Po týdnu

Úterý, Květen 27, 2014 by Diny

V neděli jsem se dozvěděla od paní primářky, že …

… že Klárka nemůže opustit nemocnici bez ventilátoru.

V noci sama nedýchá. Dýchá tak slabě, že to nestojí skoro ani za řeč.

Ve spánku to prostě „fláká“ …

A co všechno se může stát, když nebude po ruce přístroj, který to „odmaká“ v kritických chvílích za ní – no vlastně ono toho zase tak moc není. Může se stát jedna jediná věc.

Je to k zbláznění.

Už tři měsíce žije naše rodina strašně blbej sen.

V tom snu se já i Klárka propadáme do netušených hloubek, abychom se pak třeba taky někdy smály úplným blbinkám.

Jí se v nemocnici neskutečně stýská, tuhle třetí hospitalizaci vnímá psychicky hodně špatně.

Mně zase vůbec nedochází, jak strašně obrovskou rychlost její nemoc nabrala.

Ona ztrácí poslední zbytky sil, vnímám TY viditelné, přístroje ukazují TY skryté.

Já občas ztrácím naději, přiznám se … občas ano. A chtěla bych být alespoň někdy jedním z našich psů a za noci výt na měsíc. Všechnu bolest a bezmoc pustit do temnoty, aby se alespoň chvíli … nevrátily.

Myslím, že není v životě moc pocitů, které nejdou popsat. Já se s tím vždycky uměla nějak poprat.

Teď to ale nejde.

Přiblížit, čím právě procházíme … ne … nejde,

A přesto do každého dalšího dne se probouzím  s úlevou, že v noci z JIP nikdo nevolal a že za chviličku budu držet její ručičku.

A přesto i přes obrovský smutek v Klárčinných očích, který vidím už od dveří v předsálku, kde si dezinfikuju ruce … zahlédnu také pokaždé drobounký záblesk úsměvu… i když kolikrát v koutku problýskne i slzička …  „Máma je tady… „

Včera mi vyprávěla, že se jí v noci tak moc stýskalo a nemohla spát, že natáhla pravou ručičku z postýlky kam jen dokáže, zavřela oči a poprosila tatínka, aby k ní na chviličku přišel a držel ji. Neví, jestli skutečně přišel, protože prý skoro hned na to … usnula …

Já vím. Prostě vím.

Nikdy není sama …

 

 

 

 

 

 

 

78 komentářů to “Po týdnu”

  1. Lucie napsal:

    Diny, mám slzy v očích… Moc na vás myslím, moc a moc, pořád. Ať zase vysvitne sluníčko a je aspoň trochu líp.
    L.

  2. Julianna napsal:

    Je to tak nespravedlivé. Moc na Vás myslím.

  3. Radka napsal:

    Miruš, chtěla bych Tě podpořit, pohladit, ale nějak nemám slov. Je mi hrozně smutno…kdyby šlo nějakým způsobem pomoci. Budu na vás (hlavně Klárinku) pořád myslet a držet palce…třeba to aspoň malinko pomůže. Moc si přeji ať je zase líp. Radka

  4. MichaelaVE napsal:

    Neznáme se, jen vás z povzdálí už hodně dlouho sleduju, netroufla jsem si napsat. Každý den na vás myslím, držím palce a věřím, že se všechno v dobré obrátí! URČITĚ! Posílám pohlazení Klárince! Jste úžasné, obě!

  5. zuzka napsal:

    je mi to moc lito, objimam Vas

  6. jikre napsal:

    Moc mě mrzí, čím procházíte. Tečou mi slzy a opravdu strašně moc Vám a Klárce přeji ať je Klárce líp.

  7. Jandulina napsal:

    Taky moc přeju, aby bylo líp. Posílám sílu a pohlazení, držte se ! Ať je Klárinka co nejdřív doma…

  8. Czeperka napsal:

    objímám Vás všechny….

  9. Diana napsal:

    Citam vzdy ked tu nieco je,uz par rokov a vzdy zelam vela stastia a sil.
    Teraz sa modlim aby bolo dobre,aby ste to prekonali tak ako to viete Vy silne dievcata spolu.

