Klárčin blog

31 komentářů k “O radosti i smutku …”

1. 1 19. Leden, 2012, Lucka73:

   Jenže......

   … jenže není žádný „co by, kdyby“. Takhle to prostě je.

   Myslím, že kdyby teď směl sednout a napsat pár slov, bylo by to něco jako

   "Mamko, ty ses zbláznila! Co bulíš? Nestačím se divit, jak skvěle to všechno zvládáš – koukám na Káju, jak vyrost – vždyť už je to velkej kluk! A Klárka… Koukám na ní a nevěřím – je to už strašně velká holka! O Davídkovi ani nemluvím – je z něj chlap. A to všechno ty SAMA!!
   Tam, kde to bylo v mých silách, jsem ti pomáhal, jsem vašim strážným andělem. Odvrátil jsem hrozící nebezpečí, když se na vás řítilo, zahnal jsem nemoce, když měly našlápnuto do našeho domu. Ale víc jsem nedokázal.
   Všechno ostatní jste zvládli sami. A jak zvládli!!!

   A ta knížka – vím, že bycs byla radši, kdybys jí nenapsala (kdyby nebyl ten důvod), ale já tu vidím, kolika lidem pomohla. Kolik pomohla vyplavit uzdravujících slz. Kolika lidem otevřela oči. Dobrá práce!!

   Jsem na vás, na všechny, neskutečně hrdý!!"

   ..... a víš – ani se mu nedivím. Má nač být hrdý. Má být proč pyšný – jste skvělí a jste jeho!!!

   Vloženo 19. Leden, 2012 v 16.26

2. 2 19. Leden, 2012, Gejby:

   Diny,
   neboj, ví to a určitě to schvaluje !!! A ty se netrap, odhoď pokoru a raduj se jak malá holka a nehledej příčinu, proč by sis neměla zasloužit být šťastná. Nevím komu víc přát štěstí, než tobě.
   Drž se kočko
   Gejby

   Vloženo 19. Leden, 2012 v 16.37

3. 3 19. Leden, 2012, Diny:

   Lucko, děkuju … já vím, že ty mi rozumíš. Zrovna tak jako Zuzka dneska, když jsem u ní byla podívat se na to její novorozené miminko … Ono to někdy vypadá, že jsem za tím, ale za tím nejde nikdy být. Nejde otočit list a odteď jiný život, odteď to bude jinak.

   Ta bolest zůstává. Někdy je maličká, sotva znatelná, někdy drásá do krve. Někdy jen jedna maličká slza uleví, jindy narůstá panika a nevím, jak z ní ven.

   Většinou je ale dobře.

   Kéž by to cos, Luci psala, takhle bylo… děkuju …

   Vloženo 19. Leden, 2012 v 16.40

4. 4 19. Leden, 2012, Diny:

   Gejby, o pár dalších lidech bych věděla, věř mi … děkuju :)

   Vloženo 19. Leden, 2012 v 16.41

5. 5 19. Leden, 2012, Mariana:

   Mila Diny, urcite je na Vas hrdy! Vybrali ste si najlepsi sposob ako sa s tym vyrovnat… Niekto sa uzavrie do seba a stale zije v tom, ake by to bolo keby tu bol… Niekto mysli, ze mu pomoze poharik… Vy ste si vybrali moznost, ze sa z toho vypisete :) a svojim vypisovanim ste pomohli v nejednom pripade i cudzim ludom. Vas pribeh sledujem skoro od zaciatku a dnes rano odisla moja objednavka cez martinus a uz sa neviem dockat kedy zazvoni postar :) Chvilky, ked budete vidiet manzela vo svojich detoch pridu este neraz, lebo maju jeho oci, jeho gesta, jeho povahu… V tychto chvilach Vam mozno odkazuje, ze stoji stale pri Vas. Vela radostnych dni v dalsom zivote Vam praje casta nakukavacka Vasho blogu :)

   Vloženo 19. Leden, 2012 v 16.54

6. 6 19. Leden, 2012, Amelie M.:

   A já si zrovinka nedávno říkala, že ta knížka, na kterou jsme se všichni tak těšili, by nebyla, kdyby.. a jestli Tě to taky dožene.. s čímž jsem počítala..

