<!–texy–>Ahoj,
na této diskuzi je zjevné, že ten kdo neví, není si jist, ptá se, pochybuje, slábne a klesá dává zároveň naději, rozšiřuje obzor, posiluje a dává sílu.
A ten kdo je naprosto jist, ví přesně, zná čísla a všechny záměry všech - ten tesá do kamenu, umrtvuje, uzavírá a odebírá sílu pro další cesty.
F.

<!–texy–>Diny, já mám jen dvě odpovědi na to, proč máš nemocné dítě..
1.Je to Klárčina karma..Prostě se jí za předchozí životy naskládaly činny, které je třeba v tomto životě očistit..Nevím, proč se Klárka narodila právě tobě, možná věděla, že jí s tím můžeš hodně pomoci, že se o ni zvládneš postarat tak, jak potřebuje. A možná je to i karma tvoje, mít v tomto životě nemocné dítko. Nevím, v kamždém případě je jisté, že za to nemůže Bůh, že nehraje v nebi Ententýky dva špalíky a na koho ukáže prstem, ten se musí narodit s postižením..

2.Klárka si tuto nemoc sama vybrala, aby skrz ní nějak pomohla lidem, se kterými žije. Aby vám pomohla něco si uvědomit, kdoví, třeba ti skrz svou nemoc pomáhá hledat cestu k Bohu..Nebo se jen prostě díky této těžké životní zkoušce můžete zase posunout o kus dál na duchovním žebříčku..

Ano, je to na dlouhé povídání, ale sama nesnáším, když mi tohle někdo odpoví. Kdo se ptá, měl by dostat odpověď. Vezme si z ní jen to, na co je v dané chvíli připravený. Třeba není připavený vůbec a zasměje se tomu, nebo ho to rozčílí. A třeba za pár let bude všechno vidět jinak..Nebo taky až v příštím životě

<!–texy–>http://chibis.overstream.net/swf/player/oplx?oid=smipenlyrtri

Myslím, že k tomu není co dodat

<!–texy–>Martine, co jsem psala, jsem načetla už před lety, nemám původní knihy ani nevím, že by někde byly v elektronické podobě, takže dobrá, můžete mít pravdu. Vybavuju si přesně, že se jednalo o koncil Nikajský v roce 325, ještě o nějaký další, který si ale nepamatuju a vámi zmíněný koncil, který se týkal Origena, ale nejen jeho. Pokud máte hlubší povědomost o pozdějším koncilu v Konstantinopoli, můžete mít jistě pravdu, já jsem tehdy ty prameny dostala od kněze(husitského) jako podklad k tomu, proč církev nechce s reinkarnací mít nic společného a o spolehlivosti podkladů jsem neměla důvod přemýšlet. Je to už dost dávno, a vzhledem k otázce Diny je to celkem jedno. Všimla jsem si až po našem dialogu, že jsem se připletla do křesťanských přípisů a proto to možná vyznělo, že k tomu chci polemizovat - nebylo to tak.

<!–texy–>Ahojky Diny, teď jsem pár dní neměla čas na tvůj blog jít, tak reaguju až teď, když jsem si tvou úvahu přečetla. Sama sebe jsem se mnohokrát ptala, proč e to či ono stalo právě mně, kamarádce, sousedce… Zrovna včera mi věřící kolegyně v práci řekla: “Koho pán bůh miluje, toho křížkem navštěvuje.”, tak nevím…

<!–texy–>Nezlobte se, ale opět musím zopakovat, že tvrzení, že křesťanství “ten fenomén /tj. reinkarnaci/ znalo, z bible byly tyto pasáže odstraňovány na několika koncilech”, neodpovídá historické skutečnosti. Vím, že ve jménu křesťanství a církve se dělo a děje leccos pohoršlivého, ale toto ne. Mylně se tu myslí odsouzení údajného učení křesťanského teologa z 3. století Origéna na synodě v Konstantinopoli v roce 543 a o deset let později na koncilu tamtéž. Z dochovaných textů se však autoři domnívají, že přisuzovat Origenovi učení o reinkarnaci není správné. Maximálně snad učil o preexistenci duší, tedy jejich existenci před vstoupením do těl, čímž vysvětloval reálnou nerovnost lidí na světě.

Samozřejmě to nic nemění na skutečnosti, že moudrost přírodních národů, jak jí zachytila Marlo Morgan, je dnes pro mnohé Evropany inspirativní. Část textu je myslím třeba zde: http://astrollogie.net/mystika/poselstvi.html

Rozhodně nechci nikomu vnucovat křesťanství a plně respektuju, že s ním má někdo problém.

<!–texy–>Martine, já nikde nepíšu, že původní křesťanství vyznávalo reinkarnaci, jen že ten fenomén znalo, z bible byly tyto pasáže odstraňovány na několika koncilech. Nejsem žádný věřící v reinkarnaci, jen píšu, že většina původních kultur (pokud je nám známo = je to dochováno) s návraty počítala jako s něčím samozřejmým, jestli v dobrém nebo ve zlém, to jsem rozviřovat nechtěla. Toto je debata o vystupujících otázkách, ne teoretická teologická rozprava. Knížka, na kterou jsem odkazovala, poukazuje na postoje a hodnotový systém původních obyvatel Austrálie, oni život, smrt, příčiny a důsledky vnímali v úplně jiné celistvosti, než je obvyklé v našem myšlenkovém okruhu. S křesťanstvím to nemá společného nic, byla to jen má poznámka, že s tím mám problém - některé věci se prostě nesmějí ani diskutovat. To zdaleka není způsob, jak odpovídat na otázky - maximálně tak je zakázat.

<!–texy–>(Komunikují Bůh s andělem).
“Téhle dejte postižené dítě.”
“Proč právě téhle, Bože? Je tak šťastná.”
“Právě,” usměje se Bůh. “Mohl bych dát postižené dítě ženě, která neví, co je smích? To by bylo kruté.”
“Ale je trpělivá?”
“Nechci, aby byla příliš trpělivá, jinak se utopí v moři sebelítosti a beznaděje.”
“Ale Pane, myslím, že ta žena v tebe ani nevěří.”
“Nevadí, to se spraví. Tahle je dokonalá. Má přesně správnou dávku sobectví.”
“Sobectví? Copak to je nějaká ctnost?”
Bůh přikývne: “Kdyby se nedokázala občas od dítěte oddělit, nepřežila by to. Ano, to je žena, kterou požehnám dítětem, které nebude dokonalé. Ještě to neví, ale bude jí co závidět. Nikdy nic nebude brát jako samozřejmost. Žádný krůček pro ni nebude něčím obyčejným. Až její dítě řekne poprvé máma, bude svědkem zázraku a bude to vědět. Dovolím jí, aby viděla jasně věci, které vidím já - lhostejnost, krutost, předsudky - a dovolím jí, aby se proti nim postavila. Nikdy nebude sama. Budu jí stát po boku každou minutu každého dne jejího života, protože ona dělá moji práci.”

<!–texy–>Tak jsem se při čtení vašich myšlenek hrozně dojala… Netroufám si zapojit se do debaty, neb jsem taková tichá pozorovatelka, jen bych se s vámi chtěla podělit o písničku, která se mi teď vybavila: Modlitba od sourozenců Ulrychových: http://www.youtube.com/watch?v=FW-sgPhTsgs

<!–texy–>Martine:

děkuji Vám za vaše komentáře, zvlášť za ten poslední.

Demi.