Klárčin blog

Tak nevím…

6 Únor 2012

Tak nevím…

V kategorii Denní deníčky |

Právě mi na blog přišel další komentář od někoho, kdo zatím vůbec nikdy nepsal. Tudíž čeká ve frontě na schválení.

Jedna věta, prý tu jde prostě jen o byznys.

Ne, nejde o byznys. Kdyby šlo, tak rozhodně člověk nepůjde cestou vydáním knížky. Protože na tom se vážně zbohatnout nedá.

Když něco, tak jde o propagaci a touhu, aby když už byla napsána, si knížka našla cestu k lidem.

Nejen k lidem v mé komunitě na BC a blogu, ale i k dalším. Nevidím jediný důvod, proč bych to nemohla chtít. Myslím si, že má co dát, že byla napsaná srdcem a že to nebude kousek založený v knihovně zbytečně.

Možná bych nemusela nic vysvětlovat. Možná bych se k tomu vůbec nemusela vyjadřovat.

Dělám to pro ty z vás, kteří jste Klárčin blog měli rádi. Kteří jste s námi šli tu dlouhou cestu. Kdo jste při nás stál ve zlém i v tom dobrém.

To, že Devátý dotek podporuju, že chci aby se prodával, půjčoval, četl, nevnímám jako byznys. Nedělám to pro peníze. Nedělám to pro žádnou slávu. Nedělám to pro sebe.

Myslet si ale může každý cokoliv. Já jen cítím, že bych k tomu měla taky něco říct.

Hezké mrazivé pondělí, moji milí :)

Tento článek byl vložen 6. Únor, 2012 v 18.03 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

60 komentářů k “Tak nevím…”

1 6. Únor, 2012, Gejby:

Závist je fakt hnusná vlastnost ! :(…a i kdyby to byznys byl, tak co…

Vloženo 6. Únor, 2012 v 18.11
2 6. Únor, 2012, Gedžitka:

Diny, co na to říct… Kdo sem chodí od začátku, ten ví, že o byznys nejde a nešlo. A jestli tvůj blog objevil někdo až po vydání knížky a viděl tady odkazy na knihkupectví a neobtěžoval se podívat do historie, jeho blbost. Každý se chce pochlubit tím, co se mu povedlo – proč bys to neměla udělat u sebe „doma“ – na svém blogu?

Vloženo 6. Únor, 2012 v 18.14
3 6. Únor, 2012, LenkaK:

Já jsem četla už ráno komentář pod předešlým článkem a docela jsem nad tím přemýšlela. A nevidím to tak. Na tomhle blogu přece vždycky bylo to, čím zrovna žijete, vy, děti. A vydání knížky a její cesta do světa je tak zásadní věc, že to přece nejde zmínit jednou větou. A proč taky. Nevím, proč by mělo někomu vadit, že si děláte reklamu své knížky na svém blogu!! Já se naopak raduju z každé zmínky o úspěšném tažení českou a slovenskou :o)) krajinou! Ať se i dál daří!

Vloženo 6. Únor, 2012 v 18.29
4 6. Únor, 2012, Diny:

Tak jsem komentář pustila, zjistila jsem, že autorka psala asi třikrát jako Jiřina, škoda že teď neudělala to samé pod stejným nickem, pod kterým komentáře psát může bez schvalování.

Nevím, přemýšlím nad tou závistí, to asi nebude ta motivace. Možná jen někomu přijde, že je Devátého doteku prostě moc, že mu dělám reklamu a tak – jenže to já budu :) Je to moje knížka, která vznikla díky Nakladatelství Dryada a je … je dobrá. To není o tom, že bych byla nafoukaná. V té knize je můj (náš) život, mé prožitky, má bolest, má touha žít dál. Nemůžu si o ní myslet že je špatná. A proto jí budu tady na blogu dělat reklamu dál. Ne pro byznys.

Pro ni samotnou.

Vloženo 6. Únor, 2012 v 18.39
5 6. Únor, 2012, Simča:

Milá Diny,
hmmm byznys…to si nemyslím, každý si přeci hýčká své dítě. Ať už to co porodil přirozenou cestou, nebo to co vytvořil svýma rukama, svým prožitkem, svou silou slova.

Devátý dotek je povedené děťátko a stojí za hýčkání.

Vloženo 6. Únor, 2012 v 18.55
6 6. Únor, 2012, Klára:

Kdyby to byl byznys, nikdy by jsi tu nepsala o tom, že jsi ráda, že se kniha půjčuje… A nebylo to poprvé v tomto článku, ty jsi prostě ráda, že může pomoct a chápeš, že ji nemusí mít každý doma ve své knihovničce… I když já se sestrou jsme si ji koupily obě, protože jsem nemohla čekat, než si ji přečte…

Vloženo 6. Únor, 2012 v 19.47
7 6. Únor, 2012, Pawli:

Diny, je to jen zavist. . . . . . . . . . vubec se tim netrap

Vloženo 6. Únor, 2012 v 20.10
8 6. Únor, 2012, Pisarka:

Proč bys to asi psala – do šuplíku???? Logicky každý svému výtvoru dělá reklamu – a pokud je to výtvor, který může někomu pomoci, ať si kritikové trhnou nohou!!! Jo a dej vědět, až z tebe bude milionářka

Vloženo 6. Únor, 2012 v 20.59
9 6. Únor, 2012, Hromi:

Diny, tak já se tu přiznám, že mi to v počátku lezlo taky na nervy, číst si jen o knize… a říkala jsem si, že ta knížka nemůže být pro mě nic úžasného, když jsem četla blog. A dneska ráno jsem ji poprvé otevřela. A můj syn si míchal rýži s grankem a vyndal všechno nádobí a učesal mým hřebenem psa a krmil kočku masem k obědu a vyndal si všechny ponožky a do vany naházel všechna autíčka. A venku bylo –23 a já nechala vyhasnout kamna a babička na mě ťukala, cože se stalo a proč nejdu na polední kávu. A já seděla u té knihy a brečela jsem nad tím vším. Znovu s tebou oblékala obrovský vaťák a přikládala do kamen. Rukama hrabala hlínu a ukládala ten stesk a bol. Zapomněla jsem na všechno kolem…

Kdyby tu bylo o knize napsáno ještě 1000×, tak neřeknu ani popel. Protože ta kniha je něco neskutečnýho. A pokud jde po netu poslat pár facek, tak mi je pošli za tu první větu z mého komentáře. Protože ta kniha má velikou sílu. Sílu, která mě dneska přinutila neřešit ten bordel kolem, nepočítat nespočítané a nerozčílit se kvůli pitomému granku v rýži. Sílu, která skutečně může změnit pohled a dát lidem mnohem více, než písmenka na stránce.