   .. jenže..

   .. kdyby nechme spát, KDYBY je tu od toho, aby bolelo, nutilo nás přemýšlet většinou o těch smutnějších věcech, kdyby je mnohdy na nic, ale my se tomu nemůžeme vyhnout.

   Kdyby Klárku nepotkala nemoc, možná by jsi nezaložila blog a možná ano ale byl by o něčem jiném a byl by jen obyčejný, něco jako ten můj, pár receptů, pár povídaček o ničem, u kterých se člověk pousměje, ale pak zapomene.. (na Tvé stopy se zapomenout nedá) :) a nepoznala by jsi spoustu bezvadných lidí, kteří jistě obohatili život Tobě i dětem a i díky tomu jsi usměvavá a super máma.. a stejně tak naopak.

   Vím, že by jsi vyměnila vše na světě za zdravou Klárku a svého muže, který by Ti mohl být tady na tom světě znovu oporou.. a neskutečně moc bych Ti to přála, z celé hlouby svého srdce, ale s některýma věcma nehneme a dle mého z toho všeho zlého vzešla ohromná spousta dobrého a o tom to je.. Zkusme si na nějakou dobu zakázat KDYBY 

   Myslím, že knížka je to nejlepší, co nás mohlo potkat a co jsi nám mohla ze svého života, radosti i bolesti předat. Určitě by byl rád, určitě jo 

   Vloženo 19. Leden, 2012 v 17.51

7. 7 19. Leden, 2012, Zdeňka:

   Milá Diny,

   dnes v noci – stejně jako včera, před týdnem, zítra – mnozí lidé přestanou v půlce věty číst a půjdou pohladit svého partnera, políbit děti, zašeptat co cítí. To nepodstatné na chviličku zmizí, to důležité nabyde jasných obrysů.

   To je fakt, Diny, realita – u mě a u mnohých jiných. To je síla Vašeho příběhu. Tím, že ho sdílíte, dáváte jiným lidem šanci udělat to, co Vy už bohužel udělat nemůžete.
   To je velmi nesobecké, Diny. A velmi lidské.

   Vloženo 19. Leden, 2012 v 18.10

8. 8 19. Leden, 2012, Diny:

   Zdeňko … napsala jste to tak … děkuju, i když zase brečím, tak děkuju…

   Amélie, vím, že máš pravdu. I tobě děkuju za slova, v kterých je pravda … Kdyby … zkusím na to slovo zapomenout. Aspoň na chvíli.

   Mariano – děkuju. Určitě máte pravdu, tak to musí být … děkuju moc …

   Vloženo 19. Leden, 2012 v 18.14

9. 9 19. Leden, 2012, Zvědavka:

   Diny…chtěla jsem toho tolik napsat, ale koukám, že holky to zvládly za mně… a všechny mají pravdu , takže se raduj, máš na to plné právo, buď na sebe pyšná…

   Vloženo 19. Leden, 2012 v 20.15

10. 10 19. Leden, 2012, Mija:

    „Nejraději bych tuhle knihu nikdy nenapsala.“ Napsala bys nejspíš jinou :), ale ta první věta je myslím dost jasná!

    Vloženo 19. Leden, 2012 v 20.40

11. 11 19. Leden, 2012, Maminčina holčička (Péťa ze Žlababy):

    Krásný večer, Diny,
    po bolesti přichází triumf. Já Ti strašně přeju, žes napsala tu knížku, protože napsat to všechno je možnost, jak to definovat, a potom …
    Vyber si, kohokoli chceš. Jakéhokoli spisovatele. Většinou v té naší branži platí pravidlo „piš teprv, když jsi zažil“. Jinak to ani nejde. A my, kteří píšeme, sdílíme, máme důvod. Prožili jsme. A chceme to předat dál, nejen kvůli sobě. Psani je nejlepší způsob … jak ze všeho ven…
    Nenapsala BYS, ale napsalas. Nebyla to kritika, nebyl to pohled, byl to čistý cit, odraz v papírovém zrcadle, který my všichni můžeme vidět. Za to, že můžeme, Ti, Diny, patří obdiv. Mnoho z nás nenajde sílu do toho zrcadla na veřejné straně pohlédnout.
    Krásný přicházející víkend Ti přeju a pozdravuju Káčka s Davčou a Zuzi! 

