Ve školce

Neděle, Duben 7, 2013 by Diny

Už přes měsíc chodí konečně Klárka do školky :) Snad to tímto článkem nezakřiknu, ale jsem moc ráda, že je zdravá, že se směje a blbne s klukama.

Ve školce se jí moc líbí, neustále něco vyrábí, učí se písmenka, má skvělé paní učitelky :)

155021_641121579237152_324462511_n

Ještě něco bych chtěla.

Chodí mi mejlíky, že vám chybí starý Klárčin blog. Že se rádi dozvíte, jak se Klárce daří, jste rádi za tento, ale už to není co bývalo. 

Není. Ono hodně věcí není, jak bývalo. Za ty roky psaní jsem si prošla velkým rozčarováním z lidí kolem sebe. Mám pocit, že jsem dřív žila v nějaké ochranné bublině, která mi bránila vnímat negativní lidské vlastnosti, nebo spíš, nějakým záhadným způsobem se ke mně nedostávaly.

Už nejsem chráněná. Okamžikem, kdy jsem si před necelým rokem přečetla názor, že jsem nedokázala nic jiného, než porodit postižené dítě a přežít muže, odešlo hodně z mých naivních představ o lidech.

Roky jsem psávala srdcem. Nebála se sdílet pocity své duše. Jenže to už neudělám. Z čistě pragmatického důvodu.

Musím chránit sebe samu pro své nejbližší. Musím chránit je. Moje děti si prošly něčím šíleným, co otřáslo jejich jistotama, jejich světem. Moje děti jsou to nejvíc, co mám … 

Nedávno se mě David ptal, co vlastně Klárce opravdu je, proč nechodí, proč se tak moc bojím každé rýmy, kterou má. Za měsíc je mu devět. Zrovna jsme jeli do bazénu, sami v autě, tak jsme si povídali. Řekla jsem mu pravdu. Celou cestu jsem plakala, povídala, vysvětlovala, odpovídala na jeho otázky a on poslouchal. 

My si svůj kříž neseme pořád, každý den. A tu cestu se snažíme jít s hlavou vztyčenou, hrdě a často vesele, my všichni, já i děti. Protože život je dar. Ohromný, ohromující dar a já jsem za něj strašně vděčná. To všechno, co se děje, má nějaký smysl a mě stačí věřit, že má, nemusím ho odhalit hned.

Nenechám si ubližovat někým, kdo náš kříž nikdy nepoznal. Kdo si nese nějaké své starosti, své problémy, ale k našim ani nepřičuchnul. 

Proto po delší době píšu otevřeně, pro vás, kterým je líto, že už blog není čím býval. 

Jen nás chráním. Nevěřili byste, jak lidi dokážou otočit každé vaše slovo, jak dokážou překroutit skutečnost, jak dokážou pravdu přetavit v lež. Já tomu ještě nedávno taky nevěřila. 

Přeju vám pěkný den a hlavně.. ať už přijde jaro :)

 

25 Komentářů to “Ve školce”

  1. Lucka73 napsal:

    Diny – já přeju z celého srdce Klárce (ale vlastně vám všem), aby se vám rýmy a veškeré jiné nemoci vyhýbaly. To především.
    Ale zároveň bych vám přála, abyste dál mohli být v ochranné bublině – ne kvůli sobě, kvůli informacím o Klárce. Ale kvůli vám, kvůli poklidnému životu, který si více, než zasloužíte!

  2. Petra napsal:

    Diny,taky jsem četla starý blog,ale ne proto,abych hltala drby,ale protože jsem chtěla vědět jak se vám daří, soucítila sjem s vámi.. Upřímně říkám, že jsem moc ráda,že jste konečně v klidu,že jsi ťastná,mášvedle sebe někoho kdo tě má rád, ráda čtu, když píšeš,že je Klárka zdravá.
    Proto vám moc přeju,aby se vám nemoci vyhýbaly,aby byla Klárka zdravá.

