Klárčin blog

Aby nezapadl mezi komentáři …

Snad se Markéta nebude zlobit.

Klárka poslední dny pořád brebentila o praktikantkách ve školce. Jak si spolu hrají, jaká je s nimi legrace, ze školky chodila hodně spokojená a veselá 🙂

Chtěla bych jim poděkovat a v jejich zastoupení Markétce 🙂

V týdnu byl Klárčin bráška David na školním výletě. Dostal menší kapesné a přivezl nám všem něco pro radost, děti na sebe navzájem hodně myslí, nikdy mě to nepřestane dojímat … Klárce přivezl krásné naušničky (byla tam ještě cenovka 25,- Kč :)) a Klárka si je vzala hned další den do školky, celá šťastná, jak jí sluší 🙂

Její radosti si asi všimla praktikantka Markéta. Její praxe v Klárčině školce skončila a možná i proto chtěla Klárku nějak potěšit. To se jí podařilo, Klárka je bohatší nejen o setkání s tak prima holčinou, ale také o dvoje krásné, fialkové naušničky 🙂

V pátek ráno mi říká, že včera namalovala obrázek a že ho nutně potřebuje jako dárek vzít někomu do školky… Byl to obrázek pro Markétu.

A dnes jsem na blogu našla tento komentář:

Klárko,

měsíc s tebou utekl jako voda. Pamatuju si na první dny ve školce, kdy jsi tam ještě nebyla..hrála jsem si s dětma, které mě maximálně vnímali, ale bohužel mi nikdy neodpověděli.

Jednoho dne jsem přišla na praxi a u stolečku seděla krásná princezna na vozíčku, řekla jsem: Ahoj, a pohladila ji po dlani, vzápětí se ozvalo „ahoj“, řekla jsi mi ahoj, byl to pro mě hroznej nezvyk, že za těch pár dnů, kdy tam na mě žádné z dětí nepromluvilo, jsi promluvila ty  ) Sedávala jsem si k Tobě skoro každé ráno ke stolečku, hrály jsme spolu pexeso, přičemž jsi ty pokaždé vyhrála..Nebo tvoje hra schovávání kostky, to jsem nikdy nevěděla kam jsi ji schovala, pak jsem tě naučila hrát černého Petra s kartama na prší, to byla zábava..chytali jsme spolu magnetový rybičky, skládali hlavolam, a největší zážitek byl, když jsi mi ukázala karetní kouzlo, abych pravdu řekla, pořád nevím jak jsi to dokázala, ale jak se říká, kouzla se nesmí prozrazovat. 
Minulý týden jsem s tebou šla poprvé cvičit, hrozně jsem tě zlobila, furt jsem tě lechtala, a ty jsi se tak krásně smála, dávala jsem ti tričko přes oči aby jsi nic neviděla, a lechtala tě všude kde to šlo, hlavně na nohou  .. Koukala jsem s tebou do zrcadla, a dělala na tebe ksichtíky, hrozně se ti to líbilo, a já byla štastná, že se díky mě směješ..Pak jsi zničeho nic řekla „štronzo“ a mě bylo jasné, že se v tu chvíli nesmím ani hnout, pak jsi řekla konec, myslela jsem že už to víckrát neřekneš, a ty jsi to řekla, když jsem ti akorát cvičila s nožičkama..  Nebo když jsem ti říkala při cvičení „Klárko zabéééér“ a ty vždycky úsměv od ucha k ucha  …

Nejkrásnější den s tebou byl ale v pátek, přinesla jsi mi namalovaný obrázek, kterej mi vehnal do očí slzy. Mám ho doma vystavený. V ten den jsem se s tebou na praxi viděla naposled, a proto jsem si Tě chtěla co nejvíc užít, vzala jsem si tě zase na cvičení, tentokrát jsme spolu byli sami + teda ještě Barča.. a zase jsem tě hezky zlobila lechtáním a vtipkováním, byly jsme spolu sehraná dvojka viď?  Už teď mi chybíš, ale věř, že za Tebou přijdu co nejdřív a o prázdninách tě navštívím u Vás doma a budeme blbnout  

Tvoje Markétka

Markét, děkuju za Klárku a za všechny děti v Človíčku. Kéž Vás nikdy neopustí to, co v sobě máte. Empatii, porozumění, toleranci … Děkuju i ostatním děvčatům a v neposlední řadě všem ve Stacionáři – za měsíc jsou prázdniny a po nich Klárka odchází do první třídy základní školy. Jsem moc ráda, že jsme mohli poznat tolik milých lidí a věřím, že se sobě neztratíme 🙂