    Vloženo 19. Leden, 2012 v 20.57

12. 12 19. Leden, 2012, Karoli:

    Ty blbá, jasně, že nevadí, přece tě zná nejlíp Přece ví, že ty se ze všeho musíš vypsat, aby ti bylo líp… A je pyšnej, jakou ženu si vybral… Pro sebe i pro prcky. Tak neser a nesmutni, woe Pac a pusu Karol

    Vloženo 19. Leden, 2012 v 21.59

13. 13 20. Leden, 2012, Alena:

    Myslím, že to, že je knížka tak moc čtená, značí, že jsou lidi ochotni se zastavit, zamyslet se… Myslím, že ta knížka musela vyjít, bude to znít hloupě, ale ty jsi byla „jen“ prostředník, který pomáhá lidem, aby našli v sobě lásku, naději. Pomohla moc i mě, protože já jsem nikdy nedokázala své pocity při prožívání mých životních křivd napsat, při čtení tvojí knížky jsem si odžívala i svoje trápení a jsem přesvědčená, že ta knížka pomůže především všem bolestně zkušeným,že ty pocity, které prožívají, neprožívají sami…
    Je těžký Ti vypsat moje pocity, máš nesmírný obdiv, jak se Ti poskládají písmenka za sebou tak, že každý pochopí, jak jsi to myslela.

    Vloženo 20. Leden, 2012 v 7.36

14. 14 20. Leden, 2012, Diny:

    Moc děkuju za vaše komentáře. Hodně mi pomáhají. Pokud je pravda, že knížka nebo mé psaní vůbec někomu pomohlo, je úžasný vidět, že i ta zpětná reakce zase pomáhá mně. Tak to asi opravdu na světě chodí…

    Vloženo 20. Leden, 2012 v 7.41

15. 15 20. Leden, 2012, Makytka:

    Dokázala jsi něco úžasného – svoji bolest, svoji ztrátu jsi přetavila v uzdravující energii pro nás ostatní. Svojí ztrátou dokážeš obhohacovat životy ostatních. To je veliké umění, velká síla.
    Za to ti patří dík a věřím, že M. je na tebe hrdý, stejně tak tvoje děti.
    Děkuju i já.

    Vloženo 20. Leden, 2012 v 10.16

16. 16 20. Leden, 2012, Szapet:

    Hmmm … není třeba číslo do nebe, když dvě duše myslí na sebe a je jedno kde se nacházejí. Naše těla jsou jen velmi křehkou schránkou toho důležitého, co nejde vidět okem – co je uvnitř … A tenhle příběh, se kterým jste byla ochotna se podělit nejen na svém blogu – s každým jedním člověkem, který si uvědomí … a zastaví aspoň na chvíli, svůj často zběsilý běh života a „uvidí“ – pro tohle má Váš příběh nesmírnou hodnotu !!! Děkuji za něj a držím moc palce, ať je čtenářů, kterým pomůže prozřít co nejvíce … Jedu do knihkupectví 

    Vloženo 20. Leden, 2012 v 10.19

17. 17 20. Leden, 2012, Petulda:

    Diny,
    myslím, že každému, kdo tě jen trochu zná, musí být jasné, že bys dala nevím co za to, aby k psaní té knihy nebyl důvod. Jenže na kdyby se nehraje, bohužel, nebo bohudík… nevím…
    Tvého muže jsem neznala, ale věřím, že by na tebe byl hrdý, má sakra proč.
    Já ti hrozně moc přeju, že kniha je úspěšná, vždyť jak jsi sama psala, je to tvé další dítko a to přece chceme všichni pro naše děti, aby se jim dařilo, no ne?
    Já jsem teď teprve asi ve 2/3 knihy, nějak těch klidných chvilek na čtení moc není, ale má fakt ohromnou sílu, i když to vlasně všechno znám, znovu mě to dostává a díky ní si znovu připomínám, jak některé věci bere člověk samozřejmě, ač by rozhodně neměl. Takže díky
    Petulda