    Moc moc na Klarku a Vas myslim

  10. Faf napsal:

    Diny, myslím na vás všechny a přeji ať je aspoň trochu lépe.

  11. Olga napsal:

    Kéž bych mohla nějak pomoct… všechno mi přijde jako klišé, ať napíšu, co napíšu. Posílám víru a naději, lásky máte víc než dost.

  12. Katka napsal:

    Kočička malá, posílám vám oběma veliké objetí a pohlazení…

    Jsem s Vámi pořád, ráno vyhlížím nové zprávy, večer jetě naposledy kontroluji, co je nového, myslím na Klárinku celé dny. Věřím, že spolu budete brzo doma všichni tři – Ty, Klárka i ventilátor, držím vám palce a posílám mocmocmoc síly…

  13. Frantishka napsal:

    Slova jsou někdy tak zoufale málo… Pláču tu pro vás a hrozně moc přeju moře síly, naděle, lásky, společných chvil, které vy umíte tak docenit jako málokdo… Myslím na vás moc. F.

  14. Kateřina napsal:

    Dobrý den,
    před pár měsíci jsem náhodou „objevila“ Váš blog a přečetla ho jedním dechem. Životní příběh Vaší rodiny je oslavou lásky v té nejčistější podobě…o to víc mě mrzí čím momentálně procházíte. Moc na Klárku a Vás myslím a z celého srdce si přeji,aby jí bylo lépe a mohla domů.
    Opatrujte se:-)
    Kateřina

  15. Eliška napsal:

    Milá Diny,
    nedokážu najít ta správná slova. Moc na vás myslím a preji Klárce hodně sil, aby vše zvládla a mohla brzy domu.
    V myšlenkách jsem stále s vámi!

  16. P. napsal:

    Diny,

    je mi to všechno tak moc líto. Celý článek jsem zadržovala slzy, ale u slov Klárky o tatínkovi už to nešlo. Ty momenty tak dobře znám, ač se moje problémy ani zdaleka nepodobaly Klárčiným, v nemocnicích jsem strávila od tří do pěti let tak strašně, strašně moc času … a právě tak i já jsem natahovala ruku a prosila maminku, aby přišla … Klárinko, kočičko, posílám Ti strašně moc sil a kdybych Tě teď mohla obejmout a dát pryč tu Tfuj Tfuj a ukrást pro Tebe tím, že Ti rozumím, alespoň minutu, s tatínkem, s maminkou, se Zuzkou, udělám to.

    Diny, kdyby bylo, jak pomoct … zase napiš, víc než ráda to udělám, když budu moct.

    Já jsem oproti Klárince zdravá holka, ale přece vím … tuším … máme doma zrovna takovou cácorku jako Klárka, o kousek starší, v Dádově věku – jsme od sebe o devět let a já jsem vždycky na ségru koukala a říkala si, co já jsem dělat nemohla, vždycky mě to bezděčně napadlo, když projevovala vzdor naprosto zdravého dítěte, které vůbec neví, naštěstí, netuší, nezná … a v posledních měsících, když se na ni dívám znovu, mě to všechno za Klárku, ale spíš s ní, tak strašně bolí i skrze ty společné chvíle se zdravou ségrou.
    Vím, že to třeba zní jen jako slova a máte plné právo se nad nimi z pohledu Klárčiné rodiny schovívavě pousmát.
    Diny, děkuju za tenhle blog. Vstoupil mi do cesty v pravou chvíli a Tvoje články kolikrát sloužily holce bez mámy jako zrcadlo, co BY asi tak máma řekla, JAK by se chovala, KDYBYCH něco udělala, řekla já jí … a co máma CÍTÍ.
    Díky Ti za to.

