Klárčin blog

Mám z knihy Devátý dotek dvě radosti. Lépe řečeno – dva druhy radosti:)

Ta tichá, ta je díky vašim vzkazům. Tady na blogu, nebo v emailech, v soukromých vzkazech nebo těch na Facebooku. Ta tichá se usmívá pro sebe, hřeje u srdce, hladí po tváři. Každé vaše slovo, které souzní s mým, každý váš pocit, který pochopil a ví … nedá se ani popsat, jak moc to pro mě znamená. S ostychem čtu vaše smutky, vaše příběhy, vaši zkušenost se ztrátou někoho, koho jste milovali. S pokorou obdivuju vaši statečnost a sílu (byť ta dvě slova nesnášíte úplně stejně jako já ;) ), v těžkých dobách. 

Tahle radost mě objímá potichu, je lehká a teplá jak letní vánek a doznívá v srdci pomaličku. Hýčkám si ji a děkuju za ní moc.

Ta hlučná, hlasitá radost je jiná. Bouřlivá, je na chvíli, protože za pár hodin může být všechno jinak. Je dítětem okamžiku, je výbuchem emocí, je ventilem, který někdy potřebuju upustit, abych se otřepala. Uvědomila si, že je strašně fajn, ale nesmí dostat zase až moc prostoru :) Čistě z principu, bez té první tiché by totiž vůbec nebyla a prostě se to s ní nesmí moc přehánět.

Ale teď ji cítím a potřebuju vypustit ven :)

Devátý dotek je dnes u Kosmase, knižního distributora, na neskutečném 2. místě v české a slovenské próze :))) A z celé nabídky knih je stále mezi Bestsellery a postoupil z nedávného 52. místa na 32. :) Mám strašnou, velkou, ohromnou radost :) Děkuju !!! Děkuju vám všem moc a moc !!!

Za obě radosti. Za vaši podporu. Za to, že Devátý dotek čtete. Že nad ním přemýšlíte. Že jste … Bez vás by nebylo ani jedné z radostí. Přiznám se ale, že ta první, tichá, by mi chyběla mnohem víc. Přiznám se na druhou stranu, že ta druhá  mě prostě těší taky, snad pro pocit, že tolik lidí bere do rukou mou knihu, že se na ni nikde nepráší, že nebyla napsaná a vydaná zbytečně.  Prostě … hezký den i vám :)

Tak nejdřív Hromi … svým komentářem pod článkem tady na blogu O radosti i smutku … pak Zdeňa tamtéž … nějak se to sešlo … nakonec Amél na Facebooku knížky. To se nedalo přežít.

Po delší době emocí kopec, vděku i smutku, radosti i stýskání … děti usnuly, zapálila jsem si svíčku a přesunula se do vany plné horké vody a pěny.

Když jsem se ponořila pod hladinu, najednou jsem věděla, že to co mi Zdeňa radí, zkusím. Zkusím zavolat do nebe, budu šeptat do vody a za zavřenými víčky uvidím, všechno uvidím …

Neskutečné.

Pokud vás něco trápí, pokud vám někdo chybí, kdo už je na té druhé straně dveří, pokud se potřebujete vyplakat, něco říct, jen si to nemyslet a přitom aby vás nikdo neslyšel, zkuste to taky!!!

Šeptala jsem do vody svůj stesk. Plakala jsem do vody svůj vděk. Za čas  s ním. Ptala jsem se ho, jestli dům v jeho světě je stejný jako ten náš a  on mi obratem posílal obrazy. V jedné minutě jsem ho měla na druhé straně telefonu … opravdu tam byl … a nejenže seděl pod naší broskvoní, nejenže vedle jeho levého kolena ležela Dianka, ale na klíně se mu tulil Mysliveček, naše kotě, které se ztratilo už před pár lety… Nebyl to jen hovor, byl to příběh. Jeho příběh. I přes místy zalykavý pláč jsem cítila, jak do mě vstupuje jeho klid. Usmíval se. Dával mi požehnání. Radoval se z našich dětí, obrázků Klárky, které mu maluje ve školce … radoval se z našeho života, že jdeme dál. Usmíval se, když  v mém srdci četl, že jsem ho kus dala někomu jinému …

Já se dneska dovolala do nebe…  

Zápis v notýsku zněl jasně: Máme ve škole vši, prohlédněte dětem hlavy.

A s takovými se musí jednat bez milosti.

Nebyl čas lámat si hlavu, kdo je kdo.

Nebo spíš … kdo z koho.

Mašinka, ač je leden, vzala útokem dvě klučičí čupřiny.

A jak jim to sluší ;)

Dnešní zařazení Devátého doteku mezi Bestsellery u našeho distributora Kosmase mě v první chvíli dostalo do stavu euforie.

