Zabijačka

9 Září 2010

V kategorii Denní deníčky |

Podzim už neúprosně klepe na dveře a i přes nehodu Bětušky mám pořád ovcí víc než je zdrávo.

Nejdřív se mi nápad Jimmiho (soused bača co bydlí o pár desítek kilometrů od nás a od kterého máme Matýska a Máju) teda vůbec nelíbil.

Ale po pár minutách přemýšlení (já se nikdy nerozmýšlím dlouho ;) ), jsem na to kývla.

Bude zabijačka.

Tak za měsíc.

Miluška a Jaruška (která je z poloviny také suffolk, nebo-li Mates si prostě neužil ;)) skončí po půl roce života na našich loukách svou životní pouť.

A nebudu si to vyčítat, naopak. Naplním mrazák (který teda ještě nemám :)).

Před rokem bych to vnímala jinak.

Před rokem bylo prostě všechno jinak a kolem jehňat by tu skákal Milda a rozhodoval by on a já bych prostě jen jako správná žena kývala na jeho moudrá rozhodnutí (i když bych si to třeba někdy ani nemyslela :))).

Jenže Milda tu není a moje pragmatické já zvítězilo.

A jehněčí maso je prostě mňam ;)

Naše ovečky jsou krmené jen travou, bio jako vyšité. Ne že bych na to nějak dávala důraz.

Ale co hlavně.

Jsou tu šťastné. Věřím, že jejich úděl byl naplněný, jsou to hospodářská zvířata a měli se tu krásně. Když jim byla zima, měli se kam schovat, celé léto se jim opíralo sluníčko do kožíšků. Potravy měli co hrdlo ráčí, výběh také a vodu denně čerstvou.

Být ovce a neřešit smysl života, klidně budu tou naší.

Ono mi ještě asi trošku bude smutno. Ale … já musím stádo zredukovat, nemůžu a nechci se starat o sedm ovcí v zimě. Vloni toho bylo prostě moc. Xenu si navíc Jimmmi odveze výměnou za proviant pro ty čtyři zbývající, co tu zůstanou.

Nejsem bez srdce. To bych si tu nenechávala Aničku. Ovečku, která přišla o dvojčátka, s vyhřezlou a sešitou pochvou po těžkém porodu, která měla těžký zánět a nevěděli jsme, jestli přežije. Vypiplaná tak, že ta tu prostě má nárok na dožití i bez další možnosti reprodukce.

Ale jehňátka prostě půjdou na pekáč.

Tak.

Tento článek byl vložen 9. Září, 2010 v 15.32 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

Září 2010
P	Ú	S	Č	P	S	N
« Srp		Říj »
	1	2	3	4	5
6	7	8	9	10	11	12
13	14	15	16	17	18	19
20	21	22	23	24	25	26
27	28	29	30

Září 2010

« Srp

Říj »

1 9. Září, 2010, Andrea:

A já ti to schvaluju matko. A komu se to nelíbí ať si zkusí v zimě lítat závějema s kýbalam zmražené vody!
A to se považuju za „grínpísáka“ jak řemen. :o))
Ne vážně. Myslím, že to je moudré rozhodnutí. Hele a co děti na to? Budou to řešit? U nás by byl kámen úrazu tohle…

Vloženo 9. Září, 2010 v 17.10

2 9. Září, 2010, Tereza:

Nemáš si vůbec co vyčítat.Ty jsi lítala k nim v jakém koliv počasí. A hlavně budeš mít maso.

Vloženo 9. Září, 2010 v 18.00

3 9. Září, 2010, Diny:

No tak já Andrej nevím – asi mám necity. David pokrčil ramenama a víceméně to nekomentoval. Klárka řekla, že by je radši měla živý, ale nechala si vysvětlit situaci :) Zuzka je ráda, že jich nebude tolik, že ubyde práce a je jí jasný, že to tak prostě chodí … Karel to neřeší vůbec, je malej.

4 9. Září, 2010, Andrea:

No u nás by to ořvala Hanka. Ale ta by nejedla žádné maso kdyby si nemyslela, že se to vyrábí někde v továrně, :o)))
Ne dělám si srandu. Ona je po mně. Já se jako malá upínala citově i k mouše. Ale ted už mám taky radši masíčko na talíři. Kor když bych kolem něj celou zimu skákala…bych si to fakt vychutnala…:oDDD

Vloženo 9. Září, 2010 v 18.05

5 9. Září, 2010, Hanka:

Myslim, ze mit na taliri maso ze zvirete, ktere jsem sama odchovala, je ten nejzelenejsi zpusob, jaky dnes existuje:) Mimochodem, jehneci se v Anglii ji s matovym sosem, nejdriv jsem neduverive hledela, ale opravdu to neni spatny…

Vloženo 9. Září, 2010 v 18.25

6 9. Září, 2010, Ronja:

Správně! Schvaluju. Jednak je jehněčí mňam, jednak jak bys asi tak obstarávala takový stádo v zimě..no a nakonec, není ono to svým způsobem krásný? Narodili se za tímhle účelem, prožili krásnej život, svůj účel beze zbytku naplní a jejich odchod ze světa bude rychlý a v rámci možností bezbolestný. Přirozený světa řád. Tak ti mám Diny dojem, že to maj ty tvoje ovečky v lecčems lepší než mnozí z nás…

Vloženo 9. Září, 2010 v 18.33

7 9. Září, 2010, Klarkas:

NO, u nás to babička řešila tak, že jako děti jsme nesměly vidět to zabíjení. Musely jsme být v chalupě a potom už jsme se s radostí účastnily všeho kolem zabíjení všeho;-)

Vloženo 9. Září, 2010 v 19.14

8 9. Září, 2010, papu:

Jak to popisuješ, to zní rozumně. V zimě bys lítala kolem ovcí a maso kupovala bůhví odkud a jaký. Pro ovečky může být ctí, že z nich uděláš nějaký neuvěřitelně dobrý jídlo

9 9. Září, 2010, Iva:

Diny, úplně tě chápu, dobré rozhodnutí.