    Napadá mě toho spousta, ale psát, že jsi silná, se mi zdá už jako klišé a nebylo by to všechno, co bych řekla. A tak pošlu další písničku od Radůzy:

    Bože, Ty víš, že bolest někdy vyvěrá
    hloub než z pekel, hloub než z podpeklí
    a já se snažím sebrat na dně z ran
    a nepřidat k těm, co utekli

    Bože, Ty víš, jak těžko uvěřit, že čas
    vládne zapomněním jako mečem kat
    ještě hladit uši odřený a už nastavit krk zas
    a vysvětlení nežádat a nečekat

    Ono to stejně občas zabolí
    je v každý ráně aspoň jeden srůst
    tahám si prohry jak lístky z tomboly
    vždyť jen prořezanej strom může vejš růst

    Bože, Ty víš, jak srdce na dlaň vytáhnout
    hloub než z žeber, hloub než z podžebří
    skálu v cestu dát mi, poručit s ní hnout
    a když to svedu, tak mi pošleš milost dřív

    Bože, Ty víš, kolik to někdy stojí sil
    vydržet a k odchodu se nesnížit
    když svět se v slzách v jednu skvrnu slil
    když bolest nepoleví, učit se s ní žít

    Klárinko, kdybych tak jako Saxana mohla natáhnout ruku alespoň já v té noci … kdyby tak to, že Ti rozumím, k něčemu (SAKRA) bylo 🙁

    Držte se, prosím, všichni. Mějte sílu. Moc moc na vás myslím … hrozně moc.

  17. Martina napsal:

    Mirečko, na tohle nejde už nic psát, ta věta s Mildou až mi zamrazilo. Mirko zlatá, tak strašně ráda bych tě také chytla za ručičku a kdyby se dokázalo všechno spravit……myslím na vás

  18. Vodnicekebulice napsal:

    Diny….. nevím, co napsat. Jen si tu tak brečím a je mi zle z té bezmoci 🙁 Posílám sílu, holky <3

  19. Radka napsal:

    Milá Diny.. dlouho jsem četla starý blog, pak byla smutná, když jsi nepsala.. Aktuálně jsem měla nějakou pohnutku si vás zase najít a čtu ty smutné zprávy..

    Klárinko, zlatoušku silnej… posílám ti spoustu sil a malých i velkých úsměvů. A Mirko, tobě jedno velké pevné obejmutí..

  20. Mari napsal:

    Diny,
    když jsem četla o tom jak volá tatínka…je mi jí tak strašně líto, tak strašně, že to nelze popsat.Nevím, co víc k tomu říct, všechno vyzní do prázdna.

  21. Gábinka napsal:

    Diny,

    byť nepíšu, denně koukám.

    Je mi líto, jak to nabralo spád :(. Moc na Vás myslím…

    Hodně sil…

    Gabča a holky

  22. Matu napsal:

    Diny,
    tak moc by som Ti toho chcela napísať, no nemám slov. Myslím na Vás a držím palce najviac ako sa len dá.
    Tak veľmi by som ťa chcela pochopiť, ale viem, že v tejto chvíli ťa môže skutočne pochopiť iba ten, kto si prešiel niečím podobným….nedokážem si predstaviť tú bezmoc, ktorá tebou lomcuje.
    Posielam veľa, veľa energie slniečku Klárinke.
    Verím, že v Ovečkove čoskoro zavládne opäť radosť.
    Matu

  23. Babuna napsal:

    Dobrý den,

    moc Vám držím palce ať ta prokletá nemoc není tak rychlá a zákeřná. Opatrujte se a hodně sil.

  24. Kaktuska napsal:

    Diny, nemám slov, nedokážu si představit co prožíváš ty ani Klárka 🙁 Snad tatínek nad ní drží ochrannou ruku, kéž vás ochraňuje obě (všechny, i ostatní sourozence a blízké). Já už na anděly věřím…

  25. Marketa napsal:

    Hodně sil!

  26. Mona napsal:

    Nevim, co rict tam, kde slova nestaci…
    Soucitim a hladim…

  27. Helča napsal:

    Myslím na vás, hodně sil oběma.