    Když jsem četla, jak jste si s Davidem vyprávěli, měla jsem slzy v očích.
    Díky tvému blogu jsem si uvědomila,že najednou se může stát cokoliv co nám vezme milovaného člověka a víc si vážim každé chvíle kdy můžeme být spolu,jako rodina.
    Zlích lidí je kolem spousta, Tobě přeju ,ať se Ti vyhnou obloukem…

    Mějte se hezky, díky za zprávu.
    Petra

  3. Anulenka napsal:

    Moc zdravím Dinulko, blog mi chybí, jako mnohým, ale naprosto ti rozumím. Jsem moc, moc ráda, že se máte všichni dobře a užíváte klidu.
    Klárinka je veliká princezna, vždycky mě překvapí, jak rychle roste (asi proto, že naše holky jsou takové prťavky :-)). Je to šikula!!

    P.S. Za sebe děkuji i za tento článek, dýchla na mě z něj energie, naděje…díky moc, máš neuvěřitelný dar slova.

  4. Matu napsal:

    Milá Diny,
    aj keď mi tiež chýba starý blog, úplne ťa chápem, prečo si to spravila. Máš jasné priority v živote a je vidno, že prioritou číslo jedna sú tvoje deti. Kto iný by ich mal v živote chrániť viac než vlastná mama.
    Som rada, že sa Klárke darí v škôlke, je naozaj veľmi šikovná a krásne kreslí.
    Držím ti palce a prajem tvojej rodine len to naj a Zuzke držím palce (je v maturitnom ročníku,či???) :)
    Matu

  5. Evropanka napsal:

    Dinuš, mně není líto, že blog není, čím býval. Bylo v něm hodně smutku i bolesti, a i když stále trpělivě nakukuju, jak se máte, říkám si, že žádné zprávy = dobré zprávy. A ono jo :-) Jsem ráda, že máte trochu klidu a obyčejnýho štěstí, moc ti to přeju.

  6. Mahynka napsal:

    Milá Diny, na Tvůj blog jsem chodila velmi ráda, vím, že mě asi neznáš, protože jsem ke tvým příspěvkům téměř nic nepsala, ale četla jsem si je a obdivovala tvoji odvahu. Také věřím, že má vše v životě nějaký smysl, pokud se nějaká cesta uzavře, otevře se prostě jiná. Nevím jeslti to tak můžu říct, ale možná tvoje cesta, byla právě to psaní, možná jsi měla ukázat, jak jsi skvělá a statečná žena tím pomoci ostatním, prostě díky té knize, tomu psaní … Upřímně mě samotnou jsi inspirovala a když se mi stalo něco hodně bolavého, začala jsem si také psát a stalo se mi to denní terapií bez které bych nepřežila, takže za to ti vděčím a ráda ti to tu napíšu. Díky tomu psaní jsem našla zase svou duši, kteoru jsem na dost dlouhou dobu ztratila, ale zase ji mám, ikdyž pár šrámů tam mám :-) Co se týče jiných lidí, vím o čem mluvíš, zažívám to také dnes a denně, ať se to maličkostí či poměrně důležitých věcí týká. Sama jsem si na sobě uvědomila, že je hrozně důležité se smířit sama se sebou, být taková jaká jsem, nenechat si nic vzít, kvůli ostatním se neměnit a neměnit ani to co mám ráda a nad hloupostí ostatních lidí se prostě pozvnést, protože před hloupostí jiných se člověk nikam neschová. Může se jí vlastně jen zasmát a to je i tento případ. Netrap se tím a zasměj se tomu, i když sama moc dobře vím, že když někomu člověk ublíží, často trvá dlouho než se zvedne …

  7. anežka napsal:

