Klárčin blog

A zapíšu si to.

Páč jsme dobrý ;)

Já fakt nevím, proč zrovna v naší škole musí vyučování začínat tak brzy. No ale … protest by asi neměl smysl. Takže plán, který jsem si sumírovala o prázdninách v hlavě, musel doznat změn hned na začátku Davídkovy školní docházky. 

6:30 budíček – tedy pro mě.

Mám půlhodinu na to, abych ze sebe udělala člověka. Abych dodělala tři svačiny (Zuzka, Dáda, Klárka – Zuzka ale mizí v zápětí na bus), pokud nejsou připravené z večera, připravila pitíčka a doladila oblečení pro tu svou trojku podle počasí za dveřmi (výhoda domku, nekoukám z okna, vystrčím se celá ze dveří, strnule asi půl minuty zírám v noční košili na skálu a pak hodnotím :) ) . Uvařím dětem čaj, sobě horkou vodu (prý je to po ránu zdravé, to vím už z kdysi dávno od švagra, a zase jsem to zavedla, připravím cereálie (které stejně odmítnou, nikdo z nich nesnídá brzy ráno, ale co kdyby…) 

Když jsem hooodně dobrá, tak večer je všechno skoro připravené a ráno si můžu ještě tak deset minut poležet, cha. Jenže hooodně dobrá jsem jen vyjímečně ;)

V sedm hodin nekompromisní budíček. Čistíme zoubky, češeme vlásky (výhoda ježků, jenom jedny;) ), oblíkám v pořadí: Dáda má komínek, zvládá to sám i si sám ustele. Kájovi pomáhám, i když o slipy se rve, že to zvládne, mezitím mu ustýlám pelech. Klárka jde poslední, až jsou kluci v podstatě připravení. Šup oblečená na vozíček, kontrola tašek (a že jich je včetně mého batohu), povinně napít, jíst odmítají (mají větší svačiny, takže si to rozloží), boty Káčkům, Dáda sám, kontrola Mikešů, jestli nám nepozorovaně nevlítli do domu – a tradá do auta. 

To už máme naprosto vymakaný. Před domem dva bariér schody, Dáda už čeká pod nimi a pomáhá mi s Klárkou (nájezdy budou asi za 14 dní), Karel čeká na Dádu, drží kaslíky na oběd (taky musí s něčím pomáhat). Dáda čapne Káju za ruku, přejdou silnici k autu (téměř tu nikdo nejezdí, ale občas jo). Odemykám auto a starám se jen o Klárku. Kluci nastoupí sami, Kája první, Dáda za ním, připoutá nejdřív Káju a pak sebe. Já naložím Klárku a vozík, zkontroluju kluky, tašky, kaslíky, zídku jestli na ní něco nezůstalo a kočky, jestli neleží pod autem … a jedem.

V 7:30 začíná Dádovi vyučování a my od probuzení dětí do naložení do auta a vyjetí to máme za  !!! 17 minut !!! :) Dobrý, ne ?:))

Počítám, že v zimě to bude tak o dvě minuty delší kvůlivá těm cerepetičkám – rukavičky, šáličky, namazání čumáčků a tak, ale víc nám nedám – v 7:23 musí nejpozději Dáda vystupovat z auta, pusu, aktovku a papa :)

Do šatny chodí sám, do třídy také, absolutně samostatný šikovný kluk :)

No a my s Káčkama třikrát v týdnu pokračujeme do Plzně do Stacionáře Človíček.

Tak to jsou naše rána. A když jsem to tak sepsala, myslím si ještě víc, že jsme prostě dobrý ;)

PS: Povíme si v zimě ;) Až bude auto zamrzlý a taaaak, takový ty lahůdky, na který člověk zapomene ;)