Klárčin blog

Klárka: „Kájo, ty na tom  nočníku děláš jenom blbiny ;)“

Když dneska přišla Zuzi ze školy, čapla Emmetta a Káju a šli se projít.

Davídek se vrátil ze školky s pěkným kašlem a rýmou, po měsíci tam byl den a zase zůstane doma, snad to neskočí zase na Klárku.

Pořád se to tu točí.

Vícematky znaj;)

Emmettek si krásně zvyká, dlabe 3× denně, je to nezvyk, naše starouše krmím jednou denně a kvůli hrozbě torze žaludku až hodně pozdě večer a teď člověk nesmí zapomenout na piškůtky s mlíkem k snídani a k obědu granulky pro mladého pána. A to těm starším musí taky něco hodit, aby nežárlili.

Emmettek na procházky chodí rád, i když má dva psí kamarádi, lidi jsou prej lidi a je s námi legrace:)

Zkouším občas na to psí mrně nějaký povel a takhle dopadl příkaz: Sedni!!! :)) Na zem s sebou švihnul ve vteřině hlavně Kája :))) 

Na bříšku se nechám šimrat rád ;)

PS: Ovečka Anička vypadá, že je v pořádku jakž takž, přijde mi akorát smutná. Ale žere, pije, občas někam přejde, ale dost polehává. Jehňátka se mají k světu a už spolu všechny tři dovádějí :) 

Tolik jsem se bála posledního porodu Máji, že jsem doufala, že si ho nechá někdy na příští rok.

Před půl hodinou jsem se podívala z okna a co nevidím … Mája se uprostřed louky i stáda svíjí … a mezi nohama má cosi černého …

V první chvíli jsem se šprajcla, že už na to nemám. Hrozilo totiž, že jí nakryl beran Martin a představa, jak je jehně velké, že ho zase nevytlačí … prostě jsem měla chuť jestli něco, tak utýct hodně daleko.

Jenže to se nedělá.

Tak jsem během dvou minut šoupla Káju do postýlky spát, uložila zbytek a vyběhla ven. Okoukla Máju, která když neměla kontrakce, se klidně pásla. Do salaše jí vůbec nenapadlo jít, rozhodla se evidentně rodit venku.

Pak jsem volala celá zmatená Jimmimu, od kterého Máju i Matýska máme, hodně mě uklidnil … tak jsem znovu zkontrolovala děti a popadla gumové rukavice (kdyby bylo třeba nějak pomoct, i když jsem netušila jak), foťák a mobil. 

Když jsem vyběhla ven, vedle Máji leželo malé jehněčí miminko a strašně nadávalo:)))

Mája se o něj hned starala, je to naše nejplašší ovečka, trošku jsem se bála … ale jak je vidět, maminka bude parádní :)

Zuzi přišla ze školy a rovnou letěla za mnou na zahradu :) Vymýšlely jsme spolu jméno. Myslím, že dnes stojí za to slavit jaro – o to víc, protože po včerejší noci i dnešním ránu tak nějak ještě víc vím, že je co slavit. Že narození je zázrak zázraků … takže dnes ve 13:20 se narodila další jehněčí holčička – Jaruška :) (A to jméno dávám také na počest své nejlepší kamarádce :) )

Jaruška je neuvěřitelně ukecaná, v podstatě co vypadla z maminy, nezavře pusu a bečí:)) Stoupla si snad v páté minutě života a teď jsem se na ní byla podívat z okna, tak krásně pije. 

A tady je ještě video mrňavé bečivky bečivé :)

To vypísknutí na začátku je přiběhnuvší Zuzka :)) 

PS: Andulka ráno dostala injekci od veterináře, všechno zlý je k něčemu dobrý … kamarádka mi dohodila místního, takového typického nemluvu co přijde do dvou minut, udělá a jde a můžu mu kdykoliv zavolat … kdykoliv. Jak výmluvné …   Jinak to vypadá, že má bolesti občas … a na radu Jimmiho jí půjdu zkontrolovat vemeno, aby neměla zánět a případně budu muset odstříkávat. Snad to s ní dopadne dobře … 

PS2: Asi je přece jen hned zítra všechny neprodám, jak jsem ráno vyhrožovala :) 

PS3: Podle barviček i velikosti vypadá, že je Jaruška Matýskova, takže kluk si přece jen … tooo :))) 

Já vím, že jí jsem pouhých třináct dní.

Vím, že do životopisu bych si to ještě asi napsat nemohla.

Navíc poprvé jsem se přichomejtla k hotovému a napodruhé jsem v podstatě jen koukala, dojímala se a fotila a bez mé asistence by se to obešlo úplně stejně, jako v prvním případě.

Ale to přece ještě neznamená, že na mě musí Anička házet ty znechucené pohledy!!!