    Milá Diny, budu psát československy,ač jsem 21 let Slovák, češtinu mám v krvi…Souhlasím s Mahynkou, mě ta Tvoje kniha „zachránila“.Vím, že v tom nejsem sama… Ještě mi hodně pomohla CHatrč- nevím jestli si ji četla… tu sme dostali od Ježíška z nebe, vůbec se nám nepodařilo zjistit od koho… Ráda bych Ti popsala smíření se smrtí, o které víš, že jednou přijde…Ne z pohledu matky, která přišla násilnou smrtí o dceru!!! Ale z pohledu 16-tileté dívky, která přišla o jediného člověka na světě, kterého ještě měla…Narodila jsem se starším rodičům jako třetí dítě. Maminka měla 43.Moji sourozenci po narození zemřeli- zápal plic a srdeční vada. I já byla nouzově křtěná, před 40 rokama mít váhu 1,70 a ješté nedonošená = smrt. A teď jsem spíš „přerostlá.“ Dětství mi maminka připravila nádherné… Jenom v 5-ti letech umřel vedle mě tatínek na mrtvici, maminka to nesla tragicky, ale já to moc nevnímala…a měla jsem ji a ona byla pro mě celý svět. Já

  8. anežka napsal:

    potom šla studovat- taky do Brna a tam jsem spoznala i svého nynějšího muže…(bylo mi 14,5 roku)Maminka to odloučení těžce nesla, ale těšila se z mého štěstí. Po roce v Brne jsem ji začala vídat uplakanou, jednou jsem ji viděla, jak kouše do koberce- od bolesti- měla rakovinu pankreasu, ale doktor ji půl roku odbýval s tím, že je to žlučník… A tak ji v 1989 koncem února operovali…aby mi 2.3 (můj svátek)oznámili, že ji čeká poslední měsíc- možná půlrok života, a já neměla ani 16,a na světě byla fakt sama…zhroutil se mi svět!!!! Do její smrti jsem nosila stále černé triko nebo košili. Nenávidela jsem sebe i svůj život… (zasa na budúce- už som unavená)

  9. Padula napsal:

    Ahoj Diny, to víš, že mi Tvoje psaní chybí, jéje, a jak.
    Ale rozumím tomu, jak to po to všem máš… a moc Ti přeju to obyčejné štěstí, každý den v klidu, bez zhoršení, to je dar. Pokud Ti psaní pomáhalo, bylo to Tvou potřebou a přirozeností, dobře. Jestli jste šťastní bez psaní, ještě líp.
    Jen my, čtenáři, si krapet stýskáme :). Mějte brzké jaro!

  10. Magda/jezinka napsal:

    Diny, milá Diny…omlouvám se, že jsem neodepsala v emailu, někdy je mi všelijak a na osobní odpověď nemám to správné brnění:-)
    Když tu byl tak nostalgicky rozebírán Tvůj blog, musím se přidat.
    byly to mé večerní chvilky v tichém bytě se sklenkou bílého nebo ráno s kafem…četla jsem staré archivy, a jako by se při tom odehrával scénář přímo před očima. Bylo to tak intenzivní, že jsem si málem utírala ruce od špíny, když jsi krmila ovečky:-))
    Dinuš, amazonko moje, nevím jak to zabalit do slušných slov. Boj s lidskou blbostí je marný,ALE TEBE BY TY PITOMÝ ŘEČI MOHLY POLOŽIT, JEN KDYBY TO BYLA PRAVDA.
    Sakra, to si necháš líbit? ty která držíš tu mozaiku rodiny, staráš se o barák, o zahradu, zvířata…já mám jedno dítě a malý byt a proti Tobě jsem ufňukaná hysterka.teď jsem byla o víkendu tak nechutně protivná…že jsem izolovaná,že už si ani neumím povídat, protože pořád mluvím jen o synovi…a ex toho mého prohlásila, že můj syn je krypl…a to je sama mámou!Melu páté přes deváté – VYKAŠLI SE NA HLUPÁKY.
    Tvůj blog byl nádherný – jestli to tak můžu definovat.
    KLÁRI, SLUNÍČKO, TY JSI ŠIKULKA, VÍŠ ŽE TĚ MÁM NA LEDNICI MEZI OBRÁZKY? Snad už to sluníčko brzy vyleze a strašák s rýmama se schová.
    Posílám Ti velkou jarní pusu, jsi pro nás malá velká bojovnice:-)
    Dinuš, držím palce s dětmi, s otázkami…pa

