<!–texy–>**Milá Hanko,**

**nelžu, když napíšu, že se mi chce při čtení tvého komentáře plakat. Moc moc držím palce tvému muži i tobě, zvádnete to, bude to dobrý - ale jak jsem tě četla, měla jsem takový strach …No dostalo mě když píšeš, jak mu vaříš tu odpornou dietu a dokonce s ním to jídlo i jíš… právě TOHLE je láska, právě tenhle cit má schopnost hory přenášet, když mají dva šanci a vy ji máte. Máte ještě spoustu času, cítím to, a je krásný, že to víte …**

**Děkuju, já děkuju tobě.**

**Diny**

<!–texy–>Diny,
čtu krásné komentáře ke tvé knížce a nemám už co dodat, vše bylo řečeno….
Knížku jsem si koupila po cestě z nemocnice Motol, kde jsem byla za manželem,který onemocněl naprosto náhle a nečekaně akutním zánětem slinivky břišní.Ležel na JIP, byla to velmi vážné a naše naprosto skvělá doktorka, kam jsme dosud chodili prakticky dosud jen na preventivní prohlídky mi do telefonu, kdy jsem jí celá zoufalá žádala o informace o slinivce nakonec řekla, že se musíme modlit….
Když jsem viděla zuboženého manžela, asi dva dny jsem neměla odvahu tvojí knížku otevřít - i když blog sleduji pravidelně a někdy jsem i psala. Zůstala jsem v bytě sama, nemusela jsem prakticky nic, tak jsem jí nakonec přece jen otevřela. A četla od začátku do konce doslova jedním dechem až do rána….
A musím říci - je nádherná !
I když jsem si často poplakala, uvědomila jsem si, jak si člověk často dost neváží toho, co má, jak se trápí a zlobí - v jiném úhlu pohledu - kvůli naprostým blbostem….
Ta tvoje knížka mne opravdu obohatila, dala mi sílu být statečná. Manžel,s kterým žijeme společně již skoro 44 let se nakonec i přez obavy lékařů z nejhoršího dostal. Zhubnul v nemocnici o 8 kg, musím mu vařit strašlivou slinivkovou dietu, a já to dělám ráda a laskavě a dokonce to jím s ním….
Tvá knížka ve mně probudila spoustu citů, které byly těmi léty přece jen trochu zaprášené….A myslím, že nejsem sama.
Opravdu moc ti za ni děkuji a jsem ráda, že má úspěch.

Pro tvoji informaci - koupila jsem jí v knihkupectví v nákupním centru u Anděla.

<!–texy–>Ahoj Diny, jsem z červnovek 2006 a vlastně “jsem s Tebou” i když jsi z Rodiny odešla na BC, právě jsem asi na str.67 Tvé knihy(je návyková,nebudu mít v hlavě nic jiného dokud ji nedočtu:) ),něco již znám z Blogu než byl uzamčen,ale to není podstatné….. to co jsem Ti chtěla říci,že telefon do nebe existuje:) Říkám to dětem každý večer při modlitbách: “pokud se modlíte je to jako by jste zvedli sluchátko telefonu a voláte do nebe tím nejlepším telefonem co existuje,má tak nesmírně silný zesilovač,že je slyšet nejen váš hlas,šepot,ale i každá vaše myšlenka……a z takového volání mají v nebi obrovskou radost,všichni se seběhnou kolem sluchátka a poslouchají:) ” Kluci se tomu řehní,ale ještě mnohem radostněji volají k Bohu vše co prožívají -svoje díky za radosti,trápení, své touhy i potřeby, touhy a potřeby těch co mají rádi. A co víc,i já vím,že v nebi to volání srdcí slyší a opravdu milují a odpovědí jsou radost a pokoj v srdíčku a naplnění našich potřeb.
Nemám pochyb ,že i Tvé volání je slyšet,neboť jak je v Bibli psáno: “Budete mě VOLAT :),chodit ke mně,modlit se ke mně a já vás vyslyším.”Jer 29,12
A jelikož je tam i Milda,rozhodně mu nic z Tvých telefonických hovorů neunikne:)

<!–texy–>Milá Díny, knížku jsem ještě nečetla, ale stále se vracím k tvým příběhům na blogu. Ne, nemám postižené dítě. Ne, nezemřel mi manžel. ALE zažila jsem si smrt svého otce a neskutečnou nenávist k matce, která si našla jiného muže. JEN DÍKY TVÝM PŘÍBĚHŮM mi došlo, že jsem se chovala jako neskutečnej idiot. JEN DÍKY TVÝM PŘÍBĚHŮM jsem požádala svou mámu o odpuštění… Takže Tvoje věta “Pokud je pravda, že knížka nebo mé psaní vůbec někomu pomohlo…” mě donutila napsat vše veřejně.