Beru, že jsem jí coby hodně amatérská porodní asistentka (ve zkr. APA) asi k smíchu, ale já se fakt snažím!!! Nezasahuju, jen chodím dozorovat co se děje nového, septonex připravený, dnes jsem obouvala boty na zahradu asi 50×, dokonce jsem se pěkně pomlátila  (nešikovný maso musí pryč) a zrušila přístroj na dokumentaci porodu.

Jsem oproti své obvyklosti nehlučná, dokonce jemně našlapuju a k zadní části jejího těhotného těla se plížím nenápadně, abych jí nepohoršovala víc, než je nutné.

Přesto kdykoliv se objevím, hodí po mě ten obličej a otráveně odejde úplně na druhou stranu přes dvě ohrady pryč.

Ranní váček s plodovou vodou už při sobě nenosí, asi splasknul, pro jistotu jsem volala p. Hubínkové a ta mě uklidnila, že je to začátek porodu a to klidně může trvat den. Balonek je prostě znamení.

Myslím, že Andula čeká chlapa.

Dělaj s tím oba ciráty a já jsem tak napnutá, navíc bych tak ráda byla u toho!!! Nezapomenu, když se rodila Bětuška, to je takový zázrak. Andulka si myslí své. Prý to bez APA hravě zvládne a já mám bejt u plotny, kam patřím. 

Přitom ta první doba porodní jí dává dost zabrat. Dívám se na ní z okna a je vidět, když přijde stah, jak ztuhne a dýchá. Přistihla jsem se, že solidárně dýchám s ní. Občas zmizí do salaše, to jsem jak na trní, jestli uuuuž … pak vyleze a jde do vedlejší ohrady se pást s přestávkama na kontrakce. Pak se elegantně složí na teplou zem (dost se straní ostatních) a občas jakoby tlačí. 

Já nevím, moje nervy.

Dočkáme se třetího jehňátka do setmění ?:)

V osm hodin ráno zaťukal na dveře tajemný cizinec:)

V reálu začal ..... ský masakr motorovou pilou (místo nesdělím, vedle své podobizny je to tady na blogu jediný tajem, co mi ještě zbyl – až na pár vyvolených čtenářů krom rodiny, kteří obé znají:))

Byl to fofr, bylo vidět, že cizinec to má v malíku ;)

Přijel Lucčin tatínek sdolat tu horu klád, které Milda vytěžil na podzim a nestihl už zpracovat.

Já jsem mezitím zadělala na buchty, bohužel šikovný dřevorubec byl tak rychlý, že se jich nedočkal :( Podezřele od nás utíkal – prý hledat nějaké kešky ;)

A tady je ta kopa – většina pořezaná tak, že budu moct rovnou rovnat do dřevníku na další sezonu, část ještě v kládách, tu jsem už skoro odnosila odpoledne k plotu na proschnutí.

Ještě jednou moc moc děkuju i tady na blogu :)

Po obědě šly děti spát a já jsem si šla protáhnout svalstvo – začínám pociťovat, že možná i nějaké oproti pesimistickým odhadům, vlastním ;) Rozvážela jsem písek na cestičky a výběh, nazpátek starou slámu. Dala jsem si denní limit minimálně pět plných koleček písku, včera splněno, dnes dokonce šest a už to začíná být znát, u oveček to začíná vypadat trošku jak u lidí – to je ale hloupej příměr:)) Prostě už je tam kam šlápnout. 

Pak přišli vyspalí kluci, Kája se šel podívat na jehňátka :) 

A tady je naše omladina, vlevo Bětuška, vpravo Miluška :)

Klukům se nejvíc líbilo řádit v kupě písku ve výběhu oveček :)

Klárka se Zuzkou byly doma, docela mi trvalo kolem páté hodiny kluky přemluvit, že už taky půjdeme. Nechali se nalákat na povidlové buchty – ale zahrada je zahrada. Je super, že od zítra máme jaro a venku budeme snad hodně často :)

Zuzi jde večer na ples její školy, měla jsem jít taky, ale trošku mi pobolívá v krku, tak to nedám. A na rovinu přiznám – radši se naložím do vany a pak budu relaxovat u žehlení, natancovala jsem se dneska na zahradě už dost ;) 

Když jsme přijeli z města, naházela jsem domů děti i nákup, dala dětem oběd a rychle se utíkala podívat, jak jsme na tom s placentou a tak vůbec.

Xena mečela jak divá a strašně moc chtěla mezi ostatní. Bětuška byla teploučká, spokojená a dle všeho právě nakrmená.

Placenta nikde, všechno v pořádku:)

Chvíli jsem se dívala a pak  jsem se rozhodla. Že už holky vypustím mezi ostatní. Xena je hodně společenská, bylo vidět, že chce mezi svoje kámošky a přitom pořád chodila Bětku olizovat. O její mateřské pudy jsem se nebála.

