Klárčin blog

Zápis v notýsku zněl jasně: Máme ve škole vši, prohlédněte dětem hlavy.

A s takovými se musí jednat bez milosti.

Nebyl čas lámat si hlavu, kdo je kdo.

Nebo spíš … kdo z koho.

Mašinka, ač je leden, vzala útokem dvě klučičí čupřiny.

A jak jim to sluší ;)

Dnešní zařazení Devátého doteku mezi Bestsellery u našeho distributora Kosmase mě v první chvíli dostalo do stavu euforie.

Každým dnem knížka postupuje vzhůru a dnes … dnes se stalo něco, co jsem tedy rozhodně nečekala. Ještě k tomu tak brzy po jejím uvedení na pulty knihkupectví.

Tou zprávou jsem zahrnula nejbližší kamarádky (věřím, že mě už mají plné zuby ;), poslední týdny nežiju snad ničím jiným…), pak jsem měla naplánovaný nákup a návštěvu, tak jsme pobalila děti a jeli jsme. Klárka do školky, s Kájou do Alberta něco pořídit novorozeňátku a taky nezbytné potraviny.  

Je tam takový maličký dětský koutek. Kája se klouzal a lozil, já jsem si dala kafe. Telefon. Má nakladatelka. Ráno nebyla na skypu a celá rozradostněná mi říkala tu novinku, že máme označení Bestseller u Kosmase a na jakém místě jsme … a já to sice věděla, ale tak nějak s její radostí to teprv všechno dostalo ten pravý smysl :)

Jenže pak … to nějak přišlo.

Možná sladký kafe nebylo to pravý, možná potřebovalo trošku osolit.

Za síťovinou si dva metry ode mě hrál Kája. S očima mého muže. Usmál se na mě a já v tu chvíli snad cítila i vinu. Raduju se tu z knížky, kterou KDYBY SE TO NESTALO !!  bych nikdy nenapsala. Tak moc bych potřebovala ten telefon do nebe, právě teď… Zeptat se ho, jestli mu to nevadí … To, že jsem psala o svých pocitech, to, že se knížka vydala, to, že z ní mám radost, to, že mě těší ohlasy na ní, a i to, že se dobře prodává …

Potřebovala bych slyšet, co si myslí …  potřebovala bych mu říct, že nic z toho (kdyby šlo cokoliv změnit), bych nechtěla. Že bych dala nevím co na světě, aby seděl vedle mě a díval se se mnou na našeho syna, jak blbne na klouzačce…

Nic není tak jednoduché, jak to vypadá…