Klárka - naše sluníčko

To sem nemůžu nedat :)) Luci díky :)

Já ji vidím …

Asi bych ho nazvala : Fóry – aneb, ženská se nezapře :))

Tak tu mám další fotku našeho štěňátka, dnes byli prckové poprvé venku :) Akorát netuším, který je ten náš:)

Chystáme se na to psí miminko jet podívat, ale ještě se musíme domluvit, kdy :) 

Rozdíl čtyř let … David s Anetkou v dubnu 2006 … a ta druhá fotka ze včera …

Je to vůbec možný? :)

Lucko, moc děkuju za skvělý zpracování !!:)   A Peg, tobě za vyhrabošení té nádherné fotky z jarní ZOO :)

Nerozklikávejte, je malá, zmenšená už před dvěmi lety.

To byla taková náhoda, tuhle košilku dostal Kája v porodnici – a nikdo mi nechtěl věřit, že to nebylo domluvené nebo naaranžované :))

A jestli si to dobře pamatuju, tak tuhle fotku udělala kamarádka Edita :)

To byl drobeček… to snad už ani není pravda… 

Pro děti teda od Ježíška – ooobrovská krabice Geomagu (z Aukra, není to tak úplně Geomag, ale je to naprosto stejný a celá takhle nádhera, tisíc kousků za cca tisíc Káčé, tudíž opravdu slušný:) ).

Dětem tenhle společný dárek vybral Milda. Objednávali jsme ho těsně než se to stalo, poštou přišel až po … Milda se tak těšil, jak budou spolu stavět, tahle magnetická hračka baví všechny děti moc. A bavila i tatínka :)

Tak Ti tu fotku posílám do nebe – a pro nás jí chci mít na památku, že jsi miláčku vybral dobře … 

Nevím který, ale některý z nich je náš:))

Takhle vypadají šťěnátka ve třech týdnech :)

PS: Na nátlak Merlina jsem se rozhodla na blog dávat fotky ve větším rozlišení, takže když na ně kliknete, ukážou se vám v novém okně ještě větší a v plné kráse. Jen musím vychytat, proč se teď u štěňátek daří rozkliknout jen tu druhou ;)  

Milý dědo,

děkuju moc za dopis, o víkendu Vám odepíšu, ale kdyby byla dodávka informací z blogu rychlejší, než přes poštovní službu, posílám Vám jednu fotku.

Já o ní vůbec nevěděla, kdysi jsme na jedné návštěvě fotili a dneska náhodou na mě v počítači vykoukla. Nechám Vám jí vytisknout velkou.  Myslím, že je nádherná, aspoň mě moc dojímá … a Kájíka jsem už skoro nepoznala …

Je mi strašně líto, že už nikdy naše děti nebudou cítit, jaké to  je, být v tátově náruči.  Kájík si ani nebude pamatovat, jak bezpečně v ní bylo a jak dobře …

Aspoň že máme vzpomínky, a pro ty, kdo zapomenou, protože byli příliš malí … aspoň na památku momentky okamžiků, kdy jsme ještě byli všichni spolu …

Lucko, děkuju ti … za to, že jsi se mnou byla v nejhorších chvílích mého života.

Za to, že jsi byla mým ochraným štítem. 

Za společné slzy.

Za souznění, za to, že snad … tě můžu nazývat svou přítelkyní.

Jednou bych ti chtěla vrátit všechno, co jsi pro mě udělala. Jen nějak veseleji, kdyby to bylo možný, v lepší době …

Tady je krátké video od Lucky (bylo tam šero, není moc kvalitní, ale mě to vůbec nevadí) – z obřadu, spíš tedy z doby po obřadu, když už bylo po všem … na památku, aby ti moji prcci věděli, že i jejich srdíčka z růží tatínka doprovázeli na poslední cestě … byli moc malí, aby tam byli s námi, Klárka navíc v nemocnici. Ale snad Milda ví, že … že ho prostě budeme mít pořád rádi a že na něj nikdy nezapomeneme. A že tyhle slova nejsou frází …

http://www.youtube.com/watch?…