Klárčin blog

About me / O mně

Devátý dotek - tichá i hlučná radost :)

25 Leden 2012

Devátý dotek - tichá i hlučná radost :)

V kategorii Devátý dotek |

Mám z knihy Devátý dotek dvě radosti. Lépe řečeno – dva druhy radosti:)

Ta tichá, ta je díky vašim vzkazům. Tady na blogu, nebo v emailech, v soukromých vzkazech nebo těch na Facebooku. Ta tichá se usmívá pro sebe, hřeje u srdce, hladí po tváři. Každé vaše slovo, které souzní s mým, každý váš pocit, který pochopil a ví … nedá se ani popsat, jak moc to pro mě znamená. S ostychem čtu vaše smutky, vaše příběhy, vaši zkušenost se ztrátou někoho, koho jste milovali. S pokorou obdivuju vaši statečnost a sílu (byť ta dvě slova nesnášíte úplně stejně jako já ;) ), v těžkých dobách. 

Tahle radost mě objímá potichu, je lehká a teplá jak letní vánek a doznívá v srdci pomaličku. Hýčkám si ji a děkuju za ní moc.

Ta hlučná, hlasitá radost je jiná. Bouřlivá, je na chvíli, protože za pár hodin může být všechno jinak. Je dítětem okamžiku, je výbuchem emocí, je ventilem, který někdy potřebuju upustit, abych se otřepala. Uvědomila si, že je strašně fajn, ale nesmí dostat zase až moc prostoru :) Čistě z principu, bez té první tiché by totiž vůbec nebyla a prostě se to s ní nesmí moc přehánět.

Ale teď ji cítím a potřebuju vypustit ven :)

Devátý dotek je dnes u Kosmase, knižního distributora, na neskutečném 2. místě v české a slovenské próze :))) A z celé nabídky knih je stále mezi Bestsellery a postoupil z nedávného 52. místa na 32. :) Mám strašnou, velkou, ohromnou radost :) Děkuju !!! Děkuju vám všem moc a moc !!!

Za obě radosti. Za vaši podporu. Za to, že Devátý dotek čtete. Že nad ním přemýšlíte. Že jste … Bez vás by nebylo ani jedné z radostí. Přiznám se ale, že ta první, tichá, by mi chyběla mnohem víc. Přiznám se na druhou stranu, že ta druhá  mě prostě těší taky, snad pro pocit, že tolik lidí bere do rukou mou knihu, že se na ni nikde nepráší, že nebyla napsaná a vydaná zbytečně.  Prostě … hezký den i vám :)

387739_349840855041767_320669021292284_1436742_1219445779_n.jpg
Tento článek byl vložen 25. Leden, 2012 v 7.19 a je zařazen v kategorii Devátý dotek. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

21 komentářů k “Devátý dotek - tichá i hlučná radost :)”

  1. 1 25. Leden, 2012, LenkaK:

    Milá Diny! Přiznám se, že jsem opět ráno ke Kosmasům nahlídla a když jsem ten postup viděla, hned jsem se šla podívat k vám. Mám radost s vámi! A úspěch vaší knihy prožívám. Neumím to napsat hezky, ale ať vám knížka dělá obě radosti co nejdéle. Podle mě bude mít v každé knihovničce čestné místo a když příjde těžká chvíle, člověk ji vezme, zalistuje, kousek přečte… a dá si věci do správné perspektivy, načerpá naději .

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 7.53

  2. 2 25. Leden, 2012, Alena:

    Jsem moc šťastná s tebou, moc moc gratuluju, zvlášť proto, že ta knížka je jaká je, není to žádná růžová knihovna, je to prostě něco, co chytne za srdce, co pomůže zastavit se, nejde doporučovat jako něco obyčejného. Myslím, že je tak úspěšná proto, že je tak neobyčejná a myslím pro současnou dobu tak důležitá. Ještě jednou velká gratulace, užívej si to.

