Klárčin blog

Klárka moc chtěla hned od rána něco vařit.

Tak jsme vytáhla formu a pustili jsme se spolu do beránka. Přemýšlela jsem, z jakého těsta, jestli od Lulu nebo najdu něco nového na netu … a nakonec je tu recept od Missorky, prý je vynikající, tak uvidíme :)

250 gramů hladké mouky

200 gramů cukru krupice

4 vejce

1 prášek do pečiva

1/2 skleničky oleje

1/2 skleničky vody

...............

Nejdřív Klárka smíchala mouku s práškem do pečiva (a já jsem ještě přidala Voňavé koření s vanilkou od Antonína – tím se nic nezkazí ;) ).

Pak jsme ušlehali sníh.

Ze žloutků a cukru pěnu, přidali olej …

A pak postupně zamíchat do sebe, nezapomenout přidat vodu.

Vznikne krásně bublinkaté lité těsto.

Formičku beránka Klárka vymazala, pak jsme jí spojili. 

Dali jsme kousek těsta do misky a obarvili kakaem, naše ovečky mají přece taky tmavší hlavičky :)

Pečema cca 35 minut na 160 stupňů (z množství těsta výš uvedeného máme dva beránky, naše forma je menší).

Teď čekáme, až beránek vychladne, abychom ho mohli vyklopit. Držte palce :) 

Tak beránek je už hotový, z druhé strany se mu maličko odloupnul bok, tak už se do něj Klárka pustila, aby to nebylo vidět :))

Dnešní fotka do Projektu bude  i hádankou :)

Foceno z  mobilu, bohužel jsem foťák zapomněla doma – malá nápověda: Davídkovi, jako asi každému prckovi, se tam moc líbilo :)) 

Dnešní video není o výcviku našeho nového štěňátka – je to trošku jinak ;)

K noze !!!! :)

Anička se jinak dnes pohla valivým stylem o pár metrů z podestýlky na písek, dobře jí, akorát jí musím chodit krmit několikrát denně a nosit vodu, když jsem tu sama s dětma, je to docela komplikované, ale prostě musím.

Snažím se její souputnice zavírat do vedlejší ohrady, ale jehňata se na žrádlo nalákat nenechaj a už také nepronásledují své maminky tak, jako před pár dny, takže zůstávají u Aničky a po matkách jen žalostně bečí. Takže vždycky chvíli čekám, než Andulka něco sní a pak holt zase otevřu vrátka.

Pak to dopadá takhle, její kopičku sena žerou prostě všichni …

Včera to s Aničkou vypadalo hodně nahnutě.

Rozjel se jí zánět dělohy a k tomu se přidal uskříplý nerv – takže Anička se nedokáže postavit a prakticky od včerejšího dopoledne už jen polehává. Vybrala si místo asi 20 metrů od salaše a prostě je tam, prší na ní, praží sluníčko … není jak jí pod střechu dostat. Ale dokud aspoň trošku chodila, tak si to místo vybrala, tak snad to zvádne.

Nastlala jsem jí slámu a pokusila se jí dopřevalit, podařilo se mi  s ní hnout po asi patnácti minutách o půl metru … ale každý pohyb jí bolí. Musím jí 3× denně omývat rodidla mýdlovou vodou a pak mazat indulonou. Poprvý jsem myslela, že to nedokážu, má je vyhřezlá, není to hezký pohled… ale copak za to může? Dneska už mi to šlo jako bych to dělala roky, kéž by jí to pomohlo … hnis z ní stále vytéká :((( 

Veterinář jí dal nějaké dvě koňské dávky antibiotik a že se dnes uvidí. Dnes přijel dopoledne, ptal se jestli žere a pije (což díkybohu ano), prohlídnul jí – dostala další injekci, zítra zase přijede. Pokud by přestala žrát a zánět by nemizel … pokud by už nebyla naděje na vyléčení, nenechala bych jí trápit.

Nanosila jsem jí asi čtyři kýble vody do železného džberu a divila jsem se, že pije jak duha a až pak blondýně došlo, že vědro má někde díru, milý Lojzo …  ;) Podezřívala jsem dokonce její souputnice, protože cokoliv Andulce přinesu (oves, seno …), tak ať jsou v jakéliv části třítisícmetrové louky, okamžitě zmerčí, že se něco děje a musí to taky jít okoštovat a ženou se jak splašené  k nám.

No a tady je fotka čtyřdenní Jarušky – krásně se vybarvil její strakatý kabátek :)

Holky mají sněm u pařezu;)

Bětuška (8 dní) a Miluška (18 dní) – Miluš nám už světlá ;) 

Klárka: „Kájo, ty na tom  nočníku děláš jenom blbiny ;)“

Když dneska přišla Zuzi ze školy, čapla Emmetta a Káju a šli se projít.

Davídek se vrátil ze školky s pěkným kašlem a rýmou, po měsíci tam byl den a zase zůstane doma, snad to neskočí zase na Klárku.

Pořád se to tu točí.

