Klárčin blog

Houpačka, kolotoč … zajímavé, že k životu se vztahují takové „kolotočářské“ výrazy, všímáte si?:)

Ano, život je jako houpačka, jednou jste dole, pak nahoře, střídá se to a málokdy máme moc možností to nějak ovlivnit. A když jste v jednom kolotoči – občas na něco zapomenete, neuděláte, nepoděkujete … a proto dnes píšu na blog.

Chodí mi tolik krásných mejlů… nebo mi píšete sem. Nestíhám reagovat na jednoho každého z vás a tak dnešní článek bude jednou velkou odpovědí, snad se nebudete, moji milí, zlobit.

Ingrid – Vám se ještě určitě ozvu, jen je toho prostě poslední dobou moc. Vám ostatním, kdo mi píšete své příběhy na email, své pocity ze čtení Devátého doteku, roztomile mě oslovujete „Dino“ nebo „Paní Dino“ – to je úžasný, hned vím, že jste ze skupiny těch, kdo mě neznají ani z blogu, ani z Baby-cafe a vaše reakce se mi moc hezky čtou :)  I vy moji milí věrní stálí přispěvovatelé – všechno čtu, o všem vím, jen upřímně nestíhám reagovat na každého zvášť … je mi to líto…

Je to prostě kolotoč. Děti, domov, práce … do toho se to trošku zamotalo v osobním životě, takže zatím se nikam nepřemisťujeme a zůstáváme v Ovečkově (dokonce uvažuju, že v dubnu bychom si zase nějaké malé stádečko Holek pořídili :) ). Klárka je úžasná, ale roste , slábnou ručičky, už se téměř neuveze… začínají problémy s páteří, s vodnatostí nožiček, čeká nás na jaře spousta vyšetření a asi i dost změn (ráda bych domluvila ještě nějakou asistenci a začala spolupracovat s nějakou studentkou Pedagogické fakulty v Plzni). 

Kluci jsou jak pytel blech, naštěstí jsou zdraví. Klárka teda také zimu přestála bez jediné virozy, mám radost, ale bohužel mi je strašně smutno, jak viditelně si nemoc beze svou daň na jejím tělíčku … no, musíme tomu nějak pomoct, bohužel ale tak to prostě je :(

Zuzka mi dělá jen radost, bylo jí nedávno osmnáct, ve škole vyznamenání a ještě teplý řidičák na plný počet bodů – víc asi psát nebudu, nemá to moc ráda ;) 

Na jaře by měl mít také Křest Devátý dotek – tak uvidíme, jak to proběhne :) Moc mě mrzí, že když jsem minulý týden brázdila po Čechách, v málokterém knihkupectví byl. Knihkupci ho neznají, tudíž neobjednají  … V Praze je situace suprová, ale bohužel hlavně tam. Nicméně díky spoustě z vás se Devátý dotek dostal i na místa, v která bych nedoufala … Ale jsem optimistka a věřím, že časem bude knížka k dostání v každém dobrém knihkupectví, až se stane známější :)

Tak jsem se po delší době krapet vypsala – a přeju nám všem, aby to jaro přišlo co nejdřív :) Hezký den :) 

   

Tak jsem dneska zařídila jednu další z tisíce věcí, které se musí (a které bych tak ráda přenechala někomu jinému, kdyby ten někdo byl), a po budíčku po páté si dávám konečně snídani – je skoro deset. Stihla jsem toho dost nakonec v tom brzkém ránu, nabitá dobrou náladou přijela domů, poděkovala babičce za přespání, vypravení školáka a hlídání Káček … a pak to nějak dolehlo.

Asi hodinu jsem se tu utápěla v slzách, jak prostě všechno nezvládám, jak kluci neumí lyžovat, neumí bruslit, neumí skoro nic, protože prostě není v mých možnostech se jim věnovat – poprvé v životě jsem si říkala, že ta s prominutím „z......á“ Klárčina nemoc bere mnohem víc, než můžeme zvládnout. Že já se prostě nerozkrájím. Že můj muž si  „klidně“ umře a nechá nás v tom. Že to není fér a že musím ten náš život vzít nějak jinak do svých rukou, protože takhle to prostě dobře není. 