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 9.34

  3. 3 25. Leden, 2012, Iva:

    Diny, úspěch je teda fakt úžasný. Tvoje knížka určitě mnoha lidem otevře oči a začnou si vážit toho „bohatství“, co mají doma a uvědomí si, že to fakt není samozřejmost, že stačí chvilinka a všecko může být neodvratně jinak…

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 11.30

  4. 4 25. Leden, 2012, Maminčina holčička (Péťa ze Žlababy):

    Mám taky radost. Tichou, ale to proto, že jsem ve škole (těšim se na poznámku „Čte Šimkovou pod lavicí!“). Jinak by byla hlasitá, a smála bych se. Směju se.
    Měj se krásně, Diny! ;-)

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 12.26

  5. 5 25. Leden, 2012, Karlita:

    A já mám takovou radost, že tady nacházím po hrozně dlouhé době zase články ke čtení ;o). Knihu už mám přečtenou a rodina, která jí chtěla číst si pro ní musela dojít do knihkupectví, protože knihy kvůli špatným zkušenostem již nepůjčuji. A mám strach, že tato by se mi již nevrátila určitě ;o). Diny jen tak dál a těším se na další příspěvky, mám za tebe velkou radost. Já vydat knihu,k tomu ještě tak úspěšnou, tak neprojdu futrama, jak bych byla pyšná, ale je pravda, že bych byla radši, kdyby vyšla nějaká s veselým tématem a za jiných podmínek.

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 13.13

  6. 6 25. Leden, 2012, Honzikova:

    …po výplatě bude moje… :)

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 15.07

  7. 7 25. Leden, 2012, Gejby:

    Supéééééééér, jen tak dál…v březnu to na dámské jízdě musíme oslavit !

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 15.07

  8. 8 25. Leden, 2012, Pisarka:

    Ke tvé radosti přidám další kousíček – dnes jsem byla v největším knihkupectví ve Zlíně a na můj dotaz, zda mají tvou knihu mi prodavačka odpvěděla – bez hledání v počítači! – vyprodáno. ;-)

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 16.11

  9. 9 25. Leden, 2012, Majka:

    To je skvělá zpráva! Dnes dočetla knihu moje maminka (72), která blog vůbec nezná. A její reakce? Devátý dotek je nádherná kniha, četla se dobře, srozumitelně a Vás Diny obdivuje, tak jste všechno vydržela a zvládala. Mějte se krásně a budu se těšit na další zprávy z Ovečkova.

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 16.12

  10. 10 25. Leden, 2012, Jita:

    Já hlásím, že na Andělu v Praze bylo o víkendu v obou knihkupectvích vyprodáno. Tak snad se dostanu někam jinam a konečně si koupím…
    Chtěla jsem se zeptat, plánuje se někdy nějaká autogramiáda, nebo autorské čtení. V Praze teda…

    Vloženo 25. Leden, 2012 v 20.18

  11. 11 26. Leden, 2012, Diny:

    Děkuju všem za komentáře :)

    Jíťo, v Neoluxoru by snad zase brzy měl být. Pak by měl být v prodejnách Kosmase (Nové Butovice např.), když se po něm budete ptát, věřím, že ho vedoucí prodejen nebo majitelé naskladní. Jinak plánujeme jak autogramiádu, tak autorská čtení, ale nejdřív v březnu.

    O všem budou informace jak tady na blogu, tak i na FB.

    Vloženo 26. Leden, 2012 v 8.00

  12. 12 26. Leden, 2012, Demi:

    Tak já se ke knize docela často vracím. Ani nevíš, kolik poskytuje(š) inspirací. Nejvíc mě asi dostal ten poslední článek a vyprávění o tvé rodině. Něco tak krásného jsem asi ještě nikdy nečetla – a to si myslím, že mám přečtenou docela velkou knihovnu…

    Vloženo 26. Leden, 2012 v 22.41

  13. 13 27. Leden, 2012, Matu:

    Milá Diny,
    kniha mi včera dorazila konečne domov a tak som ju prečítala jedným dychom. Na BC chodím už dlho a tak tvoj príbeh poznám a na tvoj blog chodím od samého začiatku a som jednou z tých, ktoré tvoje články čítali denne a priznám sa, nie zo zvedavosti. Akosi pomaličky – potichučky si sa stala svojím blogom súčasťou môjho virtuálneho sveta. Kniha mi nedala to, čo som čakala – dala mi viac. Zistila som, že pri každej napísanej vete sa mi začali vynárať fotografie, ktoré si mala na nete k článkom, tváre tvojich detí, teba,Tvojej rodiny, Vášho domu,ovečkova, ale aj fotografie tvojich jedál a koláčov :) Už to nebola kniha, kde si hrdinov človek predstavuje vo svojej mysli. Je neuveriteľné, ako krásne dokážeš dať na papier svoje pocity, ako vieš zachytiť aj úplne obyčajný deň. Vedela si to vždy – pred TOU udalosťou, ale aj po nej. Chcem Ti teda vyjadriť aj ja svoj pocit. Milá Diny, je mi cťou, že som sa mohla stať súčasťou Tvojho blogu, je mi cťou vlastniť knihu, ktorej autorku poznám aspoň trošíčku virtuálne a tak to dokážem vnímať akosi osobnejšie. Môžeš, nie musíš byť na ňu pyšná a máš právo sa tešiť.