Koupila jsem ji sice svojí mámě k narozeninám, ale nejdříve ji musím probrečet já sama. Dívám si jinak na smrt svého otce, dívám se jinak na chování své mámy a dívám se úplně jinak na svého muže…

Diny, ZLATO, moc, strašně moc ti děkuji za tu knihu, za devátý dotek, který přišel i k nám.

Hromča

Vloženo 6. Únor, 2012 v 21.59
10 6. Únor, 2012, Petr:

Milá Diny!

Nedej na nikoho a propaguj!Devátý dotek není jen dobrá kniha.Je nádherná a vyjímečná.Každá věta či myšlenka působí jako láskyplný dotek na srdíčko každého kdo ji čte.A snad se i každý aspoň maličko změní.Díky Ti za ni.

Vloženo 6. Únor, 2012 v 23.54
11 7. Únor, 2012, Helaovečka:

Milá Diny,
raduji se tu na blogu s tebou, že je o tvojí knížku zájem a přijde m naprosto normální tu tvojí radost sdílet s námi. A kdo tě zná, ví, že by jsi ji raději nikdy nenapsala, kdyby se to nestalo. Musím se ale přiznat, že také jsem si říkala, že jsem blog četla celý a tudíž jí znám. Prd znám, je to úplně něco jiného mít tvůj celý příběh v ruce, než ho číst na blogu. Prostě kniha je kniha a čučení do počítače ji nikdy nenahradí.
Děkuji ti, je nádherná. Je v ní neuvěřitelná síla, bolest i láska. Znovu a znovu si připomínám, že jsem vlastně šťastná teď, když mám vedle sebe svého muže (i když mě někdy štve)a oba rodiče živé. Ono to člověku prostě časem přijde samozřejmé a pořád na štěstí čeká. Děkuji.
Jen mi tam chybí doporučení: ČÍST POUZE S PŘIPRAVENÝM BALÍČKEM KAPESNÍKŮ.

Vloženo 7. Únor, 2012 v 0.23
12 7. Únor, 2012, Matu:

Ahoj Diny,
kašli na závistlivcov a neprajníkov. Sprostí ľudia boli, sú, a aj budú. Absolútne autorka nepochopila podstatu knižky, ani celého, čo sa okolo nej deje. Veď už samotná veta, ktorú tam máš napísanú…Najradšej by som túto knihu nikdy nenapísala…hovorí úplne za všetko.
Btw: ja už som knihu požičala aj kolegyniam a veľmi sa im páči.

Nech sa jej teda predáva čo najviac.
Pekný deň, aj keď u nás to dnes vyzerá ako na Sibíri.

Vloženo 7. Únor, 2012 v 6.56
13 7. Únor, 2012, Diny:

Hezké úterý :)

Chtěla bych moc poděkovat za podporu, za vaše slova.

Moc pro mě znamená, když napíšete, co cítím i já. Že Devátý dotek je prostě jiný. Kniha je jiná. I než blog samotný. Netuším, čím to je, jak se to stalo, tady děkuju moc za práci Nakladatelství Dryada. Za knihou je spousta neviditelné práce. Je za ní spousta – z mé strany – bolestivých návratů do vzpomínek, když se připravovala. Je vytvořená s láskou a úctou, a s pokorou …

Jsem strašně moc ráda za vás všechny, kdo ji tak dokážete vnímat. Děkuju, že ji čtete, půjčujete, šíříte o ní povědomí. Je vykoupená takovou spoustou bolesti a takovým urputným hledáním štěstí a smyslu života, že ji prostě nenechám, aby si složitě hledala cestu k lidem sama. Budu jí dál pomáhat, jak nejlíp umím.

Diny

PS: Ale teď budu jen doufat, že nastartuju auto. Od pátku jsem nevyjela a dnes je tu mínus dvacet … držte mi palce :)

Vloženo 7. Únor, 2012 v 7.24
14 7. Únor, 2012, Veronika:

Milá Diny, opravdu se nějakou závistí netrapte, ta se najde vždycky. Kniha je nádherná, přečetla jsem ji během dvou dnů, nemyslela na nic jiného. Na Váš blog jsem chodila od jeho založení občas a jsem vděčná, že jsem k němu našla cestu. Po14dnech jsem Devátý dotek otevřela znovu a zjistila jsem, že si ho chci opět přečíst (již bez slz a velkých emocí). Každý den si přečtu 1–2dny vašich zápisků a budu si Devátý dotek vychutnávat. Ještě nikdy jsem takhle brzy knihu nečetla znovu. Tato si to zaslouží. Jen ji propagujte, pište o ni.
Držím palce

Vloženo 7. Únor, 2012 v 7.46
15 7. Únor, 2012, Alena:

Dobré ráno,
jedině ten, kdo nepochopil dar téhle knížky, může mluvit o byznysu – a toho je mi pak líto.
Hezký den všem pozitivním. Alena

Vloženo 7. Únor, 2012 v 7.51
16 7. Únor, 2012, Diny:

Ještě mi to nedá, než odjedem do školky a na nákup :)

Já tak trošku doufám, že to závist není. Snažím se pochopit ty z vás, kterým přijde, že tu na blogu teď neřeším nic jiného než knihu a protože nemůžete tušit, co pro mě znamená – tak snad i dokážu pochopit ty, kterým chybí blog jaký byl. Dřív. Každý den jsem sem psala, jak se máme, jak se cítím, co prožíváme… Možná u určitých lidí vznikla jistá závislost na našem životě – jak to slušněji říct :) A tím pádem si teď připadají podvedení. Přes půl roku tu články nepřibývají a když teď ano, je to pořád jen a jen o Devátém doteku …

Možná někde je to povzdech.

Možná je to smutek, že už to tu není jako dřív.

U někoho možná i krapet závisti, kdo ví, ale mě se chce věřit raději v to lepší, co je v lidech.

Jenže já jsem jinde. My celá rodina jsme už jinde. Je nutné to přijmout. Klárčin blog už nebude blogem sdílení pocitů a života jedné rodiny v Ovečkově. Já nikomu nepatřím a má rodina také ne. Po určitou dobu mi sdílení pomáhalo, pomáhalo nám tady asi navzájem, troufám si říct. Jen už jsme jinde, já i děti.

Možná proto bych tady poprosila ty z vás, které to mrzí … nechte nás jít svou cestou … A nechte i blog jít svou cestou, patří mě, je můj a pokud se rozhodnu tu psát jen o toaletních papírech anebo o kočkách, no tak jooo, však můžu, ne ? :)

Někteří ví, kde mě najdou i tak, občas si někde na netu poplkám, ale už to nikdy nebudu dělat takovou formou, jako dřív. A jsem za to ráda. Jedna část života je za námi. Já v tom vidím další smysl. Další naději.