Když jsem četla včera v jednom z deníčků na BC jeden názor o tom, jak postižené děti berou mámu těm zdravým, jejich čas … tak jsem musela ruce odtrhávat od klávesnice, protože jsem chtěla napsat tisíc příkladů, čím Klárka své bráchy obohacuje, a že to prostě jde!! Jenže… dneska, dneska se cítím tak pod psa, že bych nejradši zalezla do nejtemnějšího kouta a tam vyla bezmocí …

A pak jsem se dozvěděla, že v noci zemřela Petra. Petra Dudová. Znali jsme se jen virtuálně (no však kolik z vás kdo čte tenhle blog, zná mě skutečnou…), ale já tu holku fakt obdivovala.. jak se rvala s rakovinou, jak bojovala když si tahle hnusná nemoc vzala před pár lety jejího chlapečka Ondráška …  Petra má manžela, dvě dcery a teď už je někde tam, na druhé straně dveří, vím… Vím, že drží v náručí svého maličkého, ale tihle tři tu zůstali. Dělí je od milované ženy a mámy kamenný práh … a spojuje je láska … ale strašně to bolí !!!

Co je proti tomu mé fňukání, co je proti tomu má chvilková bezmoc. Já se tak stydím … 

   Péťo, moc na tebe myslím. Na tebe, Ondráška, tvé holčičky i muže. Nevím, co víc říct.. snad jen… Bůh vás opatruj … 

 

Právě mi na blog přišel další komentář od někoho, kdo zatím vůbec nikdy nepsal. Tudíž čeká ve frontě na schválení.

Jedna věta, prý tu jde prostě jen o byznys.

Ne, nejde o byznys. Kdyby šlo, tak rozhodně člověk nepůjde cestou vydáním knížky. Protože na tom se vážně zbohatnout nedá.

Když něco, tak jde o propagaci a touhu, aby když už byla napsána, si knížka našla cestu k lidem.

Nejen k lidem v mé komunitě na BC a blogu, ale i k dalším. Nevidím jediný důvod, proč bych to nemohla chtít. Myslím si, že má co dát, že byla napsaná srdcem a že to nebude kousek založený v knihovně zbytečně.

Možná bych nemusela nic vysvětlovat. Možná bych se k tomu vůbec nemusela vyjadřovat.

Dělám to pro ty z vás, kteří jste Klárčin blog měli rádi. Kteří jste s námi šli tu dlouhou cestu. Kdo jste při nás stál ve zlém i v tom dobrém.

To, že Devátý dotek podporuju, že chci aby se prodával, půjčoval, četl, nevnímám jako byznys. Nedělám to pro peníze. Nedělám to pro žádnou slávu. Nedělám to pro sebe.

Myslet si ale může každý cokoliv. Já jen cítím, že bych k tomu měla taky něco říct.

Hezké mrazivé pondělí, moji milí :) 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Včera Nakladatelství Dryada oslovilo na Facebooku naše čtenáře, čtenáře Devátého doteku a všechny ty, kterým se kniha líbí, s výzvou … no zkopíruju ji i sem :)

---------------------------------------------------------------------------------------

VÝZVA: DOTKNĚME SE DOTEKEM LITERY! A předejme jej tak dalším lidem!

Včera odstartovala Magnesia Litera 2012, již 11. ročník této soutěže. A její součástí je také Čtenářská soutěž – Hlasujte pro vaši nejoblíbenější knihu vydanou v roce 2011! Hlasujte do 24. března.

Pokud se vám DEVÁTÝ DOTEK líbí, budeme velmi rádi, když nám věnujete v této soutěži svůj hlas. Protože potřebujeme, aby se o Devátém doteku vědělo více a mohl se tak „Dotknout“ mnoha dalších lidí. Dotkněme se Litery! Protože Dotek – Ta kniha je prostě JINÁ, protože nás umí změnit a umí nám to dost reálně, avšak láskyplně, připomenout a Dotknout se nás.

Velmi děkujeme za vaši podporu a váš hlas!

Hlasovat můžete online tady: www.magnesia-litera.cz nebo je k dispozici 100.000 pohlednic v knihkupectvích, knihovnách, školách či kavárnách. Hlasovat se dá také na mailovou adresu: soutez@magnesia-litera.cz a to až do 24. března.

* Název knihy: Devátý dotek / Autor: Mirka Šimková / Nakladatel: Dryada

 

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------

A já moc děkuju všem, kdo Devátý dotek podpoříte :) Ani netušíte, co pro mě znamená, že si knížku kupujete, že si ji půjčujete a hlavně, že ji čtete … A chtěla bych hlavně moc poděkovat rodině mého muže, protože i jejich reakce na knihu byla moc milá, vstřícná.

A to přesto, jak moc muselo její čtení právě je bolet …