    H + 4

  28. Klaris napsal:

    ach Diny, je mi to líto 🙁 taky mi naplno hrkly slzy, když ses zmínila o držení tatínka za ruku – věř nebo ne, ale já na něj, na vás čas od času myslím a zrovna před chvíli u vaření oběda jsem na vás vzpomněla (ačkoli nevím, že je K. v nemocnici, to jsme si přečetla až teď před chvílí) , jak čas letí, že to bude už pět let..A že to máte čím dál těžší 🙁

    Nemám ti stejně jako ostatní jak pomoct než poslat myšlenku se sílou, s vírou, nadějí, ať vaše láska vás drží nad vodou a ještě dlouho pohromadě!

  29. Leela napsal:

    Mlčím. Vytvářím tady obrovskou hutnou myšlenku a posílám ke Klárce.

  30. Hanka napsal:

    Tak jen tu sedím a brečím.Moc mě to mrzí.
    Těmto věcem nerozumím,jen doufám,že se to ještě může nějak zlepšit,změnit.
    Taky často přemýšlím nad celou vaší rodinou i tím co se stalo Klárky tatínkovi,objecvila jsem blog a chytlo mě to nějak u srdce a už jsem ho číst nepřestala.
    Procházíte tak těžkými zkouškami osudu a tolik máte naloženo.
    Nevím,jak se Diny cítíš,ale vím,co je to milovat dítě a z těch ´pocitů pramení taková šílená bezmoc toho všeho,když člověk jen bezmocně přihlíží a nemůže nic.
    Moc si přeju,aby se to zlomilo v dobré obrátilo,Klárka dokázala zase dýchat bez ventilátoru a dostala se za vámi domů.
    Minule jsme tý kočičce moc drželi palce,jak šla domů,ach jo.
    Nevím co víc napsat,budu moc na ní myslet,kéž by mohl člověk nějak pomoc alespon tou myšlenkou….
    Hanka

  31. Pezy napsal:

    Slova nestačí milá Diny. Cítím tu velkou bolest váš všech a je mi z toho hrozně moc úzko. Moc si přeji a myslím na vás v myšlenkách ať se vše zase v lepší zítřky obrátí…

  32. Iva napsal:

    Mirko, je to pro nás tady nepředstavitelné, co musíte zažívat a ta bezmoc musí být ubíjející. Celkově musíte být všichni vyčerpaní. Držte se. Klárka je velká bojovnice.
    Myslím na vás a doufám, že bude líp.

  33. ivča napsal:

    Mirko, dnes nás tu musí být stovky, kdo jsme přečetli hned ráno a nebyli schopni psát – přes slzy, smutek a bezmoc, které na dálku s vámi prožíváme. Tak moc bych chtěla nějak pomoct Vám – Mirko a nevím jak? Tak moc bych chtěla nějak ulevit Klárce… jak? Bohužel na vás jenom můžu myslet, posílat sílu, energii a modlit se. Klárinka – to naše krásné sluníčko nás již tolikrát přesvědčila, že síla lásky dokáže zázraky. A já nyní právě v další zázrak věřím.

  34. Zuzeca napsal:

    Já ani nemůžu psát… Klárinko, Diny, kéž bych vám mohla poslat aspoň část svých sil… Držte se.

  35. Janculina napsal:

    ღღღ ღღღ
    ღღღღღღ ღღღღღ
    ღღღღღღღღ ღღღღღღღღ
    ღღღღღღღღღღ ღღღღღღღღღ
    ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
    ღღღღღღღღღღღღღღღღ
    ღღღღღღღღღღღღ
    ღღღღღღღ
    ღღ

    Nevím, co napsat……Držte se…..Myslím na vás….Věřím v zázraky….

  36. Magda/Jezinka napsal:

    mé milé…strašně se mi to nechce psát a strašně ano…
    Klári, mažu to po x-té a po x-té píšu, jestli je nějaké tajemno a láska ho může ovlivnit, popros tatínka, že tu musíš být pro maminku!!!
    Ale MOC MOC MOC MOC věřím ve Tvou lví dušičku a moc si přeju, ať doktoři umí a vědí….
    Nevím co napsat, myslím na vás obě, myslím……..

  37. Janculina napsal:

    Dobrý den Diny,
    výše uvedený obrázek mělo být srdíčko pro lepší časy. Bohužel se to rozhodilo…. O to více držím pěsti v tyto dny….

  38. Marcela napsal:

    moc moc na Vás myslím,neumím správně vyjádřit svoje pocity, posílám objetí, pohlazení, ….

  39. Cili napsal:

    Holky zlate, moc rada bych vam nejak pomohla. Posilam pohlazeni a spoustu sil.

  40. Magda/Jezinka napsal:

    Dinuš, v tom úvodním videu s Klárkou a klukama, tam je tak krásně vidět, jak jsme si je s mužem namíchali jako dokonalý koktejl – v té 35.vteřině – TO JSI TY DOKONALÁ KOPIE a kluky umím posoudit jen z pár mužových fotek, ale já ho tam vidím, Klárka jsi ty, kluci tátovo.
    Je mi jasné, co by bylo největší přání, ale poraď, CO BY KLÁRCE UDĚLALO RADOST K NAROZENINÁM????????????
    Když nemůže být s vámi a Ladynkou, líbil by se jí nějaký pejsek? Měkký, aby se jí dobře držel?

  41. Bára napsal:

    Klárko, kdybychom jen mohli my všichni, co na tebe myslíme, a hlavně tvá rodina, pomoct tomu, aby jsi se netrápila a byla jsi zdravá, bylo by to tak snadné..
    Nevím co psát, slova jsou asi zbytečná, ale přesto po sté opakuji, jak moc na tebe myslím a strašně si přeju, aby život byl zase na chvilku fér..
    ..myslím, že nás všechny tu trápí a bolí pocit bezmoci, ale přesto si to nikdo z nás nedokáže pořádně představit, natož vysvětlit…..
    Diny, i když z tvých řádků je cítit zkroušenost a žal, nikdy nepřestanu obdivovat tvou SÍLU, která prostě JE…
    a kterou Klárka určitě tolik potřebuje a oceňuje ji..

  42. Aquila napsal:

    Diny, to je tak smutné čtení, tak zoufalé…Jako každé mámě, která bezpodmínečně a hluboce miluje svoje dítě se mi svírá srdce a nemůžu se dost nadechnou při pomyšlení co prožíváš. Myslím na Klárku, statečnou a silnou, která je přece ale pořád malá holčička, která tak moc potřebuje máminu blízkost, myslím i na Zuzku velkou ségru a na Davídka a Káju, kteří i když všemu do detailu nerozumí, tak musí prožívat taky velké trápení… Nevím jak pomoct, myšlenka na vás všechny se mi zdá tak hrozně málo. Moc doufám, že se brzo budete moci držet za ruce kdykoliv to Klárka bude potřebovat.

  43. Markéta B. napsal:

    Díny, čtu ten článek pořád dokola, zadržuju slzy a přemýšlím, co napsat. Něco, co by neznělo jako klišé. Ale asi mi došly slova…

    Nevím, co víc napsat, než to, co tu bylo řečeno. Myslím na vás a držím palce jak nejvíc můžu. Neustále. I když to moc nedávám najevo. Držte se.

  44. Palcerik napsal:

    Diny, myslím na Vás, modlím se. Stále věřím v naději…

  45. Katka napsal:

    Milá Diny,
    čtu Váš blog již dlouho, ale zatím jsem nepsala – slova někdy nedokáží plně vyjádřit, co cítíme hluboko uvnitř. Přeji Vám a Klárce mnoho síly do dalších dní,je to nerovný boj. Já se starám se o těžce nemocného manžela, kterému ve 38 letech diagnostikovali zhoubný mozkový nádor s prognózou asi rok života..Přesto jsme se nikdy nevzdali naděje a dnes jsme už překonali prognózu téměř dvojnásobně :o) Znám dobře ty okamžiky beznaděje, ale vždycky nakonec ráno vyjde sluníčko a já jsem vděčná za každý další den s manželem. Moc Vám přeji, ať sluníčko svítí každý den i Vám..

  46. Demi napsal:

    Diny, u toho se nedá nebrečet. Mám pocit, prostě hodně situací a pocitů se dá snést, dá se s nimi žít, kromě bezmoci. Také jsem si to u svého dítěte prožila.

    Klárka má neskutečně hlubokou, čistou duši. Posílám jí pohlazení a na tu dálku přeji to jediné – jí uzdravení a tobě dostatek dobré víry a naděje.

  47. Dáša napsal:

    Klárko, Diny……………….myslím na Vás.

  48. Sylva napsal:

    Milá Diny, velký obdiv Klárince za to, jak statečná je to holčička 🙂 Myslím, že je nás dost na to pomoci vám, pokud Klárce brání momentálně jít domů pouze zakoupení ventilátoru, prosím o odpověď – je možno v tomto směru se podílet? Moc přeju, aby se Klárka mohla co nejdříve doma potěšit stálou blízkostí celé rodinky.

    • ivča napsal:

      Také mně to napadlo – pokud by bylo potřeba přispět na zakoupení ventilátoru, přidávám se!!!

  49. Jarka napsal:

    Diny….tak moc to bolí, slzy se mi derou do očí, marně hledám ta správná slova. Jsem s vámi alespoň v myšlenkách a přeji si, ať se Klárčin stav zlepší natolik, aby mohla domů, mezi své. Posílám víru a naději.

  50. Jana napsal:

    Diny, moc nepřispívám, dneska mě ale to vaše psaní dostalo. Nedokážu si vůbec představit, jaké peklo prožíváte. Kdybychom mohli Klárince pomoct finančně, třeba už na zmiňovaný ventilátor, nebudu váhat. Moc na Vás myslím, modlím se…

  51. Diny napsal:

    Děkuji za spoustu milých slov…

    Ventilátor – to je jeden takový skoro zázrak, co se nám právě v těchto dnech děje. Napíšu víc, až bude víc sil, dnes už fakt nemůžu – ale žádná sbírka není potřeba, když existují firmy, které tenhle pro život nejpodstatnější přístroj zapůjčí ještě před ukončením složitého schvalovacího procesu … Kdo si tím neprošel asi netuší, kolik je toho třeba absolvovat od psychologických několikahodinových testů až po kontroly z OSPODU a další a další, nepočítám tuny zdůvodňovacích zpráv od specialistů…

    Takže děkuju, moc si toho vážím, ale Klárka se od dnešních odpoledních hodin učí dýchat „na skoro svém“ zatím zapůjčeném od firmy Linde, později snad od pojištovny, ventilátoru, který se musíme naučit ovládat (a že to není žádná sranda, ale věřím, že to dáme, pokud bude Klárka vyléčená, tak její pobyt v nemocnici bude viset jen na bystrosti její matky pochopit tento přístroj a hlavně se naučit reagovat na různá hlášení, akutní stavy, nepanikařit a tak, což bude skutečná škola života:)).

    Dnešní den neskončil vůbec špatně. Ještě pořád se můžeme radovat ze dní, které přijdou. Já moc chci věřit, že v mém rozpoložení bude vítězit vděčnost za šanci s mou maličkou být co nejvíc nad strachem z něčeho, co stejně nemám v budoucnosti šanci nějak ovlivnit. Přítomnost zatím můžu. A díky spoustě skvělým lidem kolem sebe dnešní den nekončím slzama, já ani Klárka 🙂

    • Sylva napsal:

      .. tak o tom není žádných pochyb, že si s přístrojem obě poradíte 😉 a je potěšující zpráva, že jsou věci už v pohybu díky Tvé šikovnosti i ochotě dalších lidí, co mohou jít naproti úřednímu šimlu. Krásný nejen zítřejší den, prosluněný Klárčinými úsměvy 🙂

  52. JanaM napsal:

    Mirko, Klárko, posílám velké objetí.

  53. Demi napsal:

    Diny, to dáš. Já jsem skoro 3 roky pečovala o svého syna na domácí dialýze. Byl na ní plně závislý. Obsluha se pak stala úplně automatická, přístroj byl opravdu dobře a jednoduše obsluhovatelný. Také jsem z něj ale zprvu měla dost velký strach, hlavně z alarmů, různých „hlášek“, atd.

    Držím palce.

  54. Zlatka napsal:

    Milá Diny,
    na blog koukám už hodně dlouho a v podstatě nepíšu….ale dnes musím…máš pravdu, že nikdy a nikde není Klárka sama a všechno ve vašem životě má nějaký smysl…moc vám všem přeju, ať ten smysl vyvstane až za dlouho…Hodně sil, myslím na vás, Zlatka

  55. Sambesi napsal:

    Diny, díky za ten večerní příspěvek! Bylo mi tak úzko a teď jsem tak ráda, že jsem na něj přes slzy zaostřila. Uff, hurá, zase krůček dopředu, toto je fakt náročná houpačka, jen co je pravda…

  56. Jitka napsal:

    Zlatíčko, bojuj, kvůli mamince, kvůli bráškům, ať jsi brzy doma 🙂 Těším se n tvoji usmátou fotku .

  57. Alča napsal:

    Mirko, prosím drž se, drž. Vůbec si neumím představit, čím si procházíte. Nejsem jediná, koho představa Klárčiny ručičky pro tatínka zdrtila. Je mi Klárinky nepředstavitelně líto, jak může mít sílu bojovat po všem, co už prožila. Moc jí, holčičce šikovné, přeju, aby jí bylo líp. Nepochybuji o tom, že zvládneš ventilátor, pro Klárku zvládneš cokoliv, i když je to určitě obtížné. Moc na vás všechny myslím.

  58. sally napsal:

    Diny, Klárko, moc na vás myslím…. přístroj zvládnete, jste holky šikovný….

  59. Bludicka napsal:

    Diny, obsluhu přístroje dáš o tom nepochybuju. Jsem moc ráda, mám takový tušení, že Klárce teď půjde rekonvalescence o hodně lépe, když tuší, že cesta domů je volná.

  60. Martina napsal:

    Klárinka a Ty jste neuvěřitelně statečné. Myslím na vás. m.

  61. Minka z BC napsal:

    Diny, Klárko,
    stále na vás myslím. Nedávno jsem tady obdivovala krásný obrázek Ladynky. Je mi moc líto, že máte zas takové starosti. Posílám moc sil a věřím, že to s Klárkou zvládnete a obsluhu ventilátoru se brzy naučíš. Pokud by přeci jen byl problém s úhradou ventilátoru od pojišťovny, dej vědět, a rádi finančně přispějeme.

  62. Pavlína napsal:

    Diny, Klárinko, myslím na Vás každý den a posílám moc, moc sil. Určitě to zvládnete a každý další den bude líp a líp!!!

  63. bintijua napsal:

    Diny, Klárko, s ventilátorem doma bude líp – ať je to brzy! Posílám spoustu síly, holky statečné.

  64. Hanka napsal:

    Holky statečný,vy to zvládnete,s tím ventilátorem a všem to natřete:-)
    Mám alespon malinkou malou radost,že existuje nějaká šance na lepší zítřky,jsou to skoky,velká houpačka teda.
    Snad se Vám poštěstí mít ventilátor doma a Klárku pod dozorem,zvládnete to, vím to.
    Tobě bych Diny koupila nejradši zlatou medaili,jsi neuvěřitelná…
    Hanka

  65. Julianna napsal:

    Jsem moc ráda, že to je zase na cestě k lepšímu. Třikrát hurá. A ovládat přístroj, myslím, že je to v porovnání se vším, co jsi už zvládla, jen malinkatá nerovnost na cestě.