    Vloženo 20. Leden, 2012 v 10.37

18. 18 20. Leden, 2012, Matu:

    Diny, určite by sa tvoj manžel tešil najviac, ako sa len dá. To že zomrel je síce fakt, ale vy ste tu, musíte ísť ďalej a žiť svoj život. Máte ho v srdci, je vo vašich spomienkach. Máš právo sa tešiť :)
    Btw aj mne už napísala zásielková služba, že knižku vyexpedovali, tak ju budem túžobne očakávať v priebehu budúceho týždňa.

    Vloženo 20. Leden, 2012 v 11.58

19. 19 20. Leden, 2012, Mirek:

    Myslim ze se mylis Diny. Kdyby se TO nestalo, tak skutecne mozna zadnou knihu nenapises. Ale spis jo. Byla by ale o necem jinem. Jine pribehy, jine radosti a starosti. Neznam te sice osobne, ale z tveho blogu na me tak nejak cisi: „Je to ve mne jako v koze“. (uz ani nevim z ktereho filmu to je…)

    Vloženo 20. Leden, 2012 v 14.49

20. 20 20. Leden, 2012, Iva:

    Diny, kdyby prostě nefunguje, holky to všecko už vypsaly…
    No a jen poznámka, moje mamka neměla sílu tvoji knížku dočíst, byla na ni moc smutná… prý se k ní ale zkusí po čase vrátit. To jen, že jsem ti slíbila napsat, jak knížku čte člověk, který nezná blog. Já jsem přečetla na jeden zátah a děkuju za ni ještě jednou.

    Vloženo 20. Leden, 2012 v 18.34

21. 21 21. Leden, 2012, Alča:

    Milá Diny, navštěvuji Vás dlouho, ale sama píšu málo. Dnes mi to nedá. Dopoledne jsem jela do Metropole Zličín s cílem konečně si koupit Vaši knížku. Našla jsem ji rychle, hned u vchodu. Právě jsem ji dočetla. Za jeden den jsem znovu s vámi všechno prožila a přála jsem si ještě teď vám napsat, že mám chuť vás všechny najednou obejmout, abych Vám vrátila aspoň kousek toho obrovského citu, který jste nám knížkou, ale hlavně svým životem dala. Děkuji.

    Vloženo 21. Leden, 2012 v 0.15

22. 22 21. Leden, 2012, Diny:

    Moc vám všem děkuju za vaše slova … Mirku, ty jsi mě rozesmál :)) Ivo, tak třeba se k ní maminka někdy vrátí:) Alčo, v jakém knihkupectví ji měli prosím? Já to tam moc neznám a netuším, které to je, ale děkuju za zprávu, moc mě potěšila :)

    A jinak, objímáte mě přes svá slova, jako je pro mě psaní vyjádřením sebe sama a potřebuju ho k životu, tak zrovna tak vaše reakce jsou tou zpětnou vazbou, která je pro mě hodně důležitá. Beru si z nich sílu, beru si z nich vaše prožitky i radost, možná ani netušíte, jak moc jste mi v těch nejhorších dobách pomohli a pomáháte stále … děkuju vám !!!

    Vloženo 21. Leden, 2012 v 8.39

23. 23 21. Leden, 2012, Alča:

    Diny, to knihkupectví má jméno Dobrovský s.r.o.(adresa Květnového vít. 332/31 Praha 4-na paragonu) a je vedle obuvi Deichman v Metropoli Zličín,podle toho se snadněji najde. Myslím, že tam jiné knihkupectví není a řekla bych, že je spíš větší. Měla jsem radost, že Vaše knížka není zasunutá někde vzadu. Moc vás všechny zdravím.

    Vloženo 21. Leden, 2012 v 14.18

24. 24 21. Leden, 2012, Alien:

    Diny, neblbni, ano?