Tak snad jsem se do toho moc nezamotala :))

Vloženo 7. Únor, 2012 v 7.55
17 7. Únor, 2012, Iva:

Diny, vystihla jsi to úplně přesně. Jsem jedna z těch, co na blog chodí denně, i když tady x měsíců nebylo co číst, ale stejně jsem nakoukla a budu to tak dělat dále… Jsem ráda, že se máte fajn a máš úplnou pravdu blog je tvůj a my máme to štěstí, že jsi nám umožnila nakouknout k Vám a mnohým z nás jsi otevřela oči a díky tobě si mnohem více vážíme toho,co máme…
PS: Paráda, že jsi nastartovala.

Vloženo 7. Únor, 2012 v 8.30
18 7. Únor, 2012, Diny:

Ivo, nenastartovala … trčíme doma, zamrznul nám zámek ve dveřích i s klíčem, v domě. Čekám na kamaráda, jestli nás vysvobodí, potřebuju nutně do města. Nepomohl fén, nepomohla ani taková ta směs do zámků aut a já fakt nevím, co už bych mohla sama udělat.

Další otázkou bude to auto, že;) Děti oblečené, připravené a nemůžem z domu, je veselo hned od rána. Kdybych tak nepotřebovala jet, ale já dneska prostě musím …

Vloženo 7. Únor, 2012 v 8.35
19 7. Únor, 2012, Lucka73:

Možná, když to všichni začnou vnímat tak, jak to je – že Devátý dotek je Tvoje pátý dítě, pochopí.....

Kdyby se ti narodilo miminko – byly by tu určitě jeho fotky, články o něm. O tom, jak je úžasný, jak se usmálo… A nikdo, NIKDO by si netroufnul napsat „Diny, nepiš už o něm…“.
(jen tak mezi námi – o čem budeš psát a nebo nepsat je zcela a jenom a výhradně tvoje věc. Stejně jako zcela výhradně věc čtenářů je, jestli budou číst atd. …)

DD je Tvoje miminko – a co víc, stejně jako opravdové miminko, byl zrozen v bolesti, se slzami v očích, se smutkem až se tají dech a jeho narození bylo je (a já doufám ještě dlouho bude) z Tvý strany vnímáno s velkou euforií. Je zcela přirozené, že první chvíle života Tě naplňujou takovou euforií a radostí, že jí toužíš sdílet s ostatními.
Každá máma to zná. Myslím, že i tátové to cítí podobně.

Je to tak přirozené…

Stejně jako je přirozené, že narozením dítěte se měníme. Jsme jiní. Už to nikdy nebude stejné jako dřív. Ani ty nebudeš už nikdy stejná. A já Ti z celého srdce přeju, ať ten nový život je krásný, ať je plný překvapení (a hlavně těch krásných a nádherných), ať je prost slz (jen slzy štěstí Ti přeju), ať je plný lásky a úcty. Zasloužíš si to.

To, že jsi dovolila okolnímu světu sdílet s Tebou tyhle poslední roky jsi pomohla spoustě lidí. Užívej si klidu, pokud po něm toužíš. Užívej si nového života a nového štěstí a chraň si ho – pro sebe, pro vás…

Vloženo 7. Únor, 2012 v 8.38
20 7. Únor, 2012, Martina Drijverová:

Vím, že jsi nepsala pro peníze. Pro Tebe je důležité, že knížka vyšla a může oslovit i jiné čtenáře než ty, kteří chodí na Tvůj blog. Gratuluju k vydání – a pamatuj, že kritici se vždycky najdou… leč není nutno popřát jim sluchu (nebo pohledu). Martina

Vloženo 7. Únor, 2012 v 9.36
21 7. Únor, 2012, Eva:

Diny, mělas ten članek napsat pod názvem Tak vím : vím, co dělám a dělám to ráda a tak to chci. Milá Jiřino, tak si tu knižku nekupujte, ať mě náhodou nějak neplánovaně neobohatíte.
Mimochodem, co je špatného na vydělávání peněz? Neměla bych jít požádat o snížení platu, nebo dát rovnou výpověď a jít zadarmo třeba zametat ulice? A vy všichni, co něco umíte, raděj se nikde neukazujte, aby ti, co nic neumí se z vás necítili frustrováni.

Vloženo 7. Únor, 2012 v 10.05
22 7. Únor, 2012, Mariana:

Diny, kolko krat ste Vy citali v nasich komentaroch: preco to nevydate knizne, preco nenapisete tento pribeh Vasej rodiny? Toto by si mali precitat ti, ktori pisu, ze je to o biznise. Ved si to okrem Vas prialo mnoho ludi. Paci sa mi vsak Vas postoj, ze aj v negativnych ohlasoch vidite v ludoch tu lepsiu stranku. Prajem vela sil v dalsom zivote a pre Vase slniecko Klarinku vela zdravia,samozrejme i ostatnym Vasim pokladom…

Vloženo 7. Únor, 2012 v 10.47
23 7. Únor, 2012, Mija:

Pod Lucku73 bych se jenom podepsala, takže se nechci opakovat. Jsem moc ráda, že jste jinde..a vnímám, že je veseleji. Proto vydrž, kochej se… a nezamrzněte :)!

Vloženo 7. Únor, 2012 v 11.06
24 7. Únor, 2012, Tapina:

Mirko prosím takovéto rejpaly neposlouchej je to jen nesmyslná závist nebo co a touha někomu ublížit.Pamatuji se velice dobře když Zdendu na jeho blogu sprostě napadli jen proto že nějaký blb nepřenesl přes srdce,že vozíčkář má tolik bezva autogramů bylo to nechutný hnusný ale bylo na tom i něco moc hezkého-to že má soustu kamarádů,kteří dotyčného sepsuli a ztrapnili.I ty máš spoustu lidí,kteří ti fandí nenech se prosím znechutit a pokračuj v tom co děláš.