Vícematky znaj;)

Emmettek si krásně zvyká, dlabe 3× denně, je to nezvyk, naše starouše krmím jednou denně a kvůli hrozbě torze žaludku až hodně pozdě večer a teď člověk nesmí zapomenout na piškůtky s mlíkem k snídani a k obědu granulky pro mladého pána. A to těm starším musí taky něco hodit, aby nežárlili.

Emmettek na procházky chodí rád, i když má dva psí kamarádi, lidi jsou prej lidi a je s námi legrace:)

Zkouším občas na to psí mrně nějaký povel a takhle dopadl příkaz: Sedni!!! :)) Na zem s sebou švihnul ve vteřině hlavně Kája :))) 

Na bříšku se nechám šimrat rád ;)

PS: Ovečka Anička vypadá, že je v pořádku jakž takž, přijde mi akorát smutná. Ale žere, pije, občas někam přejde, ale dost polehává. Jehňátka se mají k světu a už spolu všechny tři dovádějí :) 

Tolik jsem se bála posledního porodu Máji, že jsem doufala, že si ho nechá někdy na příští rok.

Před půl hodinou jsem se podívala z okna a co nevidím … Mája se uprostřed louky i stáda svíjí … a mezi nohama má cosi černého …

V první chvíli jsem se šprajcla, že už na to nemám. Hrozilo totiž, že jí nakryl beran Martin a představa, jak je jehně velké, že ho zase nevytlačí … prostě jsem měla chuť jestli něco, tak utýct hodně daleko.

Jenže to se nedělá.

Tak jsem během dvou minut šoupla Káju do postýlky spát, uložila zbytek a vyběhla ven. Okoukla Máju, která když neměla kontrakce, se klidně pásla. Do salaše jí vůbec nenapadlo jít, rozhodla se evidentně rodit venku.

Pak jsem volala celá zmatená Jimmimu, od kterého Máju i Matýska máme, hodně mě uklidnil … tak jsem znovu zkontrolovala děti a popadla gumové rukavice (kdyby bylo třeba nějak pomoct, i když jsem netušila jak), foťák a mobil. 

Když jsem vyběhla ven, vedle Máji leželo malé jehněčí miminko a strašně nadávalo:)))

Mája se o něj hned starala, je to naše nejplašší ovečka, trošku jsem se bála … ale jak je vidět, maminka bude parádní :)

Zuzi přišla ze školy a rovnou letěla za mnou na zahradu :) Vymýšlely jsme spolu jméno. Myslím, že dnes stojí za to slavit jaro – o to víc, protože po včerejší noci i dnešním ránu tak nějak ještě víc vím, že je co slavit. Že narození je zázrak zázraků … takže dnes ve 13:20 se narodila další jehněčí holčička – Jaruška :) (A to jméno dávám také na počest své nejlepší kamarádce :) )

Jaruška je neuvěřitelně ukecaná, v podstatě co vypadla z maminy, nezavře pusu a bečí:)) Stoupla si snad v páté minutě života a teď jsem se na ní byla podívat z okna, tak krásně pije. 

A tady je ještě video mrňavé bečivky bečivé :)

To vypísknutí na začátku je přiběhnuvší Zuzka :)) 

PS: Andulka ráno dostala injekci od veterináře, všechno zlý je k něčemu dobrý … kamarádka mi dohodila místního, takového typického nemluvu co přijde do dvou minut, udělá a jde a můžu mu kdykoliv zavolat … kdykoliv. Jak výmluvné …   Jinak to vypadá, že má bolesti občas … a na radu Jimmiho jí půjdu zkontrolovat vemeno, aby neměla zánět a případně budu muset odstříkávat. Snad to s ní dopadne dobře … 

PS2: Asi je přece jen hned zítra všechny neprodám, jak jsem ráno vyhrožovala :) 

PS3: Podle barviček i velikosti vypadá, že je Jaruška Matýskova, takže kluk si přece jen … tooo :))) 

Já vím, že jí jsem pouhých třináct dní.

Vím, že do životopisu bych si to ještě asi napsat nemohla.

Navíc poprvé jsem se přichomejtla k hotovému a napodruhé jsem v podstatě jen koukala, dojímala se a fotila a bez mé asistence by se to obešlo úplně stejně, jako v prvním případě.

Ale to přece ještě neznamená, že na mě musí Anička házet ty znechucené pohledy!!!

Beru, že jsem jí coby hodně amatérská porodní asistentka (ve zkr. APA) asi k smíchu, ale já se fakt snažím!!! Nezasahuju, jen chodím dozorovat co se děje nového, septonex připravený, dnes jsem obouvala boty na zahradu asi 50×, dokonce jsem se pěkně pomlátila  (nešikovný maso musí pryč) a zrušila přístroj na dokumentaci porodu.

Jsem oproti své obvyklosti nehlučná, dokonce jemně našlapuju a k zadní části jejího těhotného těla se plížím nenápadně, abych jí nepohoršovala víc, než je nutné.

