15.45

35. 35 8. Září, 2010, friedrich:

    Ahoj,
    na této diskuzi je zjevné, že ten kdo neví, není si jist, ptá se, pochybuje, slábne a klesá dává zároveň naději, rozšiřuje obzor, posiluje a dává sílu.
    A ten kdo je naprosto jist, ví přesně, zná čísla a všechny záměry všech – ten tesá do kamenu, umrtvuje, uzavírá a odebírá sílu pro další cesty.
    F.

    Vloženo 8. Září, 2010 v 15.18

Vložit komentář