Vloženo 7. Únor, 2012 v 12.44
25 7. Únor, 2012, Alena:

Diny,
možná trochu chápu tenhle pohled na věc. Moc ráda jsem četla váš blog a strašně vám fandím. Četla jsem váš blog hlavně před smrtí vašeho manžela. Pak už tolik ne, musím přiznat, že tolik „neštěstí“ už na mě bylo moc. Nevím, jak to správně napsat, vím, že Klárka není žádné neštěstí.
Jen občas jsme nakoukla, když jsem třeba na zrnkách narazila na odkaz, který sliboval informace o tom, jak se daří Klárce.
Vždycky mě ale mrzelo, že blog už téměř o Klárce není.
Chápu, že jste na blog přestala psát, je to vaše volba a vůbec se jí nedivím. Je to váš život.
Pak se ale najednou najde příležitost, jak blog a lidičky, co na něj chodí využít, tak jste zase psát začala. I vy sama jste to podle toho, co píšete v komentářích pochopila.
Ano, je to logické, není na tom nic tak divného.
Ale ani na postoji vaší čtenářky Alex nevidím nic divného.
Já vám samozřejmě dál fandím, ať se vás už v životě drží jen štěstí, rodinka ať je zdravá a ať se i DD dál dobře prodává. Pro mě jste Hrdinka a nejen DD.

Vloženo 7. Únor, 2012 v 13.12
26 7. Únor, 2012, jarka:

Pripojim se troskou do diskuze. To co kazdy rika je hlavne o nem samotnem. Ukazes li prstem na nekoho,pamatuj ze dalsi 3 miri na tebe. Vidi li nekdo v necem byznys, tak se mu to nevymluvi.nekdo ma problem s penezi ci pocit neddostatku a radost z vytvoreneho mu dela zle. Nema cenu vysvetlovat anonymovi, kdyz neni schopen se za svuj nazor postavit. Ani se trapit, ci zlobit nebo ospravedlnovat. DD pomohla v prve rade Vam Diny, jit dal, me blog dal nadeji, kdyz mi bylo hodne zle. Videla jsem jak je treba o vecech mluvit, a sdilet, tohle jsem neznala. Dekuju za to Vase sdileni, vzala jsem si z nej to sve.

Vloženo 7. Únor, 2012 v 13.23
27 7. Únor, 2012, Diny:

Aleno,

právě jsme přišli vymrzlí domů, pročítám komentáře a ještě skoro oblečená čtu ten váš a tak trošku nevěřím svým očím.

Tu větu: „Pak se ale najednou najde příležitost, jak blog a lidičky, co na něj chodí, využít“ – tu myslíte opravdu vážně???

Musím to zpracovat, já se snažila pochopit druhou stranu, snažila jsem se vžít se do lidí, kteří na blogu už nenachází to co dřív, ale tohle… to je vážně nad mé chápání. Můžete mi říct, jak ty chudáky, co chodí sem na blog, využívám? Čeho jsou obětí? Myslíte si, že někoho snad nutím sem chodit? Nutím je, aby šli do knihkupectví a Devátý dotek si koupili?

No a ke Klárce – o Klárce tu bylo psáno strašně moc i po smrti mého muže a jestli jste to na blogu neviděla, tak to bude asi tím, že jste sem třeba nechodila. Celý Devátý dotek je o mých dětech, také proto je jim věnovaný. Ne, nebyl to už blog jen o spinálce a já jsem ráda, že nebyl. Protože spinálka si zasloužila přesně jen to místo, které tu měla. Klárka se díkybohu drží, je úžasná, jen trošku rychle roste, ale skoro rok nebyla nemocná a není o čem (ohledně SMA)prostě psát. A já jsem šťastná, že není. Ani netušíte jak …

Mrzí mě ta věta, kterou jste napsala, ale neberu vám právo ji říct. Jen jí nerozumím a asi je mi to i líto. Přijde mi strašně nefér. A já ty nefér věci fakt nemám ráda. Možná jste to myslela jinak, než jsem si to vyložila, ale působí na mě takhle :(

Diny

Vloženo 7. Únor, 2012 v 13.25
28 7. Únor, 2012, Diny:

Lucko i ostatní pisatelé, děkuju.

Lucko, ty máš vůbec dar slova. Ano, je to moje páté miminko. Zrozené v bolesti, neočekávané, ale když už se to stalo, tak velmi chtěné. Myslím, že má dar přinést lidem spoustu témat k zamyšlení, k diskuzím … a jak tu napsala nedávno jedna čtenářka, do knihy jsem přetavila to všechno zlé a smutné, čím jsme si s dětmi prošli. Možná to byla ta správná a jediná cesta, jak negativní energii přeměnit v pozitivní. Možná to byl smysl toho narození. To všechno ještě ukáže čas.

A kde jinde bych měla o svém miminku hlásat, než na svém blogu. Kam kupodivu i přes víc jak půlroční pauzu … stále sem tam někdo zavítá :) Věřte mi , že mnohem radši bych vás měla kolem sebe. Povídat si, pít kafe a čaj, smutnit, vzpomínat i smát se. Třeba se nám to s některými z vás někdy podaří – na nějakém tom autorském čtení :)

Bylo by mi ctí.

Vloženo 7. Únor, 2012 v 13.49
29 7. Únor, 2012, Lýdia:

…a já vím. Člověk i s tím nejčistším úmyslem… jako lilie …narazí na nepochopení a závist.

No já tvé knize přeji aby našla cestu k mnoha čtenářům. A to nejen proto, že vskutku má co říct, zejména těm kteří jsou z různých důvodů životem zkoušeni …sounáležitost bývá opravdovým balzamem.
Ale i právě proto ať cinkají mince z prodeje pořádně, aby vás doma otázka financí nesužovala…aby děti měli dostatek všeho, ke svému vzdělání i pro radost ..a aby maminka měla klid a vyšetřený čas mohla věnovat sobě a potažmo nám čtenářům.

Milá Diny, pro mne jsi nesmírně silná a živočišná ženská… přesto Víla, jen taková dokáže proměnit ošklivé na krásné a užitečné.
Přeji všem doma pevné zdraví a ty můzo líbej ať můžu začít vyhlížet další krásnou a smysluplnou knihu. Aranel

Vloženo 7. Únor, 2012 v 14.13
30 7. Únor, 2012, Vrtina:

Tak já se taky vyjádřím. Čtu zrovna Devátý dotek, znovu prožívám, co jsem prožívala, při čtení Dinina psaní na blogu, vzpomínám na její u svůj život tehdy… Opět mám pocit, jako bych si povídala s kamarádkou. Pomáhá mi to. Opět.
A na ty negativní pindy, co se tu objevují chci napsat: když tedy pominu váš úmysl plivnout si a ubližovat a zůstaneme jen v rovině logiky – Diny xkrát na blogu avizovala, že pravděpodobně vydá knihu svých zápisů. A teď k tomu došlo! Je to jen logické, dát sem na závěr odkaz na knihu a vše, co s ní souvisí, když obsahuje to, co jste sem tak nadšeně chodili hltat. A když se vám to nelíbí, tak už jsem proboha nechoďte! Vždyť vás nikdo nikdy nenutil číst – ani tady, ani v knize.