Milá Diny, moc ti děkuji. A knihu jsem objednala své mámě k narozeninám. Ufff… to bylo tedy sakra těžký napsat Zdraví Hromi

<!–texy–>Milá Diny,
moc ti děkuji, že jsi napsala tuto knížku. Včera jsem ji dočetla (měla jsem ideální podmínky-děti u babičky a já v posteli s angínou) a i když váš příběh znám a navštěvuji Klárčin blog, musím přiznat, že mě knížka několikrát rozplakala a jak tady někdo již psal, donutila mě zamyslet se nad tím, co je v životě to důležité. Sama mám tendence řešit většinou “prkotiny” a ztěžovat si na život (manža toho času bez práce) ale pak si vzpomenu ne tebe, na tvoji sílu bojovat dál a přijdou mi moje starosti malicherné a hloupé. Nemám spisovatelské nadání, ale chci tímhle vším říct, že jsem moc ráda, že jsi knížku napsala a že si často uvědomím, že zítra může být všechno jinak….a možná i proto se snažím být lepší matkou, manželkou, dcerou….Diny děkuji a přeji Tobě i dětem hodně zdraví a jen vše dobré, toho špatného už bylo dost….

<!–texy–>Jasietko, děkuju, napsala jsi to krásně. Život sa nám neodníma, iba mení … to je nádherné spojení, významově ale i v té slovenštině krásně něžné …

<!–texy–>Diny, mne prišiel v piatok oznam, že už ma knika čaká na českej pošte na hraniciach SR a ČR, v pirebehu budúceho týždňa po ňu pôjdem, aj keď je to pár desiatok kilometrov… stojí mi to za to = tak, ako tu už vyššie ktosi písal, že odvtedy som si viac vážila to, čo mám… namiesto kritiky a nespokojnosti… Že som šla objať deti i môjho manžela, lebo viem, že si nemôžem byť vôbec istá, že to tak bude aj zajtra… Ja som bola tá obdarovaná - cez Tvoje zdieľanie sa. A verím, že “život sa nám neodníma, iba mení” - nemyslím na reinkarnáciu, ale na to, že verím v život večný. Tvoj muž žije - ale v inej dimenzii, ale je s Tebou nejakým spôsobom spojený. Asi tu teraz splietam jedno cez druhé, nemám taký dar vyjadrovania. Neraz myslím na tie “dvere bez kľučky”, o ktorých si kedysi písala. Som už strašne zvedavá na knihu, teším sa na ňu. Ďakujem, že si ju napísala, iste mnohým pomáha, rovnako, ako aj mne.

<!–texy–>Diny, neblbni, ano?

<!–texy–>Diny, to knihkupectví má jméno Dobrovský s.r.o.(adresa Květnového vít. 332/31 Praha 4-na paragonu) a je vedle obuvi Deichman v Metropoli Zličín,podle toho se snadněji najde. Myslím, že tam jiné knihkupectví není a řekla bych, že je spíš větší. Měla jsem radost, že Vaše knížka není zasunutá někde vzadu. Moc vás všechny zdravím.

<!–texy–>**Moc vám všem děkuju za vaše slova … Mirku, ty jsi mě rozesmál :)) Ivo, tak třeba se k ní maminka někdy vrátí:) Alčo, v jakém knihkupectví ji měli prosím? Já to tam moc neznám a netuším, které to je, ale děkuju za zprávu, moc mě potěšila :)**

**A jinak, objímáte mě přes svá slova, jako je pro mě psaní vyjádřením sebe sama a potřebuju ho k životu, tak zrovna tak vaše reakce jsou tou zpětnou vazbou, která je pro mě hodně důležitá. Beru si z nich sílu, beru si z nich vaše prožitky i radost, možná ani netušíte, jak moc jste mi v těch nejhorších dobách pomohli a pomáháte stále … děkuju vám !!!**