23 Leden 2012

Ve vaně

V kategorii Denní deníčky |

Tak nejdřív Hromi … svým komentářem pod článkem tady na blogu O radosti i smutku … pak Zdeňa tamtéž … nějak se to sešlo … nakonec Amél na Facebooku knížky. To se nedalo přežít.

Po delší době emocí kopec, vděku i smutku, radosti i stýskání … děti usnuly, zapálila jsem si svíčku a přesunula se do vany plné horké vody a pěny.

Když jsem se ponořila pod hladinu, najednou jsem věděla, že to co mi Zdeňa radí, zkusím. Zkusím zavolat do nebe, budu šeptat do vody a za zavřenými víčky uvidím, všechno uvidím …

Neskutečné.

Pokud vás něco trápí, pokud vám někdo chybí, kdo už je na té druhé straně dveří, pokud se potřebujete vyplakat, něco říct, jen si to nemyslet a přitom aby vás nikdo neslyšel, zkuste to taky!!!

Šeptala jsem do vody svůj stesk. Plakala jsem do vody svůj vděk. Za čas  s ním. Ptala jsem se ho, jestli dům v jeho světě je stejný jako ten náš a  on mi obratem posílal obrazy. V jedné minutě jsem ho měla na druhé straně telefonu … opravdu tam byl … a nejenže seděl pod naší broskvoní, nejenže vedle jeho levého kolena ležela Dianka, ale na klíně se mu tulil Mysliveček, naše kotě, které se ztratilo už před pár lety… Nebyl to jen hovor, byl to příběh. Jeho příběh. I přes místy zalykavý pláč jsem cítila, jak do mě vstupuje jeho klid. Usmíval se. Dával mi požehnání. Radoval se z našich dětí, obrázků Klárky, které mu maluje ve školce … radoval se z našeho života, že jdeme dál. Usmíval se, když  v mém srdci četl, že jsem ho kus dala někomu jinému …

Já se dneska dovolala do nebe…  

Tento článek byl vložen 23. Leden, 2012 v 21.48 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

14 komentářů k “Ve vaně”

  1. 1 23. Leden, 2012, Amelie M.:

    ♥ Také půjdu zavolat do nebe..

    Vloženo 23. Leden, 2012 v 22.01

  2. 2 24. Leden, 2012, Radka:

    Milá Diny,

    často nepíši komentáře, i když blog čtu již léta a i knihu mám již přečtenou. Zrovna dnes jsem byla zařizovat pohřeb hodně blízkému a milovanému člověku, který včera zemřel a nějak nevím, jak najednou bez něj žít dál. Myslím na děti, které mě potřebují a vzpomínám na tebe a doufám, že budu mít taky tolik síly jít životem dál. I když v tuhle chvíli mi to přijde strašně těžké a nejraději bych všechno zaspala (kdybych dokázala spát). Smrt je krutá, nevybírá si. Taky chci zavolat do nebe, říct mu, jak ho miluji a jak moc mi chybí a že tady s námi měl být a zlá nemoc nám ho vzala.

    Vloženo 24. Leden, 2012 v 0.27

  3. 3 24. Leden, 2012, Bája:

    Dobrý večer, Diny,
    dlouho přemýšlím, že napíšu. Dnešní příspěvek mě k tomu donutil. :D Asi Vám dojde mail. :-) Pěknou noc.

    Vloženo 24. Leden, 2012 v 0.35

  4. 4 24. Leden, 2012, Míša Chramostová:

    Diny,od predcteni knizky na tebe musim porad myslet,jestli ti aspon trochu pomohlo se vypsat tak ver,ze navic pomohla spouste lidi zacit si vazit beznych veci,ktere si driv neuvedomovali,jako treba me. Knizka byla uzasna,manzel se chodil koukat do loznice,jestli to fnukani je opravdu ode me a nechapal :) a musim ti napsat,ze ten nazev a obalka knihy me vzala fakt za srdce. Preju ti krasny den,míša.

    Vloženo 24. Leden, 2012 v 6.38

  5. 5 24. Leden, 2012, Martin:

    Milá Diny,
    mám radost z Tvého úspěchu, i když je mi jasné, že je to mnohdy emocionálně náročné. Máš dar vyprávět příběhy a je dobře, že sis ho nenechala pro sebe. Mnoha lidem to pomáhá.
    A ať to trochu odlehčím. Určitě by ses dobře uživila i v reklamě, neboť operátor, o kterém píšeš, by byl vážnou a obávanou konkurencí těm stávajícím. Navíc zkuste si vzít mobil do vany… :-)
    Držím Ti palce a těším se na knihu!

    Vloženo 24. Leden, 2012 v 8.02

  6. 6 24. Leden, 2012, Matu:

    Diny, to je tak krásne napísané, že ani neviem, čo povedať. Podľa mňa by tvoja knižka bola rovnako dobre napísaná, aj keby si ju písala ty sama osobne :) .

    Vloženo 24. Leden, 2012 v 8.32

  7. 7 24. Leden, 2012, Frantishka:

    Diny, to je náádhernýý… Moc ti to přeju. Já věřím, že Milda dohlédne i do toho času, kdy už spolu budete cele, navždycky.. Pro něj je to blizoučko.

    Vloženo 24. Leden, 2012 v 10.33

  8. 8 24. Leden, 2012, Diny:

    Matu, já ti asi nerozumím :))) Devátý dotek jsem opravdu psala já :)))

    Vloženo 24. Leden, 2012 v 10.36

  9. 9 24. Leden, 2012, Iva:

    Diny, taky to dnes zkusím… Potřebuju něco probrat s tátou.

    Vloženo 24. Leden, 2012 v 12.35

  10. 10 24. Leden, 2012, Maminčina holčička (Péťa ze Žlababy):

    Jo, jo. Já vím. A vždycky, když si rozpustím unavený, ztěžklý vlasy a zahalí mě spolu s vodou, jenom jí šeptám:
    „Ahoj mami. Jen dvě věci. Miluju Tě, to je prvá. Zvládla jsem dnešek, ta je druhá.“

    Vloženo 24. Leden, 2012 v 12.48

  11. 11 24. Leden, 2012, Andrea:

    Diny, tohle mi moc chybí, ty tvoje úvahy, myšlenky sepsané tak krásně, jak já prostě své myšlenky napsat neumím. Moc děkuju za tenhle článek, slzu jsem uronila. Ještě nemám odvahu volat do nebe, ale opbčas si představuju úplně stejně, jak tam je s dědou, tetou a pejskem, který už taky není ..

    Vloženo 24. Leden, 2012 v 21.43

  12. 12 25. Leden, 2012, Mirek:

    Voda funguje jako spojeni. Jeste to zkus venku az bude teplo a prset. Bez plastenky, bez destniku. A pokud to budes zkouset bez satu, tak napis kdy (prijel bych se podivat :D).

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 10.10

  13. 13 25. Leden, 2012, Diny:

    Mirku, tvůj komentář jsem četla na mobilu v Tescu mezi regály u pribináčků a asi nikdo nechápal, proč jsem dostala záchvat smíchu zrovna tam :)) Jinak ano, tou vodou to určitě bude :)

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 12.07

  14. 14 25. Leden, 2012, Mirek:

    No pribinaky obsahuji mleko → kasein a z toho muze vznikat kasomorfin. No tak rehtajici se osoby u regalu s pribinakama by naopak mohly byt zcela normalni.

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 13.58

Vložit komentář

nahoru »