Vloženo 7. Únor, 2012 v 14.37
31 7. Únor, 2012, Vrtina:

A omlouvám se za překlepy a čárky, jsem volaká rozhořčená…

Vloženo 7. Únor, 2012 v 14.38
32 7. Únor, 2012, Jája:

Milá Diny,
nadšeně sleduji 25.místo v žebříčku bestsellerů internetového knihkupectví Kosmas a doufám, že Devátý dotek brzy předhoní literární lahůdky jakými bezesporu budou Božská výživa či Paměti Lubomíra Štrougala.
Bylo by překvapivé,kdyby se v tom množství veskrze kladných ohlasů nenašel nějaký „šťoural“. Proto jsem ti minule psala, že neholduji internetovým diskuzím a fórům – ta špína a hnus, které se z nich tečou (ať jde o cokoli) a nemožnost se hájit a obhájit.
Díky za Tvůj laskavý blog!
Musím s Tebou ale nesouhlasit v jedné věci. Na vydání knížky se, myslím, dá vydělat docela dobře – stačí sepsat Tajnou knihu o jakémsi podivném sexu se starým a nemocným prezidentem. Nějaká snaha o propagaci takové knihy na osobním blogu? Na to zapomeň. V tu ránu dostaneš prostor nejen v bulváru (kam takový spisek patří), ale i v médiích, která jsou jinak považována za tzv. „seriózní“ – Mladá fronta Dnes, instinkt, Reflex atd. Co na tom, že to starému pánovi možná pokrátí život a nutně zhořknou jeho vztahy s blízkými. A nebo počkat až zemře nějaká známá osobnost – ideálně násilnou smrtí. Do 14 dnů po vraždě spisovatelky S. Monyové o ní vyšly dvě knihy – respektive snůšky toho, co o ní kdo kde řekl a napsal. Pochybuji, že autoři řešili pocity její rodiny, ostatně nejmladší syn, myslím, ještě ani neumí číst…
To jenom dva příklady z doby nedávné.
Možná, že právě Ti plamenní diskutéři potřebují taková „díla“, aby si mohli přikrmovat negativní emoce, které pak šíří dál.
Ty sama jsi napsala, že bys byla raději, kdybys Tvá kniha nemusela vzniknout.
Snad jen zrůda by si mohla myslet něco jiného. Když už se to všechno stalo, tak ať o ní ví co nejvíc lidí. Kolik bolavých duší už pohladila a ještě pohladí!
Doufám, že náš svět ještě není tak pokroucený, že už nás nepřekvapí žádné „tunelování“, „odklánění“ a „kapříkování“ v cifrách pro normálního člověka asi stejně představitelných jako kouzelný pohádkový měšec, ale pozastavíme se nad tím, že někdo dostane zaplaceno za svou dobře a poctivě odvedenou práci.
Za to kolika lidem dodáváš odvahu a sílu bys zasloužila mnohem víc!
Doufám, že „druhý díl“ Devátého doteku bude opět plný lásky, odhodlání, ale také štěstí a radosti. Nevadí, že si ho nepřečteme.
Ale ty ho žij!

Vloženo 7. Únor, 2012 v 15.47
33 7. Únor, 2012, Mija:

musím :) ..Jájo bravo!

Vloženo 7. Únor, 2012 v 17.11
34 7. Únor, 2012, zara:

Diny, ty jedna vykořisťovatelko! *Já jsem si opravdu nemohla pomoct to sem nenapsat.

Vloženo 7. Únor, 2012 v 17.15
35 8. Únor, 2012, Slávka:

Ahoj Diny,
asi mne neznáš, možná jsem za ty roky, co sem nahlížím ani nepsala, pokud – tak vyjímečně = spíš čtu, z povzdálí pozoruji..
Ač tu nejsem vyloženě denním hostem, mám jakýstakýs přehled o Tvém životě, a když ne životě, tak prostě o životě Tvého blogu… Nijak si ho NEPŘIVLASTŇUJU, ani neříkám že jsi moje kamarádka, jak bys mohla, neznáme se (chi, leda, že jsi kamarádka mé kamarádky Lucky
A to je právě ono = NECHAT ŽÍT!!
Dělej co uznáš za vhodné. Lidé mají právo vyjádřit svůj názor, ty máš právo jim oponovat!!
Já jsem si Tvou knížku zatím nekoupila, ale přeji si ji k narozeninám, které mám koncem února (řekla jsem si v rodině). Vím o ní. Chci ji mít doma na poličce.
Vím o čem je, a znám odtud čtivý způsob Tvého psaní, takže ji doporučuji i dál…

Závěrem: BYŤ BY BYLA PSÁNA I PRO PENÍZE, JAKO ŽE NENÍ, UZNEJME, ŽE MATKA S 4MI DĚTMI JE POTŘEBUJE, NO NE???!

Přeji ti mnoho radosti do dalších dní.
Radosti všednonení, radosti s dětí – všech pěti!

Slávka

Vloženo 8. Únor, 2012 v 6.36
36 8. Únor, 2012, Slávka:

Omlouvám se, chybička se vloudila!
= radost Z (koho, čeho!) dětí!

Vloženo 8. Únor, 2012 v 6.41
37 8. Únor, 2012, Diny:

Děkuju moc za vaše slova :)

Jájo, Štrougala jsme dneska právě trhli :))

Děkuju vám, moc mi pomohl náhled některých z vás. A na rovinu, druhý díl Doteku žiju, nicméně právě proto že je to život, je nevyzpytatelný a nikdy nevíme, co nás potká. Já jsem ale odhodlaná bojovat za štěstí své i dětí jak to půjde. Myslím, že každý den, tak jako vy, sbíráme jeho střípky. Stačí to jen vnímat :)

Hezký mrazivý den, moji milí :)

Vloženo 8. Únor, 2012 v 6.54
38 8. Únor, 2012, Diny:

Slávko, v pohodě, já zase píšu hovorově, hlavní je obsah :)

Vloženo 8. Únor, 2012 v 6.55
39 8. Únor, 2012, draky:

Milá Diny,
Devátý dotek nemám. Chtěla jsem ho s vlatnoručním autogramem, ale do konce roku jsem objednat nestihla, tak doufám, že bude nějaké to autorské čtení v Praze a že bude tak, abych se dostala a měla knížku najednou i s „živým“ podpisem…
Takže knížku hodnotit nemůžu, na tu si počkám.
Ale… Dokud je všechno špatně, sype se, na co se sáhne, tak lidi litují, stmelí se a pomáhají. V tom byla obrovská síla a bylo to úžasný to tu všechno sledovat. Však víte.
Ale jakmile jde něco dobře, hned nastoupí závist, kritika. Lidi nepřenesou přes srdce, že někdo má úspěch.
Ano, je to byznys, je to reklama. Ale podle mně zcela logicky, přece, vždyť díky tomuto blogu knížka vznikla, tak kde jinde by byla ta nejúčinnější reklama, než tady? A bez reklamy se prodávat nedá.
Mrzí mně, že dřív jste se musela „omlouvat“, že píšete blog (myslím tím, že se někomu z rodiny nelíbilo, že píšete), asi nepochopili, že to byla „léčba“ pro Vás, abyste mohla dál fungovat „normálně“ a naučit se fungovat jinak… A teď se zas musíte téměř „omlouvat“, že jste vydala knížku.
Nemáte ale vůbec za co, je to a byl Váš život a Vy si s ním můžete dělat, co chcete, co se Vám zlíbí.
Vím, že to děláte, tak jen tak dál!
Diny, hodně štěstí!

