Klárčin blog

Sára (SMA I. stupeň) slaví právě dnes svůj velký den. Je jí sedm let. Posíláme jí s Klárkou objetí a její rodině také. Jsou úžasní !!:)

Na Novinkách vyšel o nich článek: http://www.novinky.cz/…i-sedme.html?…

Když jsem klikala na Diskuzi, říkala jsem si: Nedělej to!!!

Teď tu sedím a brečím.

Kolik lidí má pocit, že mají právo soudit, jestli Sářin život má smysl.

Pořádně nic neví. Soudí jen podle obrázku, kde malá leží a je připojená k dýchacímu přístroji. 

Ano, a taky sama nejí.

Ale pořád je to človíček.

Mám doma holčičku, která je na tom líp než Sárinka. Klárka má SMA mezi prvním a druhým stupněm.  Její prognoza před čtyřmi lety zněla z úst motolských lékařů: Školy se nedožije, s tím nepočítejte, je nám líto.

Nesmysl.

Chystáme se k zápisu a díky vozíčku není Klárka jen ležáček. Díky nevím jaké přízni nebyla už téměř rok nemocná (nachlazení, chřipka, nic vážnějšího, díky Bohu!!).

Věřím, že i když to má Sárinka těžší, že přesto cítí tu obrovskou lásku své mámy. Že je šťastná, i když, jak někdo v diskuzi psal, je vězněm svého těla.

To je má holčička také.

Ale někteří lidé jsou vězni svých předsudků a své hlouposti.

Pak se nabízí otázka … kdo z nich je na tom hůř ?