Pondělí, Březen 10, 2014 by Diny
Včera jsem Klárce četla pohádku před spaním z knihy Martiny Drijverové "Tamarín a pomeranč". Je o malé opičce, vlastně opičákovi, který žije v ZOO a zažívá tam různá dobrodružství. No ... dobrodružství - já kolikrát na to citlivé cosi mezi řádky i v nich nejsem vůbec připravená...
Sobota, Březen 8, 2014 by Diny
Dnes byl první, jasnější den, jak při dopolední, tak při večerní návštěvě Klárinky v nemocnici. Omlouvám se, ale už nevidím na oči, a tak vyjímečně zkopíruju psaní z FB, kde píšu soukroměji pro své blízké a přátele. Klárka je poměrně dobře vzhůru, je stále tlumená, ale od včerejšího dne méně a sama se snaží komunikovat, jak to jen jde...
Středa, Březen 5, 2014 by Diny
Od noci je zase všechno jinak, nemám moc energii psát, tak jen krátce... Klárka je opět v hlubokém spánku a napojená na plicní ventilaci, nedokázala to udýchat s tím infektem, který stále kvůli nemocné plíci přetrvává. Ale je důležité vědět, že dýchat jí problém nedělalo po odsávání, takže až bude zdravá ...
Úterý, Březen 4, 2014 by Diny
Klárka už asi čtvrtou hodinu dýchá SAMA !!!! Jsem jen na skok doma, na šestou za ní zase jedeme, ale hned jak jsem přišla, tak píšu - protože to, že zvládla tak rychle a úžasně odpojení z ventilátoru - naprosto nečekaně, jsem tak šťastná !!! , je jak její zásluha, protože je to prostě moje úžasná, silná holčička, ale určitě i zásluha té spousty myšlenek a modliteb, které byli k jejímu uzdravení směrovány od spousty z vás !!! :) Myslím, že tahle zprávička může být klidně takhle krátká...
Úterý, Březen 4, 2014 by Diny
Čekáme ... Včera to bylo hodně těžké - psychicky. Pro mě i pro Klárku. V jejích očích v maličcích záblescích, kdy byla trošku vzhůru, jsem viděla rezignaci ... Je stále hodně tlumená, skoro pořád spinká. Se samostatným dýcháním se ještě nezačalo a nevím, jestli se začne dnes, zítra ...
Neděle, Březen 2, 2014 by Diny
Moc děkuju za tu spoustu podpory, kterou máme od vás všech, kterým na Klárince záleží. Jsem tu s krátkou zprávou, jak beruška pokračuje. Včera dopoledne byla ještě v hlubokém umělém spánku, večer byla trošku probuzená, tzn. že občas maličko koukala, snažila se reagovat kývnutím hlavičky, co ji ale nejvíc rozrušilo (v dobrém) bylo, když jsem jí řekla, že asi za dva měsíce budeme mít koťátka a že si může jedno nechat :) To teda ventilátor nestíhal kopečkovat její vlastní nádechy ;)) No nebudu přehánět, byly dva, ale já z nich měla velkou radost :) A ona jí měla taky, tiskla mi ruku a strašně moc mi chtěla něco říct, ale s trubkou v dýchacích cestách nejde mluvit, akorát si může ublížit (a hlasivkám), tak jsem jí musela uklidnit, uhladit a pak už se zase propadala do spánku...