Vloženo 8. Únor, 2012 v 8.08
40 8. Únor, 2012, Matu:

Ahoj Diny,
aj tak ma stále zaráža, že dokážu ihneď reagovať a odsudzovať,keď ani nevedia, čo všetko je za tým, ako dlho si sa odhodlávala, či knihu vôbec napísať, ako si zápasila sama so sebou, svojimi pocitami a myšlienkami (však si ten blog kľudne môžu celý prečítať a potom sa vyjadrovať). A tak sa znovu pýtam, môže niekto nedopriať malý úspech žene, ktorá prišla o manžela a stará sa o štyri deti, z ktorých si jedno vyžaduje zvláštnu opateru? Zaujímavé, že ti nikto nezávidí vstávanie ku Klárke, alebo hodiny strávené v čakárni u lekára.
Teším sa, že sa Vám darí, že ste sa posunuli ďalej :) a prajem Vám to.
PS: na blog sa pozerám aj tak každý deň, či píšeš o rodine, knihe alebo o aute :)

Vloženo 8. Únor, 2012 v 10.23
41 8. Únor, 2012, Petra:

Aj, nejřív jsem se bála, jestli to nebude o mě, také jsem nedávno psala poprvé. Jsem holt větší čtenář než písař, ale léčím se. DD je knížka, která mne po velmi dlouhé době přinutila číst navzdory okolí až do poslední stránky a pak se teprve nadechnout. Jsem ráda, že ji mám doma, protože se k ní můžu vracet. A za články o ní tady na blogu jsem vděčná, protože nejsem na FB a tak nemůžu probírat a prožívat knížku s ostaními. Obdivuji Tvou snahu odpovědět i „kritickým“ komentářům, ale tohle nemá s kritikou nic společného, to je jen jedovatá slina.
Hodně sil, a raduj se, máš z čeho

Vloženo 8. Únor, 2012 v 11.37
42 8. Únor, 2012, Květa:

Ani mně to nedá, od včera přemýšlím nad jedním z výše uvedených komentářů a potřeba vyjádřit se zvítězila:-).
Chodím na blog často, vlastně pravidelně a s velkým respektem. I když byla pauza a mě mrzelo, že tady nejsou nové články, nenapadlo by mě to jakkoli hodnotit, protože to je blog DINY a jen ona má právo rozhodovat co tady bude e nebude a kdy.Proto vůbec nechápu jediný důvod, proč by tady neměla dělat reklamu SVOJÍ knize…Asi by nebylo úplně v pořádku cpát reklamu na blog někoho jiného, ale DD s tímto blogem souvisí, bez něho by nejspíš nikdy nevyšel a je to logické propojení. Moc Diny přeju, aby jí to přineslo i peníze, proč proboha ne?!
Ovšem ze všeho nejvíc mě nazdvihlo, že sem chodi „lidičky“, kteří jsou zneužívaní:-). Už samotný výraz „Lidičky“ mi vhání adrenalin do žil, k tomu představa, jak jsme vykořisťováni reklamou a články, které na nás mají nějak působit??!!!Všichni sem chodíme, protože sem chodit chceme a kdo si knihu koupit nechce, tak si ji nekoupí ani nedoporučí, já bych si ji naopak koupila a doporučovala i kdyby tady o ni Diny nenapsala po vydání ani řádek…Takže tolik za mě, nevím, jestli se mi povedlo vystihnout co jsem chtěla, ale je mi líp:-).Diny hodně štěstí, hodně čtenářů a k tomu trochu zisku přeje Květa

Vloženo 8. Únor, 2012 v 12.06
43 8. Únor, 2012, Míša Chramostová:

Ahoj Diny,na svete je tolik hloupych lidí,ze je fajn,ze takovy komentar byl jen jeden :))))

Vloženo 8. Únor, 2012 v 14.39
44 8. Únor, 2012, Padula:

Po dlouhé době ahoj Diny (ne že bych nečetla, jen jsem se zdržela …hlasování ).
Naprostá pravda – blog je tvůj a jestli si na něj budeš psát recepty, vtipy, poznámky o chovu králíků či cokoli jiného – je to jen a jen tvoje věc.
Chceme Tě číst, čteme, nechceme – nechodíme sem. Jasné, logické…
všechno má svůj vývoj, blog je tam kde má být, přesně na svém místě.
Přeci – když se mi nelíbí, že je nějaký časák plný reklam, tak ho nekupuju. Když vím, že na blogu x píše motorkář o motorce, tak tam přeci nelezu a nekritizuju!
Jinak Jájo – tleskám, trefený na hlavičku (ne Jája, ale pomyslný hřebík).

A jestli pro prachy?!? nenechme se vysmát, každá kačka dobrá, co bychom si nalhávali. Já taky miluju psy, pro ně samé, neumím bez čoklíka být. A byly mě kačky za prodej štěňátek milý – byly!

Vloženo 8. Únor, 2012 v 17.37
45 8. Únor, 2012, petra:

ano, chodím na blog.
ano, je mi líto, že tu není tolik článků, co dřív.
ne, necítím se zneužitá.
budu číst co chci, budu si kupovat knížky, které uznám za vhodné.
ano, koupila jsem pět výtisků DD. všechny, kromě jednoho, darované. dobře darované.
kdyby stály o tři stovky víc, koupím je stejně. ideálně, kdyby se tím diny chtěla živit a vydala další.
koupím je znova, pokud budu chtít.
jsem neskutečně ráda, že před xy lety jsem se dostala na tento blog, potažmo k této knize.
jsem hrdá na to, že se s diny, byť jen virtuálně, znám.
a děkuju. za všechno.