Každým dnem knížka postupuje vzhůru a dnes … dnes se stalo něco, co jsem tedy rozhodně nečekala. Ještě k tomu tak brzy po jejím uvedení na pulty knihkupectví.

Tou zprávou jsem zahrnula nejbližší kamarádky (věřím, že mě už mají plné zuby ;), poslední týdny nežiju snad ničím jiným…), pak jsem měla naplánovaný nákup a návštěvu, tak jsme pobalila děti a jeli jsme. Klárka do školky, s Kájou do Alberta něco pořídit novorozeňátku a taky nezbytné potraviny.  

Je tam takový maličký dětský koutek. Kája se klouzal a lozil, já jsem si dala kafe. Telefon. Má nakladatelka. Ráno nebyla na skypu a celá rozradostněná mi říkala tu novinku, že máme označení Bestseller u Kosmase a na jakém místě jsme … a já to sice věděla, ale tak nějak s její radostí to teprv všechno dostalo ten pravý smysl :)

Jenže pak … to nějak přišlo.

Možná sladký kafe nebylo to pravý, možná potřebovalo trošku osolit.

Za síťovinou si dva metry ode mě hrál Kája. S očima mého muže. Usmál se na mě a já v tu chvíli snad cítila i vinu. Raduju se tu z knížky, kterou KDYBY SE TO NESTALO !!  bych nikdy nenapsala. Tak moc bych potřebovala ten telefon do nebe, právě teď… Zeptat se ho, jestli mu to nevadí … To, že jsem psala o svých pocitech, to, že se knížka vydala, to, že z ní mám radost, to, že mě těší ohlasy na ní, a i to, že se dobře prodává …

Potřebovala bych slyšet, co si myslí …  potřebovala bych mu říct, že nic z toho (kdyby šlo cokoliv změnit), bych nechtěla. Že bych dala nevím co na světě, aby seděl vedle mě a díval se se mnou na našeho syna, jak blbne na klouzačce…

Nic není tak jednoduché, jak to vypadá…

Původně jsem dneska ani neměla v plánu tam jet. 

Jenže mě nabudil dnešní komentář Aleny pod minulým článkem tady na blogu :)

No …  tak jsme vypravili školáka, odvezli školkačku do školky a s Kájou jeli přes celou Plzeň do bývalého Carrefouru, kde má Kosmas malé útulné knihkupectví. 

No jasně, byla tam !!! :))

Jsem strašně ukecaná, takže jsme se sympatickou prodavačkou hned domluvili, a Devátý dotek je navíc i ve výloze :)) Prý jeden výtisk tam má schovaný nějaký pán (to se tak dobře poslouchalo) – asi pro svou ženu, takže někde bude překvapení ?:) 

Nemůžu jít do knihkupectví a nic si nekoupit. Navíc jsem tam šla i z jiného důvodu.  Chtěla jsem vidět knížku Jitky Neradové Třídní knížka do tramvaje a případně si jí koupit :) Jenže, bohužel měli podle počítače jeden výtisk a ten jsme prostě nenašli – doufám Jitko, že jí taky neukradli (jak jsem četla na tvém blogu) – nicméně nechala jsem paní prodavačce svůj telefon a až ji dohledá, zavolá a mám ji tam schovanou :)

Tak jsem tedy sáhla po Zdeňkovi Svěrákovi a odnesla si domů jeho  Nové povídky :)

Špionážní výlet se vydařil – moje dušička se tetelí (a knihkupectví Kosmas v Tescu na Borech doporučuju, opravdu moc milá slečna tam prodává a je to tam moc příjemný:) ). Tělíčko se bude tetelit později, páč před obchoďákem stojí stánek s úžasnými sýry a klobáskami. A jedna pravá čabajská už čeká v naší lednici :)

Potrava pro tělo i duši musí holt bejt. Hlavně vyváženě ;) 

Tak jsem to dneska zažila.

Poprvé v životě. Strašně zvláštní pocit :)

Včera na Andělu v Praze jsem v knihkupectví Luxor marně po Devátém doteku pátrala, a pak jsem přemluvila kamarádku, ať se dojde zeptat, jestli ho mají nebo plánují mít nebo co vlastně. Celou dobu, co tam s vážným výrazem rozmlouvala s prodavačem, jsem se u východu chichotala jako pubertální třináctka. Rudá jsem byla až ke kořínkům svých nedávno melírovaných vlasů a měla jsem pocit, že se na mě opravdu KAŽDÝ dívá. Když mi pak Zuzka přišla říct výsledek svého snažení, k infarktu jsem neměla daleko :)

"Prý ho JEŠTĚ nemaj, ale MAJ HO na Václaváku ! ", sdělila mi výsledek svého detektivního pátrání. Mně jen pohled na hodinky (skoro půl osmé večer), Klárka v kočárku, která už chtěla jít domů spát  a v nedalekém obchodě čekající na mě přítel s Kájou, odradily od záměru okamžitě sednout na metro a jet se TAM podívat!

