Vyznání

Pondělí, Březen 31, 2014 by Diny

Dneska mi při cestě do nemocnice došlo, jak strašně moc silná je ta láska k našim dětem.

V tom všednodenním kolotoči je máme rádi tak nějak … normálně. Asi to všichni znáte – máme o ně sice pořád strach, ale občas nás rozčílí, občas něčím potěší, někdy se pyšně díváme, jaký se jim podařil obrázek a jindy šílíme nad čtyřkou z vyjmenovaných slov.

Když jde život tak nějak v běžném tempu, žijeme spolu, jsme spolu, smějeme se spolu, sdílíme. Když nás něco odloučí, tak se nám stýská, nebo si navzájem odpočineme a zase se na sebe těšíme.

Dneska jsem přemýšlela, jak moc mě ten poslední měsíc změnil. Až na dřeň jsem si uvědomila, jak krásně teplou má Klárka ručičku a jak její dotek rozechvěje ty nejsladší struny uvnitř mě samé … jak její oči mluví … jak strašně moc mi věří… Jak ohromně velká je ta síla lásky, kterou k ní cítím a kterou cítím z ní. Na to, aby šla aspoň maličko obsáhnout, neexistují slova. Snažila jsem se je v tom měsíci najít, snažila jsem se na to přijít, jak to sdělit. Nešlo to. Ty nejsilnější okamžiky, prožitky … jsou nesdělitelné.

Ale přece … dneska mi to došlo, cestou v autě, kdy jsem o ní přemýšlela a vrátila se o skoro osm let zpátky.

Na tu noc onu neděli, 18. června, kdy se nám s Mildou narodila.

Na tu kouzelnou noc a následující ráno, kdy jsme ležely vedle sebe na šestinedělí, její miniaturní prstíčky tiskly můj prst a její oči už tehdy tmavší než ostatních dětí, na mě zkoumavě koukaly. 

Nemohla jsem se vynadívat, byla tak překrásná !! Černý kohout z vlásků, úžasně našpulená pusinka připravená kdykoliv se hladově přisát pod mou košilí … tenkrát jsem cítila tak ohromný proud lásky a údivu, že tohle, tohle je naše holčička, z lásky a pro lásku zrozená … že se mi do očí tlačily slzy, aby si našly cestu po tváři a šikmo přes bradu i krk a kapaly kousek vedle její dokonalé hlavičky.

Dneska, když se na ni v nemocnici dívám … je desetkrát tak těžší, bude jí osm let. Spinká a pod jednou ručičkou napíchnutou na nějakou cévku drží svou malou ovečku … snažím se do její dlaně k ovečce propašovat svůj prst a je to jako tenkrát. Tak ohromný příval lásky, údivu, pokory … jako bych svou holčičku viděla poprvé. Moje oči i srdce jsou nárazem té lásky k ní úplně ochromené. 

Jsem šťastná. I přes tu bolest a úzkost posledních týdnů jsem strašně šťastná, protože bez ní … bych nikdy nebyla celá … 

uxxmxmxrxxovxxponoxkyxhex

 

PS: Po večerní cestě za Klárkou těsně než jsem zaparkovala před domem, kde na mě čekali všichni moji muži, hrála tahle písnička … zůstala jsem jako přikovaná 🙂

http://www.youtube.com/watch?v=4tHPlp9HGqQ

Já děkuju svému andílkovi, protože to ona, maličká a bezbranná, mě učí se sebrat a věřit i ve chvílích, kdy bych se chtěla jen schoulit a brečet. 

Možná jí svalová atrofie ubírá svaly v celém těle, způsobuje pomalé hroucení tělíčka… ale na sílu duše, lásky, víry … na tohle všechno tahle nemoc nemůže dosáhnout. Ještě nikdy v posledních týdnech jsem necítila takovou naději, jako právě dnes… 

 

27 komentářů to “Vyznání”

  1. Lucci z PD napsal:

    Diny, běžně ti píšu jinam, ale tohle mě dostalo. Díky za tvoje slova, díky za sílu se kterou o tom „všem vašem“ umíš psát, mě to hrozně moc dává. ♥
    Díky za to že tě znám, i když jen virtuálně. Držím pěsti, palce a vše co se dá, a nahoru posílám prosbu o uzdravení.
    Držte se!