Vloženo 8. Únor, 2012 v 21.01
46 8. Únor, 2012, Demi:

Ahoj Diny,

dneska mi má nejmladší ratolest rozlila hrneček s kávou na rozloženou knížku Devátý dotek. Nedostal ani plácanec – nějak mi to k tomu, co jsem četla v knížce vůbec nesedělo – přišlo by mi to hrozně brutální. Jen jsem mu trošku vyhubovala, spotřebovala jsem asi metr kuchyňských utěrek na odstranění katastrofy, a knížka nějak nakonec uschla. Stejně si ale koupím ještě jeden výtisk – stránky jsou poněkud flekaté . Mají ho v Ostravě v knihkupectví Kosmos, na předním místě, takže nepřehlédnutelné!

Vloženo 8. Únor, 2012 v 22.37
47 8. Únor, 2012, Martina:

Milá Diny,
já sem chodím nakukovat už poměrně dlouho, ani nevím, jak jsem ten blog objevila. Pod všechny férové komentáře se můžu podepsat. Devátý dotek jsem si koupila trochu jako „sběratelský kousek“ nebo jak to nazvat, původně jsem ani nemyslela, že ji budu číst, protože to není žádná optimistická limonáda na jedno odpoledne a nechtěla jsem zas řešit, přemýšlet atd. atd… to vše, co znám z blogu. Nakonec knížku čtu kdykoli můžu… Je to moje těšení na cestu MHD. Chvilky, kdy jedu mhd, nejsou časté, a ty, kdy jedu ještě ke všemu bez dětí a můžu si číst, jsou ještě vzácnější. Jen je nepraktické, že takhle jedu obvykle zařizovat něco „dospělácky důležitého“ a se zastřeným zrakem a rozmazanými očními linkami to nepůsobí vždy ideálně.
A ta knížka opravdu není jako blog. V knize čtu román, přijde mi neskutečně dobře propracovaný, do detailů zachycený… a pak si znovu uvědomím, že to není jen tak z hlavy… že to je den co den originál život… Je krásná.

Vloženo 8. Únor, 2012 v 23.57
48 9. Únor, 2012, vykyna:

Milá Diny,
zrovna dneska jsem se s paní ve zverimexu bavila a ta mi řekla, že Čechy necharakterizuje žádné slovo víc než závist. Je mi z toho smutno, tvoje knížka opravdu není na výdělek, je to o sdílení bolesti a smutnku, ale taky naděje a síly, kterou v sobě máš a neříkej, že ne .
Takže z paní si nic nedělej, kdo nechce, nepochopí. Pro mě je to strašně silná knížka, kterou nemůžu přečíst najednou, alespoň začátek jsem nemohla, slzy mi tekly jak tenkrát, když Milda umřel.
A Klárince přeji, aby se tu o spinálce psát vůbec nemuselo, je to moc šikovná holčička a je skvělé, že jí netrápí žádné nemoce.
Vyky

Ps pro Martinu: já jsem Devátý dotek začala číst taky v MHD a bulela jak želva a všichni okolo koukali, tak jsem to radši nechala na doma

Vloženo 9. Únor, 2012 v 17.11
49 9. Únor, 2012, Bulik:

Milá Diny,

tak jsem i já dnes poprvé držela v ruce Devátý dotek. Měla jsem na něj jen pár vteřin, protože došel v jednom ze čtyř obřích balíků s knížkami, ale i v tom pracovním fofru jsem ho otevřela a začala číst. Zvládla jsem první stránku a dál to nešlo, začaly se mnou mávat emoce. Ani ty uplynulé dva roky, ani vědomí tvojí statečnosti a dalšího vývoje vašeho života k lepšímu mi nezabránily, abych se v pocitech okamžitě nevrátila zpátky do tehdy. A to jsem jen nezúčastněný a vzdálený pozorovatel, jen tě prostě už dlouho na dálku znám. Bože, jak to muselo bolet přímo tebe. Tehdy i teď, pořád.
Slibuju, že knížku přečtu, ale asi mi to bude z těchto důvodů trvat dlouho. Mezitím ji budu doporučovat na všechny strany a vynasnažím se vytvořit ti tu okresní knihovnický a čtenářský fanklub Čistě teoreticky bych ji za plného provozu mohla objednat až 60×, ale tolik slíbit nemůžu. Nicméně se budu snažit zaujmout pro ni co nejvíc lidí, protože je prostě strhující a brilantně napsaná. Já vím, že bys dala všechno na světě za to, abys ji vůbec nemusela napsat, tak se mi hrozně špatně hledají slova chvály. Jak se chválí něco, co vzniklo z veliké bolesti? Snad abys časem napsala ještě jednu, veselejší Nebo i víc, umíš to.

Přeju ti, aby u vás doma bylo už napořád dobře.

Bulik

Vloženo 9. Únor, 2012 v 22.29
50 9. Únor, 2012, Renyko:

Milá Diny,
čtu tvé stránky a příspěvky na BC od příprav na Námořníčkovo vylodění, prožila jsem s tebou vše co jsi svěřila internetu a cítím se nesmírně obohacená.
Radosti i smutnění jsi nejen prožila,ale popsala a popisuješ skvěle a dovolila jsi to i nám otatním.Já se mohu jen těšit na autorské čtení v Praze a podpis do té tvé životem napsané knížky.
Reny

Vloženo 9. Únor, 2012 v 23.25
51 10. Únor, 2012, Marta Plecitá:

Milá Diny, po dlouhé době i já píšu. Já jedna – zneužitá lidička v tomhle obchůdečku eshopíku -:-))).
A dyť Ty to přece víš, že po světe chodí nešŤastný lidi, kteří si své neštěstí léčí klováním do druhých. Tak se tím netrap, máš svých starostí a radostí až dost.
Hele já jsem vlastně taky protivná na ostatní, když je mi blbě.

Já věřím, že i těm klovající Tvá knížka něco dobrého dala, už tím, že je, že v nich něco uvízne, co pomůže … anebo taky ne, vlastně to není tvoje starost.

Knížka je nádherná, už jsem ji půjčila dvěma kamarádkám, hlasuju, držím palce, mávám,

Marta

Vloženo 10. Únor, 2012 v 6.23
52 10. Únor, 2012, Misa:

Dobry den, osobne vas neznam, na tento blog jsem narazila pred casem nahodou o od te doby sem obcas chodim. knizku si planuju koupit, zatim jsem ji jen prolistovala . Ja sama mam psychicke problemy a mam predstavu, jak nekteri „lide“ (nebo bych o nekterych mela rict primo zrudy?) umi byt hnusni, falesni, neprejicni…Pred casem jsem se citila ublizene, spoustu veci jsem prehanela a brala je tragicky- dnes se za to stydim, protoze slo o naproste hlouposti. Spoustu veci jsem pochopila, dospela jsem…hlavne diky skutecnym pribehum skutecnych lidi, kteri maji zivot, ktery ja si radeji ani nepredstavuju, protoze si vubec neumim predstavit, jak bych ho zvladla. Jste vsichni moc statecni a preju vam jen to nejlepsi a hlavne zdravi :).