    Vloženo 27. Leden, 2012 v 7.09

  14. 14 30. Leden, 2012, Eva:

    Tak už jí taky mááám :-)
    Diny bylo by možné se nějak domluvit na podpis? Jsem z Plzně a třeba do globusu jezdím nakupovat často ;-)

    Vloženo 30. Leden, 2012 v 13.03

  15. 15 31. Leden, 2012, Majka:

    Milá Diny,
    dnes jsem si knížku koupila (knihkupectví Fišer, Kaprova ul. Praha 1 – mají ji tam na čelním místě :-)) a už jí mám velký kus přečtený. Moc mi pomáhá – je to totiž až na některé detaily (např. počet dětí :-)) v podstatě i můj příběh. Tedy – jsou to nahlas vyslovené a procítěně popsané prožitky mého posledního roku. 8.2. to bude rok, co náhle na srdeční embolii zemřel po 20 letech soužití můj muž. A já zůstala sama s malým pětiletým vytouženým synem. Jediný pocit „navíc“, který Vy jste asi naštěstí neměla (protože jste obklopena více dětmi různého stáří), bylo, že jsem dlouhou dobu po úmrtí večer uléhala se strachem, že se už neprobudím a že se potom můj malý syn zblázní, když najde i mrtvou mámu. Tak jsem vždy ráno podávala „hlášení“ kamarádce, aby nás v případě, že nedostane SMS, jela zachraňovat. Ale i mně moc pomáhalo se z té hrůzy „vypsat“. Píšu od té doby synovi podobný deník (ve kterém zachycuji i jeho pocity: „maminko, a proč jsme tatínkovi nenalili do krku živou vodu?“ „maminko, na kterém obláčku je tatínek? A nespálí ho sluníčko, když je tak blízko?""maminko, já Ti přeju k Tvému svátku, abys mi neumřela.“. A dva dny po úmrtí jsem z dnešního pohledu naprosto nepochopitelně napsala na http://www.spoluzaci.cz do naší třídy, že jsem asi první vdova. Za normálních okolností bych něco takového neudělala, ale tenkrát jsem měla silnou potřebu se o tu hrůzu podělit se všemi, koho znám…

    Vloženo 31. Leden, 2012 v 22.21

  16. 16 1. Únor, 2012, LenkaK:

    Milá Diny!!! Gratuluju k 1.místu v české proze!!!! Neumím si představit, jakou prožíváte radost Vy, když já jsem tu zařvala nahlas :o)) Tak si to moc hezky užijte a oslavte!! Máte co!!
    (v knikupectví jsem dostala poděkováni za dobrý tip na knihu, už jim zbyla v regálu jen jedna a tu jsem si teda nechala ukázat)

    Vloženo 1. Únor, 2012 v 9.19

  17. 17 1. Únor, 2012, Zemča:

    Milá Dino,
    dnes jsem poštou dostala Vaši knížku, na kterou jsem narazila na stránkách Žlababy. Nedočkavě jsem roztrhala ochrannou folii a začla číst, až jsem skoro zapoměla na to dát synovi svačinu ;-) (naštěstí se o ni dost hlasitě hlásil). Chtěla bych Vám poděkovat, mám postiženého syna,ale to je jiný příběh, neumím psát jako Vy a jsem ráda za to, že jste ji vydala, za to že jste dokázala otevřeně mluvit o Vašich pocitech, já to moc neumím, a tak jsem šťastná za každého kdo to dokáže. Nevím jestli to dává nějaký smysl, tak jen na závěr: děkuju…

    Vloženo 1. Únor, 2012 v 17.01

  18. 18 1. Únor, 2012, Majka:

    Milá Diny,
    knihkupectví Fišer, Kaprova ul. – stav po 24 hodinách – kupovala jsem poslední kousek :-). Od včerejška hltám tu svoji a dnes jsem vyrazila koupit další, kterou si nechám jako dárek. Budu ji dávat s věnováním „kniha pro chvíli, až Tě Tvůj muž bude štvát“. Dokud žijeme s mužem, nastává spousta chvil, kdy nás prostě „štve“. Poté, co odejde na věčnost, by asi většina z nás dala nevímco za to, aby nás zase úplně obyčejně naštval. A pozdě zjistíme, jak málo jsme si vážily spousty úplně samozřejmých věcí, které nám teď schází úplně nejvíc.
    P.S. Jsem přesvědčená, že tajemství fantastického úspěchu knihy spočívá v tom, že je opravdu autentická. Že to je prostě opravdový lidský příběh. Kam se na to hrabe Viewegh.

    Vloženo 1. Únor, 2012 v 20.04

  19. 19 2. Únor, 2012, jarmila:

    mila diny vasi knihu jsem precetla jednim dechem taky jsem ve svych 36letech ovdovela ale jiz pred mnoha lety vase kniha mne vratila zpet do davnych let a hodne jsem se vni nasla nyni chci prostrednictvim vasi knihy pomoci jedne mlade mamince dvou deti ktera ovdovela v listopadu 2011 nabidla jsem ji vasi zpoved k precteni doufam ze jito pomuze drzim palce vsem zenam ale i muzum kteri se potykaji s odchodem sveho blizkeho jaja

    Vloženo 2. Únor, 2012 v 14.46

  20. 20 2. Únor, 2012, Jája:

    Milá Diny,
    nejsem velkou příznivkyní internetu a už vůbec ne blogu.
    Přesto od rána každou volnou chvíli listuji tím Vaším.
    Včera jsem totiž dočetla Devátý dotyk.
    Minulý týden jsem ho objevila v novinkách knihkupectví Kosmas, v pondělí přišel v balíčku…
    I mne – jako tolik ostatních, kteří Vám zde píší, Vaše vyprávění velmi zasáhlo.
    Co všechno se musí stát, aby si člověk uvědomil hodnotu těch „obyčejných“,„sa­mozřejmých“ věcí – že má zdravé děti, manžela…
    Sama píšete, že život není spravedlivý a asi nemá smysl hledat bolestnou odpověď na otázku: Proč právě já ? Přesto mne několikrát přičtení napadlo,že pokud se tohle všechno stalo jednomu člověku, dá se na tom najít jedna pozitivní věc – že ten člověk byl a je nejen natolik statečný, že to všechno zvládl, ale ještě v sobě našel sílu předat poselství, které pomůže mnoha lidem. Nejen těm, kteří ztratili partnera či mají postižené dítě, ale všem, kteří si Vaši knihu přečtou. Teď už ví, že žádná malicherná manželská hádka nestojí za to, aby si ráno před odchodem do práce nedali pusu…
    Děkuji za všechny a přeji aby Vám i Vašim dětem život přinášel co nejvíc radosti

    Vloženo 2. Únor, 2012 v 15.24

  21. 21 3. Únor, 2012, Diny:

    Zkusím dát hromadně komentář, děti usnuly po oslavě, tak to snad dám než se vzbudí :)

    Jájo – Váš komentář mě opravdu dostal … moc moc děkuju za nás všechny :)

    Jarmilo – děkuju také a moc přeju, aby knížka Vaší kamarádce pomohla, aspoň trošku …

    Majko – nevím co říct … děkuju … děti nás drží a o tom strachu, o kterém píšete, také dost vím, jen ho vždycky raději zaháním, nesmím si to připouštět :(

    Zemčo – ano, dává to smysl a děkuju moc a přeju abyste to se synem zvládali jak to nejlíp půjde!!

    LenkoK – ano, taky jsme měli radost, je to úžasný pocit a já děkuju za Vaše komentáře!!:)

    Evo, fakt nechci nic slibovat, většinou jezdím nakupovat nijak cíleně, prostě když je čas – ale určitě naplánujeme i nějaké autorské čtení v Plzni, slibuju !!:)

    Vloženo 3. Únor, 2012 v 16.24

Vložit komentář

nahoru »