  2. Lída Grohová napsal:

    Diny, i když Vás osobně neznám, vím, že jste skvělá máma. Věřím, že bude zase líp. L.

  3. Alča napsal:

    Mirko, umíš to všechno tak vyjádřit, že si tady brečím a jde mi mráz po těle. A přece, Klárka i ty, přes všechno, co prožíváte, dokážete dávat tolik síly a naděje, jste obdivuhodné. Myslím na Klárku i na vás všechny a stejně si určitě neumím představit, čím procházíte. Tolik vám přeju, aby už zase bylo líp a líp.

  4. Marína napsal:

    Posílám pohlazení oběma ženám statečným…

  5. Iva napsal:

    Milá Diny, tak krásně jsi to napsala… že Tvé vyznání, nádherné a pravdivé, čtu znovu a znovu. Děkuju! Ze zprávy o Klárčině návratu do nemocnice jsem moc smutná. Přeju, abyste vše zvládali co nejlépe. A štěstí stálo při Klárce tak moc, jak je to jen možné.

  6. Ingrid napsal:

    Mila Diny, krasne jste to napsala… Laska rodicu k detem je nepopsatelna, ale Vam se povedlo! Moc na Vas a Klarku myslim, preju Vam obema hodne sil, nemate to lehke….. Budu se tesit na dobre zpravy!

  7. Pezy napsal:

    Ach Diny… hodně síly do dalších dní Vám oběma…
    Moc na vás myslím…. hlavou mi toho běží.
    Opatrujte se.

  8. Hanka napsal:

    Diny, to jsi napsala nádherně!!! Držte se, ať je líp!

  9. Žabička napsal:

    Krásně napsané,
    přeju Vám oběma hodně sil.
    Zvládnete to,vím to,že jo.
    Budu na Klárku moc myslet,i když,já na ní myslela i tak.
    Myslet a doufat,věřit,že bude zase líp.
    Neboj se Diny,ty jí miluješ a ona Tebe.Jsi prostě máma lvice,a tak to má být…

  10. Jana napsal:

    Nelze komentovat, pěkně napsané a smutné – držte se

  11. otecka napsal:

    Diny, Klárko, myslím na vás stejně jako mnoho dalších. Jste úžasné ženy s obrovskou vnitřní sílou. Kéž všechno dobře dopadne. Olga

  12. Handulka napsal:

    Mysím na vás každý den a moc přeju aby se Klárce zase vedlo líp.

  13. wingec napsal:

    Diny,
    souzním s každým Tvým slovem,já Ti tolik rozumím..!
    ještě že ty děti máme,tolik lásky nám dávajía tolik nás posunují,díky Bohu
    moc na vás myslím,holky,na vás obě i celou rodinu,proč je ten život tak těžkej někdy..
    užívejte si každou chviličku,každý kousek naděje a každý kousek lásky,holky moje
    Jana

  14. Martina napsal:

    Mirko,jsi neuvěřitelná, pouštím si tu tvoji písničku, Vůbec ji neznám. Krásný. Ty hnusky T….. se nebojte, nechci tě planě utěšovat, ale vím je to nesrovnatelné, moje mami prodělává právě umělý spánek a tu T…… a včera na mě mluvila. Ono se to zhojí. Nebojte se ničeho máte toho hodně. Mirečko jak ráda bych tě nějak potěšila, ale opravdu nevím jak. M.

  15. Ferda.. napsal:

    Za všechny halíře..
    za všechny minuty..
    za vše bych vyměnil..
    Tvou lásku..

    Za všechny malíře..
    za plátna napnutý..
    kéž jednou můžem být..
    Tvůj zástup..