P.S. Kaslete na zavistivce a nereste je- je to jen jejich problem a at se tim treba udusi. I kdyby slo o bysnys-jakoze rozhodne nejde-tak co, penize jsou potreba, obzvlaste v tomhle kocourkove, kdy se nas stat neni schopen adekvatne postarat o nemocne dite, ktere za svou nemoc nemuze!!! Jo, a diky za tu knizku-opet mi pomohla vnimat svet jinak, i kdyz jsem ji jen v rychlosti prolistovala v knihovne . Mejte se co nejlepe.

Vloženo 10. Únor, 2012 v 13.28
53 10. Únor, 2012, Mirek:

Vitej v klubu ;) Hele Konecne jsem se dopracoval ke konci knihy. Furt jsem si rikal „Kde je ta optimisticka cast? Uz je do konce jen par stranek…“ No a pak na poslednich stranach nastal. Bylo to tezke cteni (ne co se slohu tyce ), ale pekne.

Jeste te muzu pred-pripravit na dalsi urovne. Nejdriv prijde to, ze pouzivas texty odsud. Pak treba to, ze pouzivas sve deti jako zbozi na prodej a nakonec treba i to klarka vubec nema SMA a ze se zadna nehoda nestala atp. No a pokud se to nahodou stane, mam i radu:

Vyser se na to, nebojuj s trolama. Cim vic do zumpy hrabes, tim vic smrdi.

Vloženo 10. Únor, 2012 v 14.39
54 10. Únor, 2012, Pája:

Diny, tvou knížku mám doma. Klárčin blog jsem začala číst asi před rokem, nepatřím tedy mezi „čtenáře od začátku“. Poznanala jsem tě jako člověka, který umí své myšlenky a city vyjádřit tak, až „se chlupy ježí“. Ty prostě krásně píšeš! A jestli je zdrojem tvé knížky tvůj vlastní život, plný opravdu velkých životních mezníků – o to víc je knížka pro čtenáře zajímavá! Je dobře, že jsi ji vydala!
To musí být nádherný pocit, vidět v knihkupectví svou vlastní knihu! A pěkně filtruj krkouny, kteří píšou o byznysu! Nic nepochopili. A kdybys ještě někdy něco napsala… prý většina spisovatelů začíná knihou s autobiografickými prvky…
Přeji tobě a všem členům vaší velké rodiny co nejvíce radosti!
Pája

Vloženo 10. Únor, 2012 v 18.58
55 11. Únor, 2012, Makytka:

Tvoje sdílení se na blogu můj život velmi obhohatilo. Dala jsi svůj příběh do knihy, a tak může obohatit i mnohem víc lidí a ve formě, která je neobyčejně silná. A přetrvá čas.

Devátých doteků jsem koupila víc a posílám je dotýkat se duší dál s tím, že až budou cítit, ať knížku pošlou dál. Protože tak ji cítím – jako knihu, která přijde, když je potřeba dotknout se našich životů.

Nenech se znechutit, jsi úžasná a já jsem tvůj dlužník – právě za ten Dotek.

Vloženo 11. Únor, 2012 v 20.30
56 13. Únor, 2012, kiwi:

Dobrý den, jako manželka spisovatele „na plný úvazek“ můžu potvrdit že psaním knih nezbohatnete Ale potěšíte spoustu lidí svou knížkou. Dovolím si vás zcela vážně a z celého srdce poprosit – nenechte si zkazit náladu závistivci a cizí zlobou. Nestojí to za to. Přeji vám sluníčkové dny.

Vloženo 13. Únor, 2012 v 22.50
57 14. Únor, 2012, Martina P.:

Mirko já myslím, že ty nemusíš nic vysvětlovat. Řeknu to slovy jedné „celebrity“ která má tak nakydáno v životě a takových životních průšvihů, když se o ní otírali, tak řekla, najděte mi člověka v týhle zemi kdo by chtěl žít můj život alespoň 5 minut. Na to si vždy vzpomenu, když někdo má naloženo a když já jdu životem v klidu a pohodě, zatím. Ano může se stát cokoliv a nejsme děti abychom to nevěděli, ale útočit na někoho kdo se tu dělí o své pocity, city a dává nám sílu, že život má stále smysl? Mirko toho si opravdu nevšímej. Mrt

Vloženo 14. Únor, 2012 v 7.37
58 14. Únor, 2012, Diny:

Chtěla bych moc poděkovat za vaše komentáře. Je mi dneska bohužel dost smutno a na psaní nějak chybí síly, ale chtěla bych, abyste věděli, že vás čtu a moc děkuju !!

Vloženo 14. Únor, 2012 v 13.22
59 21. Únor, 2012, Iren:

ach bože, to je úžasný blog ! Opravdu nádhera, nemám ještě komplet blog od začátku přečtený, ale jistě se k tomuto čtení ve volném čase, vrátím! Nádherné děvčátko, skvělí sourozenci! Úžasná maminka! PŘEJI Vám z celého srdce , mnoho sil, energie a hlavně zdravíčka i štěstíčka ! ( Kolikrát si říkáme, jak těžký je život, ale po přečtení Vašeho osudu ,............ smekám před Váma ! )Mějte krásný nejen dnešní den !

Vloženo 21. Únor, 2012 v 13.50
60 17. Březen, 2012, Ing. Miroslav Papež:

Někdy jsme nahoře, někdy dole, ale vždy se najde někdo, kdo podepře, povzbudí, dodá sílu jít dál. Svět lidí kolem nás se více a více uzavírá do sebe, nebere v potaz lidskou duši i srdce, spíše se snaží ublížit a povzbudit. A přesto, nejsme a nikdy nebudeme sami. Kniha je nádherná a stojí za propagaci. Ať je ti povzbuzením, že v nejbližší době bude připravena recenze pro naše sborové webové stránky a tak i my přispějeme k její propagaci. Ne pro zisk, ne pro slávu, ale pro lásku, která skrze ní může zasáhnout mnohé a vrátit je k té „první lásce“, která byla do nás lidí při narození vložena. Dál se za tebe, Klárku a celou tvoji rodinu modlíme nejen my s Jindřiškou, ale i celý sbor na pravidelných modlitbách. Ještě jednou díky za nádhernou knihu a hlavu vzůru. Nejseš sama!! MP Kutná Hora

Vloženo 17. Březen, 2012 v 21.57