  66. Alenka2004 napsal:

    Diny, Mirko, jsem s vámi

  67. Hanka napsal:

    Diny, díky za mnohem lepší zprávy, tak ať se s tím ventilátorem dobře sžijete, ať můžete brzy domů!! 🙂

  68. Anoli napsal:

    Milá Diny, pevně věřím, že bude brzy lépe. Klárko, ať máš dnes v noci hezké sny a věřím, že zítřek bude lepší. Posílám pohlazení a objetí. Ilona

  69. Kačí napsal:

    Ahoj Diny,
    celé ty tři měsíce sleduji blog a za tu dobu jsem si s Tebou prošla všemi tvými pocity a také hodně těmi mými…
    Ani nevím v jaké z těch těžkých chvil mi došlo, že život kohokoliv z našich blízkých není nekonečný a u některých je až příliš konečný, ač si to nechceme připustit. Bylo pro mě velmi těžké smířit se s tím, že Klárka jednou odejde a jsem vděčná za každý den, který píšeš dobré zprávy. Píšu to proto, abys věděla, že v tom nejsi sama.
    Každý píše, že čeká na dobré zprávy, že doufá v obrat, že zase vysvitne slunce… Jenže ten, kdo „ví“, tak přeci ví jak to je.
    Jednou jsem četla jeden z článků a najednou mi došlo, že tě život tím, co se děje, prostě připravuje na zvládnutí ještě těžších chvil. Chvíli se zdálo, že nepřijdou… přišly…
    Jdeš velmi těžkou cestou, kterou sis sama nevybrala. Nevbrala jsi ji ani pro své dítě. Ale není nikdo jiný, kdo by právě tomuto dítěti – Klárce – poskytl lepší život, než jsi právě a pouze TY.
    Moc na vás všechny myslím a držím palce, abyste všechno co nevyhnutelně přijde postupně zvládli.

    Kačí

  70. Janina napsal:

    Diny, vy jste anděl. O Klárce ani nemluvím. Její obrázek pejska mám na ploše a cítím z něj všechno. Naději, lásku, bolest, radost. Moc na vás všechny myslím. Vím, že zvládnete všechno, ať je všechno cokoliv. Vím, že to víte. A posílám moc síly. Jste zázrak.

  71. Simča S. (Tina) napsal:

    Dino – držte se….. nevím, co vám napsat…. asi „dokud dýchám, doufám…“ Moc, skutečně MOC na vás myslím a posílám sílu… Tina

  72. Katka napsal:

    Dobrý den Mirko,
    sleduji Váš blog už asi 2 roky. Knižku jsem zhltla s probrečenými kapesníky. Není toho sakra na jednoho člověka už moc?!
    Moc Vás obdivuji, jak vše zvládáte, já si to nedokážu absolutně představit.
    Přeji Vám s Klárkou hodně sil, plno naděje a moře úsměvů.
    Držte se!

  73. Trixl napsal:

    Holčičky držte se.

  74. miney777 napsal:

    🙁 chce se mi křičet, tak moc sprostě křičet 🙁 🙁 🙁 … zrovna dneska jsem, po úplném odrovnání tím naším dvouleťákem si opět vzpomněla – a i když se strachem – ale přeci jen, nakoukla. Diny – obrovský respekt, a s obrovskou úctou se skláním ♥ Neumím, a po pravdě (ač to je asi „kruté“) si nechci představit, jaké to je „čekat“ ♥♥♥ Kolik bolesti dokáže jedna obyčejná ženská, s „obyčejně/neobyčejnou“ silou a rodinou snést? Jak moc ráda bych Klárce poslala kousek „živosti“ našeho „Véčka“ 🙁 Tolik myšlenek mi létá hlavou, a já koza hloupá je ani neumím pořádně sesumírovat 🙁 Holka naše zlatá, posílám Klárce pohlazení a pusu na čelo, a Tobě a dětem objetí ♥

    P.S. – napadlo mě, že bychom s tou mojí cácorou poslaly Klárce pohled do nemocnice, šlo by to? Když tak napiš na e-mail…

  75. Morningmist napsal:

    Má milá statečná Diny, přes slzy ani nemůžu napsat, jak hluboce mne Vaše stránky opakovaně zasahují hluboko uvnitř. Sama mám malou dcerku a asi si ani nechci představit, jak by mi bylo na Vašem místě, přesto při čtení Vašich řádků mívám pocit, že se to týká přímo mne a brečím jak želva. Kdybych mohla dát Klárce aspoň jeden rok svého zdravého života, neváhala bych… Myslím na Vás i Vaši statečnou princeznu, bojujte…

Komentář k Jana