    Vloženo 21. Leden, 2012 v 22.10

25. 25 21. Leden, 2012, jasietka:

    Diny, mne prišiel v piatok oznam, že už ma knika čaká na českej pošte na hraniciach SR a ČR, v pirebehu budúceho týždňa po ňu pôjdem, aj keď je to pár desiatok kilometrov… stojí mi to za to = tak, ako tu už vyššie ktosi písal, že odvtedy som si viac vážila to, čo mám… namiesto kritiky a nespokojnosti… Že som šla objať deti i môjho manžela, lebo viem, že si nemôžem byť vôbec istá, že to tak bude aj zajtra… Ja som bola tá obdarovaná – cez Tvoje zdieľanie sa. A verím, že „život sa nám neodníma, iba mení“ – nemyslím na reinkarnáciu, ale na to, že verím v život večný. Tvoj muž žije – ale v inej dimenzii, ale je s Tebou nejakým spôsobom spojený. Asi tu teraz splietam jedno cez druhé, nemám taký dar vyjadrovania. Neraz myslím na tie „dvere bez kľučky“, o ktorých si kedysi písala. Som už strašne zvedavá na knihu, teším sa na ňu. Ďakujem, že si ju napísala, iste mnohým pomáha, rovnako, ako aj mne.

    Vloženo 21. Leden, 2012 v 23.02

26. 26 22. Leden, 2012, Diny:

    Jasietko, děkuju, napsala jsi to krásně. Život sa nám neodníma, iba mení … to je nádherné spojení, významově ale i v té slovenštině krásně něžné …

    Vloženo 22. Leden, 2012 v 8.58

27. 27 23. Leden, 2012, Hanka:

    Milá Diny,
    moc ti děkuji, že jsi napsala tuto knížku. Včera jsem ji dočetla (měla jsem ideální podmínky-děti u babičky a já v posteli s angínou) a i když váš příběh znám a navštěvuji Klárčin blog, musím přiznat, že mě knížka několikrát rozplakala a jak tady někdo již psal, donutila mě zamyslet se nad tím, co je v životě to důležité. Sama mám tendence řešit většinou „prkotiny“ a ztěžovat si na život (manža toho času bez práce) ale pak si vzpomenu ne tebe, na tvoji sílu bojovat dál a přijdou mi moje starosti malicherné a hloupé. Nemám spisovatelské nadání, ale chci tímhle vším říct, že jsem moc ráda, že jsi knížku napsala a že si často uvědomím, že zítra může být všechno jinak…a možná i proto se snažím být lepší matkou, manželkou, dcerou…Diny děkuji a přeji Tobě i dětem hodně zdraví a jen vše dobré, toho špatného už bylo dost…

    Vloženo 23. Leden, 2012 v 15.34

28. 28 23. Leden, 2012, Hromi:

    Milá Díny, knížku jsem ještě nečetla, ale stále se vracím k tvým příběhům na blogu. Ne, nemám postižené dítě. Ne, nezemřel mi manžel. ALE zažila jsem si smrt svého otce a neskutečnou nenávist k matce, která si našla jiného muže. JEN DÍKY TVÝM PŘÍBĚHŮM mi došlo, že jsem se chovala jako neskutečnej idiot. JEN DÍKY TVÝM PŘÍBĚHŮM jsem požádala svou mámu o odpuštění… Takže Tvoje věta „Pokud je pravda, že knížka nebo mé psaní vůbec někomu pomohlo…“ mě donutila napsat vše veřejně.

