Klárčin blog

Podzim už neúprosně klepe na dveře a i přes nehodu Bětušky mám pořád ovcí víc než je zdrávo.

Nejdřív se mi nápad Jimmiho (soused bača co bydlí o pár desítek kilometrů od nás a od kterého máme Matýska a Máju) teda vůbec nelíbil.

Ale po pár minutách přemýšlení (já se nikdy nerozmýšlím dlouho ;) ), jsem na to kývla.

Bude zabijačka. 

Tak za měsíc.

Miluška a Jaruška (která je z poloviny také suffolk, nebo-li Mates si prostě neužil ;)) skončí po půl roce života na našich loukách svou životní pouť.

A nebudu si to vyčítat, naopak. Naplním mrazák (který teda ještě nemám :)).

Před rokem bych to vnímala jinak.

Před rokem bylo prostě všechno jinak a kolem jehňat by tu skákal Milda a rozhodoval by on a já bych prostě jen jako správná žena kývala na jeho moudrá rozhodnutí (i když bych si to třeba někdy ani nemyslela :))).

Jenže Milda tu není a moje pragmatické já zvítězilo.

A jehněčí maso je prostě mňam ;)

Naše ovečky jsou krmené jen travou, bio jako vyšité. Ne že bych na to nějak dávala důraz.

Ale co hlavně.

Jsou tu šťastné. Věřím, že jejich úděl byl naplněný, jsou to hospodářská zvířata a měli se tu krásně. Když jim byla zima, měli se kam schovat, celé léto se jim opíralo sluníčko do kožíšků. Potravy měli co hrdlo ráčí, výběh také a vodu denně čerstvou.

Být ovce a neřešit smysl života, klidně budu tou naší.

Ono mi ještě asi trošku bude smutno. Ale … já musím stádo zredukovat, nemůžu a nechci se starat o sedm ovcí v zimě. Vloni toho bylo prostě moc. Xenu si navíc Jimmmi odveze výměnou za proviant pro ty čtyři zbývající, co tu zůstanou.

Nejsem bez srdce. To bych si tu nenechávala Aničku. Ovečku, která přišla o dvojčátka, s vyhřezlou a sešitou pochvou po těžkém porodu, která měla těžký zánět a nevěděli jsme, jestli přežije. Vypiplaná tak, že ta tu prostě má nárok na dožití i bez další možnosti reprodukce.

Ale jehňátka prostě půjdou na pekáč.

Tak.

Tak nám ta školní docházka dlouho netrvala.

Davídek už včera pro velký kašel nemohl do školy. Nasadili jsme domácí léčbu (tymiánová mast od Justu a Hedelix) a dnes vypadá o moc líp. Jen kašel stihl předat Kájovi. Ale ten má silný kořínek, věřím, že zítra to bude po aplikaci stejného lepší.

Kája byl naopak včera hrdým majitelem zelených nudlí (omlouvám se za surrealistický popis, ale ostatní matky vědí ;) ) a Klárka začala popotahovat taky, nicméně zatím jen vodová konzistence. Takže nastoupila léčba  Sinusanem a hlavně vysavačová extrakce. Klárka to miluje. Pozoruje, jak do průhledné nádobky mizí obsah nosíku a raduje se, že bacily dostávají co proto. Na závěr, když odsavačku vymývám, musím v koupelně ještě  hlasitě bacilům lamentovat a pomstychtivě je vypouštět do odpadu, aby to Klárka slyšela. Ta se tetelí a do večera bylo po rýmě (klepy klep) ;) 

Kájík si nemyslel, že odsávání vysavačem je dobrý nápad a prořval celou složitou operaci ;) Nicméně zelená se dala na ústup a po večerním pročištění Sinusanem není po rýmě ani památky.

Tak teď ještě, aby kašel nedostala Klárka, Dáda byl do konce týdne fit, aby mohl v pondělí do školy a první podzimní minivirozní útok by mohl být za námi :)

Já jsem prostě optimistka ;)