    Za všechny úsvity..
    za všechny západy..
    za všechny myšlenky..
    za všechny nápady..

    za vše co v srdci mám..
    za všechny city..
    Jen prosím stále buď..
    se mnou i Ty..

  16. Ferda.. napsal:

    Píšťalky pro Krista..
    píšťalky stvořený..
    ta má je nejistá..
    zapouští kořeny..

    Píšťalky pro Krista..
    kdopak je naladí
    dřevo je zkažený..
    Bohu to nevadí..

    Vezme je do hrsti..
    do rukou do dlaní..
    pohladí pošeptá..
    písničku před spaním..

    a pak je probudí..
    vypustí do světa..
    jen poleť píšťalko..
    podívej..
    kometa..

  17. Verča napsal:

    Stále na Vás moc myslím.

  18. Radka napsal:

    Ahoj Miruš, je mi hrozně líto, čím teď procházíte. Držím Vám všechny palce a myslím na to aby se Klárce ulevilo a bylo jí zase líp s Vámi doma. Aby se zase smála a byla veselá. Neumím psát tak krásně jako Ty, tak aspoň posílám veliké objetí a sílu. Radka

  19. Verča napsal:

    Ta písnička je jedním z důkazů, že to půjde… že láska je tím, co vás drží a podrží… že i v takovém to období se může člověk usmívat… že na každé chvíli spolu spolu skutečně záleží.

  20. Bára napsal:

    Nevím co napsat, moc na Klárku a na Vás myslím a držím palce!
    Láska je tolik silná, že ta bezmoc musí moc bolet….Jsem s Vámi..

  21. sally napsal:

    Už tři dny přemýšlím co napsat – a pořád mě nic nenapadlo… nějak ty slova nestačí…. moc na vás myslím….

  22. bejitka napsal:

    Diny , Klárko, myslím na Vás každý den a strašně moc Vám přeju, ať už je konečně líp, ať už zase můžete řešit jenom ty běžné starosti, užívat si sluníčka a barevného světa. Ať zase můžeš bourat dětem rozehranou hru spadlými plyšáky, ať tu zase vidíme fotky rozesmáté Klárky. Držím moc palce a
    modlím se za lepší zprávy.

  23. Eva napsal:

    Každý den se koukám co je u vás nového a často na vás myslím. I přes tu nemoc máte ohromný dar se na věci dívat jiným úhlem podhledu. Diny, píšete moc hezky a myslím, že máte schopnost vyjádřit věci, které si občas myslíme, ale nebyli bychom leckdy schopni je takto shrnout.
    Přeju vám mnoho let kdy se s Klárkou budete takto držet a mít se rády. Moc držím palce.

  24. danielice napsal:

    Krasna hnedooka princezno moc na tebe myslim a drzim palce at je ti brzo lip a muzes se usmivat a hrat si a uzivat si Oveckova…moc na vas myslim. D.

  25. Lenka napsal:

    Opravdu krásné. Kéž by žádná maminka nemusela mít strach o své dítě a kéž by žádné dítě nemuselo být nemocné. I mé bohužel je. A vnímám tu moji holčičku stejně jako Vy. Je tak statečná a tolik mi toho dala. Jediné, o co jsem přišla, je bezstarostnost. No…nebylo to tehdy špatné ten můj život. Ale musím být statečná pro ní, ona to pro mě dělá také.
    Jsem z Plzně, takže kdybyste cokoliv potřebovala – třeba něco narychlo koupit a přivézt v případě pobytu v nemocnici, dejte mi vědět na email, snad se Vám zobrazuje. Pošlu Vám i číslo, snad tu někde najdu email a Vás. Přeji vám oběma jen to nejlepší, Lenka.

  26. Vodnicekebulice napsal:

    Myslím na vás každý den, holky. Držím palce!!!

  27. Petraska napsal:

    Diny, krásně napsané, děkuji. Rozdáváte s Klárkou kolem sebe tolik dobrého. Stále na vás myslím, Klárce i vám všem držím pěsti a posílám sílu, ať je zase líp.
    Petra

Komentář k Lucci z PD