  11. klara napsal:

    Dobrý den Diny,také mi chybí Váš starý blog.Ani si neumíte představit jak mi kolikrát jeho čtení pomohlo.Ani zdaleka jsem neprošla tak těžkými okamžiky jako vy ale to vědomí že jste to všechno ustála,zvládla,šla dál…Navíc se vám povedlo(pomůžu si vaším slovem)přetavit tak něco šíleného,bolestivého,nečekaného v něco co lidem dává víru,sílu,naději.A to je strašně moc.Žijete určitě krásný,bohatý a štastný život i přesto nebo právě proto co se vám přihodilo..
    A to prostě spousta lidí nezkousne,je to děsné ale bohužel je to tak.Takže teď už chápu proč váš nový blog není co býval.Nedivím se vám.Každopádně jsem vám chtěla poděkovat,přeji vám a celé vaší rodině jen to nejlepší:-)

  12. winnyfred napsal:

    přeji vám z celého srdce jen a jen to nejlepší a nekrásnější a posílám velké obětí

  13. Diny napsal:

    Moc vám děkuji jak za komentáře, tak za emaily – děkuju za milá slova, za pochopení.

    Právě čtu knihu Chatrč a kdo jste ji nečetl…zkuste to. Musím jí odkládat, nedá se číst najednou. Je tam tolik pravdy, tolik emocí, tolik mě tolik známých pocitů. Je bolavá až na dřeň, je psaná slzami a vírou, je psaná nadějí.

    Možná jedna citace na závěr… odpověď Boha Mackovi na otázku, kde byl, když ho potřebovala jeho dcera ve chvíli, kdy umírala, proč opustil jí… proč opustil jeho …

    „Když nedokážeš vidět nic jiného než svou bolest, právě tehdy mě možná ztrácíš z dohledu …“

    Hezký večer a děkuju :)

  14. Absa napsal:

    Stále píšeš srdíčkem, Diny…
    Klárce přeju co nejvíc zdraví, ať si ještě užije školičku, i tobě zdravíčko a celé vaší rodince krásné a pokud možno bezstarostné jaro. <3

  15. Milá Diny,

    nemám, co bych řekla, slova jsou zbytečná. Rozumím … a věřím, že Tvé rozhodnutí je správné.
    Moc na Vás myslím a jsem ráda, že Klári chodí do školky, moc jí to přeju 😉 ať to vydrží, kočičce, dlouho!

    Pusu malýmu velkýmu a objetí a držím palce velkýmu bráškovi Dádovi. I Zuzi a Vám všem…

    P.

  16. Myslady napsal:

    – Bože, stojím na pláži svého života a Ty jsi mi slíbil, že když budu potřebovat, tak půjdeš vedle mne, budeš blízko, se mnou … přesto ale když se ohlédnu, tak v těch nejtěžších okamžicích mého života vedou jen jedny stopy ?!

    – Ano, máš pravdu … tehdy jsem Tě nesl v náručí.