Rozum musel zvítězit. Bylo to tak těžký !!

Celou noc se mi o tom zdálo. Vůbec se mi poslední dobou zdají jen sny o knížce. Dneska jsem dokonce v jednom snu šla s prezidentem Václavem Klausem na nějakou výstavu, on se mi tam do MÉ knížky podepsal, dal mi do ní  proti vší logice SVÉ věnování a pak mě vzal někam na polívku a nutil mě sníst hodně mrkvičky, že prý musím být teď moc zdravá :))

Ráno jsme jeli na Václavák. Do snad asi největšího knihkupectví u nás? A ONA TAM BYLA !!! Moje knížka se nesměle krčila v sekci Novinky hned u vchodu, kolem ní samí velikání, to byl pocit!! Nevěřila jsem, dojatá jsem byla, oprašovala jsem první dva kousky jako by to byl sváteční porculán od babičky, abych si pak všimla sekuriťáka, který si mě nedůvěřivě prohlížel, jestli je nechci asi ukrást nebo co :))  

Byla jsem přistižena při focení na mobil …

… a pak už jsme se šli radši podívat po dalších knihách. Hlavně nenápadně :))

No, a pak přišel pocit absolutní malosti :)

Všude tolik, tolik knih. Nádhera. Miluju knihkupectví, miluju knížky. Můj zbožňovaný Pratchett v češtině i angličtině, historické romány, učebnice… prý snad přes 60. tisíc titulů … 

A jedním z nich je Devátý dotek. Nesmělá knížka s naším příběhem.

Možná jsem měla vidět svou knihu právě tady. A uvědomit si s pokorou, že těch co mají nadání a píšou je strašně moc. Že jsem vděčná za každého z vás, kdo si knihu koupíte, kdo ji poctíte místem ve vaší knihovně :) Že děkuju za každé přečtení, přemýšlení o ní a když v něčem pomůže, nemůžu si víc přát.

Dnes mi bylo hezky :) 

Asi není co dodat :) Mám velkou radost :)

A na Slovensku možné objednávat zde: http://www.martinus.sk/?… 

Nakladatelství Dryada je tu s další soutěží .

Vyhrát můžete Audioknihu Edgar – 4 povídky, básnickou sbírku Terra Incognita nomi­novanou v roce 2005 v literární soutěži Magnesia Litera v kategorii Objev roku a konečně Devátý dotek i s mým věnováním :)

Soutěžit můžete TADY :)

Tak se těšíme :) 

Tak jsem se rozhodla oživit blog – a začít zase trošku fotit.

Na denní focení čas ani vůle není, takže jsem se nechala strhnout diskuzí na BC (kde jinde:)) a budu fotit každý týden jednu fotku, podle tématu, které se na diskuzi objeví.

No a k tomu napíšu i nějaký ten článek :)

Docela se mi už stýskalo. Po focení, psaní, blogu … jen jsem nevěděla směr. Jako by mi  tu po nějaké době  přestala fungovat GPS. Možná jsem zase našla cestu. Uvidíme :) 

Tak a je tu pátek :)

A k němu takové malé Diny-zamyšlení :)

Včera jsem na jednom blogu našla povídání a dojmy, jaké z Devátého doteku jedna čerstvá majitelka knihy má. V podstatě se tam objevila první kritika, ani ne článků, ale spíš toho, jak je knížka sestavená a že do dohromady neladí. 

Mně to opravdu vůbec nevadí a strašně nerada bych, aby se myslelo, že je možné psát o knize jen pochvalné ódy. Je mi jasné, že někoho třeba provedení zklame, že čekal něco jiného. Myslím, že nejsem urážecí, vztahovačná jistě trošku jsem (a neříkám, že mě třeba nějaké nesouhlasné reakce nebudou mrzet, ale …), ale opravdu bych nerada, aby stránky o knize byly jen oslavné, pokud to tak někdo necítí.

Z chyb se člověk může poučit, něco mi klidně může připadat že není pravda, můžu se proti něčemu ohradit, ale to je o komunikaci, dialogu.

Samozřejmě na rovinu řeknu, že sprosté napadání mezi normální kritku nepočítám, ale to rozhodně není případ oné čtenářky:)

Takže se těším, že dnes dojdou Doteky dalším z vás a těším se na reakce, jak ty spokojené, tak třeba i ty, kterým něco nesedne. I když samozřejmě doufám, že těch bude míň :))) 

PS: A samozřejmě, s tím že k sobě články neladí a že dohromady mozaiku nevytvoří – nesouhlasím :))) Ale to asi ode mě čekáte :)))