Přesto kdykoliv se objevím, hodí po mě ten obličej a otráveně odejde úplně na druhou stranu přes dvě ohrady pryč.

Ranní váček s plodovou vodou už při sobě nenosí, asi splasknul, pro jistotu jsem volala p. Hubínkové a ta mě uklidnila, že je to začátek porodu a to klidně může trvat den. Balonek je prostě znamení.

Myslím, že Andula čeká chlapa.

Dělaj s tím oba ciráty a já jsem tak napnutá, navíc bych tak ráda byla u toho!!! Nezapomenu, když se rodila Bětuška, to je takový zázrak. Andulka si myslí své. Prý to bez APA hravě zvládne a já mám bejt u plotny, kam patřím. 

Přitom ta první doba porodní jí dává dost zabrat. Dívám se na ní z okna a je vidět, když přijde stah, jak ztuhne a dýchá. Přistihla jsem se, že solidárně dýchám s ní. Občas zmizí do salaše, to jsem jak na trní, jestli uuuuž … pak vyleze a jde do vedlejší ohrady se pást s přestávkama na kontrakce. Pak se elegantně složí na teplou zem (dost se straní ostatních) a občas jakoby tlačí. 

Já nevím, moje nervy.

Dočkáme se třetího jehňátka do setmění ?:)

V osm hodin ráno zaťukal na dveře tajemný cizinec:)

V reálu začal ..... ský masakr motorovou pilou (místo nesdělím, vedle své podobizny je to tady na blogu jediný tajem, co mi ještě zbyl – až na pár vyvolených čtenářů krom rodiny, kteří obé znají:))

Byl to fofr, bylo vidět, že cizinec to má v malíku ;)

Přijel Lucčin tatínek sdolat tu horu klád, které Milda vytěžil na podzim a nestihl už zpracovat.

Já jsem mezitím zadělala na buchty, bohužel šikovný dřevorubec byl tak rychlý, že se jich nedočkal :( Podezřele od nás utíkal – prý hledat nějaké kešky ;)

A tady je ta kopa – většina pořezaná tak, že budu moct rovnou rovnat do dřevníku na další sezonu, část ještě v kládách, tu jsem už skoro odnosila odpoledne k plotu na proschnutí.

Ještě jednou moc moc děkuju i tady na blogu :)

Po obědě šly děti spát a já jsem si šla protáhnout svalstvo – začínám pociťovat, že možná i nějaké oproti pesimistickým odhadům, vlastním ;) Rozvážela jsem písek na cestičky a výběh, nazpátek starou slámu. Dala jsem si denní limit minimálně pět plných koleček písku, včera splněno, dnes dokonce šest a už to začíná být znát, u oveček to začíná vypadat trošku jak u lidí – to je ale hloupej příměr:)) Prostě už je tam kam šlápnout. 

Pak přišli vyspalí kluci, Kája se šel podívat na jehňátka :) 

A tady je naše omladina, vlevo Bětuška, vpravo Miluška :)

Klukům se nejvíc líbilo řádit v kupě písku ve výběhu oveček :)

Klárka se Zuzkou byly doma, docela mi trvalo kolem páté hodiny kluky přemluvit, že už taky půjdeme. Nechali se nalákat na povidlové buchty – ale zahrada je zahrada. Je super, že od zítra máme jaro a venku budeme snad hodně často :)

Zuzi jde večer na ples její školy, měla jsem jít taky, ale trošku mi pobolívá v krku, tak to nedám. A na rovinu přiznám – radši se naložím do vany a pak budu relaxovat u žehlení, natancovala jsem se dneska na zahradě už dost ;) 

Když jsme přijeli z města, naházela jsem domů děti i nákup, dala dětem oběd a rychle se utíkala podívat, jak jsme na tom s placentou a tak vůbec.

Xena mečela jak divá a strašně moc chtěla mezi ostatní. Bětuška byla teploučká, spokojená a dle všeho právě nakrmená.

Placenta nikde, všechno v pořádku:)

Chvíli jsem se dívala a pak  jsem se rozhodla. Že už holky vypustím mezi ostatní. Xena je hodně společenská, bylo vidět, že chce mezi svoje kámošky a přitom pořád chodila Bětku olizovat. O její mateřské pudy jsem se nebála.

Takže sotva šest hodin po porodu se Bětka začlenila do stáda. Holky i Mates jí očmuchali, Miluška skotačivě přiběhla a pak zase odhopsala. Xena si maličkou hlídá, šla se napít a pak se k ní hned vrátila.

Myslela jsem si, že Bětuška vyjde na louku někdy odpoledne, přece jen byla po porodu unavená.

No – je to hodně živé jehňátko (teprv když jsem mohla porovnat promrzlou a hubenou Milušku a tohle větší, chundelaté a hned pijící jehně, tak vidím rozdíl) – takže mě ani moc nepřekvapil před chvílí pohled z okna :)

Vpravo z první ohrady odchází Klárka s Miluškou, uprostřed je stále těhotná Anička a vlevo se pod nohama Xeny motá Bětka :)