  17. jana napsal:

    Dobrý den, také jsem jen čtenář bez psaní komentů. :-( přeji celé vaší rodince hlavně hodně štěstí, lásky, a pohody :-) A i když mě také chybíte, a také jste mě svým psaním pomohla mnohé si uvědomit….. chápu že už to nemůže být jako dříve. I kdyby jen proto, že vše v životě má svůj začátek a konec. Ještě jednou vám moc děkuji za ten čas trávený s vámi a mějte se moc moc krásně :-)

  18. anežka napsal:

    Dni ubíhali,starostlivost o maminku mi dala zabrat… obzvlášť, když už nemohla se ani pohnout, pampersky neexistovali, jen neforemní vložky na moč… Nejtežší noc v živote- dlouhé umírání s hlasným „chraptením“ vody na plicích…nespala sem, a v poledne mi vydechla naposledy (11.8.1989). Byl to krásný sluneční den, já cítila určitou úlevu. Neplakala jsem, nebyl čas, musela sem maminku odvést do chladničky a vyřídit všechny formality. Po pohřbu to na mně padlo…S maminčinou smrtí jsem se smířila až Haniččiným narozením, 9 let jsem nemohla jít na hrob…a do toho teď VRAŽDA, neúmyselná, ale naplnená…

  19. denbaden napsal:

    jen tak dál..objímám..přeji krásné jaro!!!!!!

  20. janca napsal:

    Milá Diny, přeju tobě a celé tvé rodině jenom hodně sluníčka a hodně zdravíčka Janča

  21. Kimmy napsal:

    Milá Diny,

    mně Tvůj blog chybí. Jako člověka mě posunul, dodneška na Tebe myslím a když jsem minulý víkend zpracovávala dřevo, myslela jsem na to, kolikrát každý ten kus vezmu do ruky…

    Tvůj blog byl totiž inspirativní – a takových je velký nedostatek. Tvůj životní přístup ukázal hodně lidem, jak se může člověk se životem poprat – a ty příklady naše společnost moc potřebuje, jinak se lidé utvrzují v tom, že je všechno špatně a někdo jiný může za jejich problémy- – ale nikdo je neučí nebo nenutí ty problémy řešit. Ty to umíš, nebála jsi se ukázat bolest, ale ani odhodlání a odvahu, šla jsi dál, i když někdy klopýtavě.

    Já ale velmi chápu Tvoje důvody, znechucení z reakcí jistých lidí, nechuť k tomu dávat se neustále všanc a odhalovat své soukromí. Je to opravdu zranitelné a nedivím se, že si to chceš chránit. Tvoje rozčarování z lidí sdílím, jen je mi líto, že zase vyhráli. Ale to už je v našem životě běžné a já taky přestala chodit do těch bitev. Nejdůležitější jsou ti okolo nás.

    Jsem ráda, že jsem poznala Tvůj blog v dobách, kdy byl ještě plný života. Vím, že Ty i Klárka a kluci pořád plní života jste a že je vlastně všechno, jak má být. To mě těší.

    Přeju vám všem krásné jaro a léto a hlavně minimální srážky s lidskou zlobou a tupostí.

  22. Atam napsal:

    Milá Diny,
    i mě blog chybí, ale naprosto chápu důvody proč je takto uzavřen.
    Ty jsi šla s holou kůží na trh, mnohé nás to poučilo, poznamenalo , posunulo dál. Dýchaly jsme za Tebe v nejbolestnějších momentech, a čekaly jak se popereš s dalšími dny, ale zároveň potichu děkovaly , že to není náš příběh.A Ty jsi nás občas tak nakopla!!
    Děkuji Ti za to!
    Nezapomenu mj. na popis péče o ovečky tu zimu po…
    Cítila jsem ty ledové, těžké kbelíky ve zmrzlých rukou i za Tebe..

    Mrzí mě za Tebe, že lidi umí takto ublížit.

    Mějte se moc hezky,doufám, že se máte lépe a lépe..

    Atam

  23. Moc děkuju za tohle vysvětlení, i když ho čtu až teď a je téměř rok staré. Občas lidi umějí být zlí a neúprosní. škodí tím především sobě! Těším se na další čtení a modlím se za vás!

  24. Diny napsal:

    Markéto (od Davida, nepletu se? :) ). Jsem moc ráda, že jsme se takto našli – a protože nevěřím v náhodu, něco mi říká, že to má nějaký větší, hlubší smysl. A děkuju:)

Komentář k Matu