Vloženo 9. Září, 2010 v 19.21

10 9. Září, 2010, Janýsek:

Ahoj Diny,
je jasný, že se nemůžeš starat o tolik ovcí, v zimě by jsi asi nedělala nic jiného:-(
…ale dodnes si pamatuj historku z dětství…naši chovali a stále chovají králíky, žijou v králíkárně a taťka se k nim chová hezky, hladí je a jsou úplně krotcí, nechají se pohladit, ale když přijde jejich čas, jdou na pekáč. Kolikrát jsem jim v dětství chtěla dávat jména a můj taťka mi to nikdy nedovolil, říkal že kdyby zvířeti dal jméno, tak už by ho nedokázal zabít a sníst. Jednou o prázdninách chcípla samice a zbyl po ní nakonec jen jeden králíček, měli jsme ho doma, krmili z lahve a byl to takový mazlík a tak jsme mu tak začali říkat – Mazlík. Na konci prázdnin, když trochu povyrostl, tak já vyrazila do školy a králík zpátky do králíkárny. Jméno mu ale už zůstalo. Za pár měsíců ho čekal stejný osud jako jeho kámoše, naši mi to radši neřekli…oběd byl jako vždy od mamky vynikající – šok nad prázným kotcem a staženou kůží neskutečný (a to jsem byla už docela velká)…
…takže já říkám, co má jméno se nejí…jo a mimochodem, už dobrých dvacet let jsem nejedla králičí maso…

Vloženo 9. Září, 2010 v 19.27

11 9. Září, 2010, Petra:

nemáš si co vyčítat!! už takhle máš práce až nad hlavu a ještě ke všemu doma školáka, takže nebude tolik času…

Vloženo 9. Září, 2010 v 20.20

12 9. Září, 2010, Petulka:

Jak píšeš, jsou to hospodářská zvířata a u vás se měla dobře. Takový je světa běh.
Na jaře budeme pořizovat taky dvě ovečky – na „sekání trávy“ a na podzim je prostě zabijeme a sníme. Někdo z toho šílí, ale co jako?
Naše děti to zatím u králíků a slepic berou v pohodě. Pro ně to tak je odjakživa, tak to neřeší.

Vloženo 9. Září, 2010 v 20.37

13 9. Září, 2010, arnoldka:

Diny, jehněčí sice zrovna nemusím, každý máme rád něco jiného:o) ale ověčky se měly fajn a je to určitě dobré rozhodnutí. A Anička si určitě zaslouží dožít v poklidu.

Vloženo 9. Září, 2010 v 21.03

14 9. Září, 2010, Aff:

Ahoj Diny,jen tak mezi radky. Stehujeme se z oblasti Chebu do Tachova.. Máme obrí mrazak.. POkud chces, je zde, daruji , je tak na dve jehnatka.. Ale je starsi, tvori se v nem namraza, chce to casteji odmrazovat a o spotrebe elektriny nevim, ale asi to taky bude zrout. Kdybys chtela, pisni mi na email a muzes si ihned odvezt.

Vloženo 9. Září, 2010 v 22.16

15 10. Září, 2010, Anulenka:

DObře děláš, ovečky se u vás měly překrásně,ale rozhodnutí je to určitě dobré!

Vloženo 10. Září, 2010 v 7.24

16 10. Září, 2010, Silvi:

Rozhodnutí je to nejspíš správné, ale obdivuji Tě za to, Janýsek to řekl za mě. Já bych si asi nedokázala naplnit mrazák těmi krásnými holkami, které už mají jméno… (byť chápu, že tohle je osud hospodářských zvířat)

Hezký den.

Vloženo 10. Září, 2010 v 7.39

17 10. Září, 2010, Katka:

Diny,
žiju na statku a ovce máme také. K ovečkám máme vztah, staráme se o ně s láskou, ale…chováme je na maso. Tak to prostě je. Už dávno to v hlavě neřeším.

Vloženo 10. Září, 2010 v 7.54

18 10. Září, 2010, Lucka:

Rozhodnuti urcite spravne, schvaluju ti ho. A zrovna dneska jsem koupila jehneci kytu a prvne v zivote ji jakoze zkusim upect.

Vloženo 10. Září, 2010 v 9.10

19 10. Září, 2010, Eva H.:

Sedm ovcí je prostě moc. To je tak jednoduché, že jednodužší to být nemůže.

A za pečínku skončí tak jako tak, jakmile je prodáte. Jakmile bych je nemusela klepnout já (varianta že to udělá soused je super), nevidím jediný důvod proti.

Vloženo 10. Září, 2010 v 19.44

20 12. Září, 2010, Edit:

asi bych je obrečela,když je máš pojmenované, je to pak těžší …

Vloženo 12. Září, 2010 v 18.05

21 13. Září, 2010, Jířa:

Uf, to bych nedokázala je sníst. Už jako malá jsem přestala jíst králičí maso jen proto, že králíky naši chovali doma. Každého ušáka jsem oplakala, přestože neměli jména. Vlastně jsem takový napůl vegetarián z citových důvodů, možná je to dětinské, ale už s tím umím žít:-)

Vloženo 13. Září, 2010 v 12.21

22 13. Září, 2010, Kristina: