Klárčin blog

Zápis v notýsku zněl jasně: Máme ve škole vši, prohlédněte dětem hlavy.

A s takovými se musí jednat bez milosti.

Nebyl čas lámat si hlavu, kdo je kdo.

Nebo spíš … kdo z koho.

Mašinka, ač je leden, vzala útokem dvě klučičí čupřiny.

A jak jim to sluší ;)

Po 14 dnech šla zase Klárka do své milované školky. Už se moc těšila :)

Když jsme byli u babičky v Pardubicích, tak se jí u jedné výlohy v Afi centru rozsvítily oči jako správný ženský, prostě se zamilovala na první pohled!!

Ty boty musím mít – říkal ten pohled ;))

Maminko, já bych si tak přála mít takové nádherné střevíčky …  

I když maminka ví, že pro její nožičky jsou lepší pevné boty, i když maminka ví, že … to je přece fuk, její touze jsem odolat nedokázala a střevíčky … byly po vyzkoušení naše :)

Dneska jela Klárka po kratší nemoci zase do školky a byla za princeznu :) 

Tulení s mladším bratrem před odjezdem.

Těžká frajerka nakonec :))

Koupili jsme dnes s Kájou v Globusu novou sadu báboviček na písek. 

Jenže u nás je teď odpoledne pošmourno, tak na ně asi zatím nedojde – děti si je vyžádaly k odpolední siestě.

Nebyla to poklidná siesta, rytíř s červeným kyblíkem na hlavě útočil hrabičkama na statečnou princeznu, ta se ale uměla skvěle bránit zelenou lopatkou a modrým sítem ;) 

Jen jsem dohlížela, aby rytíř nevyvinul moc síly, ale je to přece rytíř, v útocích byl na můj povel obezřetný a na krev nedošlo.

Možná bych takové hry měla zatrhnout v začátku, ale já nechci aby Klárka byla květinka pořád. Navíc se tomu tak smála, že jsem radši vzala foťák a postelovou  bitvu jsem vyfotila :)

Nicméně teď už je vybavení zabavené a brzy poputuje na zahradu, kam patří.  

Fotograf, výpravčí a vrchní dozor: Zuzka :)

Na jaro si klidně počkáme na záhonku – však ono přijde a už brzy :)

Zleva: Valentýn, Valuška (14-ti denní), Štěpánek (2 měsíce a kousek) a Mája (stará koza – teda ovce :)) 

Davídek byl ze včerejší noci na dnešek u mé kamarádky a jejího syna, tak jsem sbalila Káčka, pro Zuzi se stavila v Plzni a vyrazili jsme do multikina na Příběh hraček 3.

Dětem i mně se Zuzkou se to líbilo moc, kdo neviděl, doporučujeme, je to film jak pro děti, tak dospělé a dost sranda (a místy i horor :)).

Kájík třičtvrtě filmu seděl krásně sám, pak se přestěhoval ke mně a pomalu usínal, na konci sledoval závěrečné titulky u Zuzi na klíně :)

Tak tady jsou – asi hodinu po narození :)

Já jsem byla rozrušená, funěla jsem a plácala nesmysly (lítala jsem mezi domem a salaší – pro foťák, zpátky … pro vodu …) a tak mě vůbec nevnímejte radši :)) 

Proto jí říkáme, že je naše sluníčko.

Protože září.

Umí se usmát tak krásně, že i v mrazivém prosinci cítím teplo.

Umí se tak usmát i přesto, že je nemocná a na antibiotikách.

Neskuhrá, nestěžuje si, je ohromná.

Je naše :)

„Mamííí, můšu na chviličku ke Klálince???“

A pak se za ní jako opičák vyšplhá a je to :)

Se ségrou v pelíšku je hezky.  Klárka si zálibně prohlíží Kájovo holé nožičky, aby si po chviličce přičichla, jestli mu nesmrdí ;) … až z toho, beruška, v šoku přepadla :)) 

Bez komentáře ;)