Pět let …

Středa, Říjen 29, 2014 by Diny

Dneska jsem se probudila ve dvě ráno a do pěti seděla u kamen. Několikrát se pokoušela usnout, ale prostě to nešlo.

Přemýšlela jsem o pěti dlouhých letech bez Tebe.

Přemýšlela jsem o naději, hledání, o dětech, o tom, co jsi nám tu nechal ze sebe a čím pro nás pořád jsi …

Jak je nádherný, že se to vůbec netříská s tím dalším mužem v domě. Myslím, že jsi nám všem Františka skutečně poslal Ty sám.

Nebrečela jsem.

Položila jsem svou ruku na náš stůl, na místo, kam jsi pokládal svou, když jsi s pohledem do ohně popíjel čaj a věděla jsem, že jsi tam se mnou. Mlčeli jsme spolu, jako dřív tolikrát.

Děkuju ti za to, že nad námi stále držíš stráž … a že jsi mi v pravou chvíli v březnu dal znamení, že Klárky místo je pořád ještě tady u nás.

Tolik jsem se bála a ze strachu o ní jsem Ti moc nevěřila.

Promiň.

Miluju Tě napořád …

https://www.youtube.com/watch?v=cLdpB0fy5vQ

12 Komentářů to “Pět let …”

  1. Magda/Jezinka napsal:

    Dinuš, pořád je s Tebou a je moc pyšný!
    Objímám….

  2. Ivča napsal:

    Nádherné vyznání … krásná písnička …

  3. Jarka napsal:

    Hodně sil, jsou tu ti, kteří moc potřebují aby měli u sebe maminku plnou elánu a optimismu. Bolest nikdy nezmizí, ale bude pomalu odsunutá do pozadí tím, co dokáží jenom děti – bezelstnou láskou. Jarka

  4. Jitka napsal:

    Při čtení Vašich myšlenek mi zatrnulo,zrovna včera jsem mému manželovi, který je už 6 a třičtvrtě roku „dočasně nedostupný“ poslala sms s vyznáním, jak moc nám celou dobu chybí, mně a dětem, které pro něj byly vším.Děkovala jsem mu, že nad námi drží ochrannou ruku a dává mi zdraví a sílu všechno zvládnout a věřím, že je na nás taky pyšný. Opustil nás taky nečekaně,tragicky,nevrátil se z práce…. Akorát když na něj myslím, neubráním se většinou slzám… Přeji hóóódně síly! Jitka

  5. Leela napsal:

    Och, to je tak smutnokrásný a krásnosmutný, takový „Dotekový“… 😉 no takhle to umíš napsat jen Ty.
    Barevný rozesmátý podzim přeju :)

  6. Pezy napsal:

    Milá Diny,
    myslím na Tebe… Takhle to umíš napsat jen ty. Děkuji… Za tvoje nevědomé „zásahy“ do mého srdce a vědomí.

  7. Hanka napsal:

    Krásně napsáno…,čas nejde vrátit,jen jít dál.
    Nějaký životní věci,události by člověk udělal jinak,jenže už to nejde…
    Je dobře,že Ti někdo stojí po boku a je Ti oporou.
    Tvůj muž by byl na Vás určitě pyšný.Někdy je ten život těžký a zamotaný a někdy zade krásný,užívejte krásných chvilek a Klárince hlavně zdraví,zdraví Hanka

  8. Péťa napsal:

    To, co bych napsala, by vyznělo jako klišé …
    …ale dnes, Klárko, Diny a spol. … přeju šťastný nášlap a vjezd do listopadu 😉
    Držte se…

  9. Kateřina napsal:

    Písnička je Leonarda Cohena, ale nejlíp ji zpíval Jeffrey Buckley. Na slovech nesejde.

    http://youtu.be/y8AWFf7EAc4

  10. Kateřina napsal:

    *Jeff* Buckley, na „Jeffrey“ mi to svévolně opravil mobil.

    Prostě mě napadlo, že se tahle verze třeba bude líbit i Vám. Je to krásná píseň.

  11. Péťa napsal:

    Myslíme tu na vás kousek od Plzně a doufáme, že je všechno „klárkózní“, prostě skvělý 😀 😉

  12. Renata napsal:

    Dobrý den, dostala jsem kontakt od mé kamarádky Květy. Dostala jsem hodně plyšáků a tak jsme je chtěla darovat. Úrčitě by nějaké děti potěšili. Máte smutný příběh. Vypadávají mi slzy z očí ani nestačí stéct. Někdy je život fakt zvláštní a dost smutný. Ale převážně krásný, plný radosti, lásky, hodných lidí kolem nás a to je pro nás všechny moc důležité. Držím vám ve všem palce. Posílám objetí vám i dětem. Kdyby jste chtěla plyšáky pro děti dám vám je. Rádi se s mým synkem Martínkem podělíme. Jsou jako nové,vyprané. Renata Plzeň

Komentovat