    Milá Diny, moc ti děkuji. A knihu jsem objednala své mámě k narozeninám. Ufff… to bylo tedy sakra těžký napsat Zdraví Hromi

    Vloženo 23. Leden, 2012 v 20.35

29. 29 23. Leden, 2012, Zdeňa a kluci:

    Ahoj Diny, jsem z červnovek 2006 a vlastně „jsem s Tebou“ i když jsi z Rodiny odešla na BC, právě jsem asi na str.67 Tvé knihy(je návyková,nebudu mít v hlavě nic jiného dokud ji nedočtu:) ),něco již znám z Blogu než byl uzamčen,ale to není podstatné..... to co jsem Ti chtěla říci,že telefon do nebe existuje:) Říkám to dětem každý večer při modlitbách: „pokud se modlíte je to jako by jste zvedli sluchátko telefonu a voláte do nebe tím nejlepším telefonem co existuje,má tak nesmírně silný zesilovač,že je slyšet nejen váš hlas,šepot,ale i každá vaše myšlenka......a z takového volání mají v nebi obrovskou radost,všichni se seběhnou kolem sluchátka a poslouchají:) " Kluci se tomu řehní,ale ještě mnohem radostněji volají k Bohu vše co prožívají -svoje díky za radosti,trápení, své touhy i potřeby, touhy a potřeby těch co mají rádi. A co víc,i já vím,že v nebi to volání srdcí slyší a opravdu milují a odpovědí jsou radost a pokoj v srdíčku a naplnění našich potřeb.
    Nemám pochyb ,že i Tvé volání je slyšet,neboť jak je v Bibli psáno: "Budete mě VOLAT :),chodit ke mně,modlit se ke mně a já vás vyslyším.“Jer 29,12
    A jelikož je tam i Milda,rozhodně mu nic z Tvých telefonických hovorů neunikne:)

    Vloženo 23. Leden, 2012 v 20.48

30. 30 27. Leden, 2012, Hanka (2):

    Diny,
    čtu krásné komentáře ke tvé knížce a nemám už co dodat, vše bylo řečeno…
    Knížku jsem si koupila po cestě z nemocnice Motol, kde jsem byla za manželem,který onemocněl naprosto náhle a nečekaně akutním zánětem slinivky břišní.Ležel na JIP, byla to velmi vážné a naše naprosto skvělá doktorka, kam jsme dosud chodili prakticky dosud jen na preventivní prohlídky mi do telefonu, kdy jsem jí celá zoufalá žádala o informace o slinivce nakonec řekla, že se musíme modlit…
    Když jsem viděla zuboženého manžela, asi dva dny jsem neměla odvahu tvojí knížku otevřít – i když blog sleduji pravidelně a někdy jsem i psala. Zůstala jsem v bytě sama, nemusela jsem prakticky nic, tak jsem jí nakonec přece jen otevřela. A četla od začátku do konce doslova jedním dechem až do rána…
    A musím říci – je nádherná !
    I když jsem si často poplakala, uvědomila jsem si, jak si člověk často dost neváží toho, co má, jak se trápí a zlobí – v jiném úhlu pohledu – kvůli naprostým blbostem…
    Ta tvoje knížka mne opravdu obohatila, dala mi sílu být statečná. Manžel,s kterým žijeme společně již skoro 44 let se nakonec i přez obavy lékařů z nejhoršího dostal. Zhubnul v nemocnici o 8 kg, musím mu vařit strašlivou slinivkovou dietu, a já to dělám ráda a laskavě a dokonce to jím s ním…
    Tvá knížka ve mně probudila spoustu citů, které byly těmi léty přece jen trochu zaprášené…A myslím, že nejsem sama.
    Opravdu moc ti za ni děkuji a jsem ráda, že má úspěch.

    Pro tvoji informaci – koupila jsem jí v knihkupectví v nákupním centru u Anděla.

    Vloženo 27. Leden, 2012 v 0.54

31. 31 27. Leden, 2012, Diny:

    Milá Hanko,

    nelžu, když napíšu, že se mi chce při čtení tvého komentáře plakat. Moc moc držím palce tvému muži i tobě, zvádnete to, bude to dobrý – ale jak jsem tě četla, měla jsem takový strach …No dostalo mě když píšeš, jak mu vaříš tu odpornou dietu a dokonce s ním to jídlo i jíš… právě TOHLE je láska, právě tenhle cit má schopnost hory přenášet, když mají dva šanci a vy ji máte. Máte ještě spoustu času, cítím to, a je krásný, že to víte …

    Děkuju, já děkuju tobě.

    Diny

    Vloženo 27. Leden, 2012 v 6.54

Vložit komentář