Takže sotva šest hodin po porodu se Bětka začlenila do stáda. Holky i Mates jí očmuchali, Miluška skotačivě přiběhla a pak zase odhopsala. Xena si maličkou hlídá, šla se napít a pak se k ní hned vrátila.

Myslela jsem si, že Bětuška vyjde na louku někdy odpoledne, přece jen byla po porodu unavená.

No – je to hodně živé jehňátko (teprv když jsem mohla porovnat promrzlou a hubenou Milušku a tohle větší, chundelaté a hned pijící jehně, tak vidím rozdíl) – takže mě ani moc nepřekvapil před chvílí pohled z okna :)

Vpravo z první ohrady odchází Klárka s Miluškou, uprostřed je stále těhotná Anička a vlevo se pod nohama Xeny motá Bětka :)

Dnes už bylo venku opravdové jaro.

Dokonce i do Plzně, kam jsem dopoledne musela jet oběhnout nějaké úřady a za Klárkou, přispěchalo – a byla jsem ráda. Protože sluníčko měla dneska docela práci si poradit s mou náladou po návštěvě nemocnice (o úřadech nemluvím, odtamtud tak nějak programově odcházím totálně vyplivnutá …).

Sotva jsme s paní doktorkou probrali případné zítřejší Klárčino propuštění domů, tak to zase začalo. Mám pocit, že tolik zvracet jsem jí ještě neviděla.

Nemá cenu tu zase probírat, proč a jak … je asi logické, když si neumí poradit s vykašláváním, že se to nahromadí a pak to jede. 

Mě spíš dostalo to, že jsem po dvou letech s tím totálně neférovým bojem se spinálkou viděla, jak moc Klárka slábne, jak i obyčejná viroza je pro její tělíčko zátěží, jak jí to zmáhá … jak je slaboučká a jak se i přesto tolik snaží. 

Před chvílí jsem do nemocnice volala, odpoledne se jí ulevilo. Je to pořád jak na houpačce …

Ani nemám sílu vypisovat se tu z pocitů,  s kterými bojuju celé odpoledne. 

Když přijela Zuzi ze školy, šla jsem pracovat na zahradu a sbírala u oveček větve třešní, které tam na podzim ještě s listy naházel holkám Milda, když krátil stromy.  První jarní ohýnek se nechal hodně ukecávat, nebyl vítr, moc se mu nechtělo.

Sluníčko svítilo, holky se mi motaly do cesty. Miluška roste jak z vody a nakrabatěná volná kůže na jejím hřbetě je po týdnu tatam. Hopsá jako kůzlátko, už aby se narodil nějaký další kamarád, aby měla  s kým dovádět. Těhule ani její matka pro její skotačení pochopení nemají :) 

Stejně nedokážu nemyslet na Klárku a tak si přeju, aby už byla s námi doma … 

Dneska ráno dorazily !!:)

Děkuju moc Peg (Markét) a jejímu muži Martinovi za zařízení, proměření a všechno kolem organizace hliníkových nájezdů do Bédi pro elektrický vozík – nemusela jsem vůbec nic a jak jsem dnes zjistila … ani platit … Peg, no … ty víš … prostě opravdu moc děkuju, vám oběma !!!

Konečně budeme moci jezdit s Velkým Novým kamkoliv – do Plzně, nakupovat, na výlety, k doktorům … a Klárka, když jsem jí včera v nemocnici říkala, že přijdou, tak se tak rozsvítila, tolik si přeje jet do Zoologické zahrady do Prahy a tam nesedět pasivně v kočárku nebo mechaničáku, ale SAMA jezdit kam bude chtít a pozorovat zvířátka :)))

Prostě už může :)

Tak už jen aby se beruška naše uzdravila, doma doléčila a přišlo to vytoužené jaro a sen o výletu do velké ZOO s Velkým Novým se jí splní … už se nemůžu dočkat, až uvidím její oči, až uvidím, jak si to sama bude valit zahradou a bude samostatná, pojede kam bude chtít … až uslyším, jak se směje a komentuje a  … sen se splní … 

Děkuju a ještě jednou tu děkuju i vám, kdo jste přes Zrnka přispěli na Béďu, protože teď konečně bude splňovat svůj účel, budeme s sebou i na běžné cesty vozit električák a budem mobilní, určitě se tím Klárce hodně změní život … a to díky vám …

No musela jsem to hned vyzkoušet, praxe chybí, určitě to popáté, podesáté půjde líp (zlobila mě ta středová kolečka)  – ale JE TAM!!!! :)))

Dolů to šlo líp:))) 

No a složené vypadají nájezdy v autě takhle, váží dohromady 14 kilo, prostě paráda !!! :)

Mám fakt radost, dnes je moc fajn den :)

Dnes ráno bylo zase všude bílo …

Kupodivu mě to vůbec nenaštvalo ;)

To sluníčko, které se opíralo do zasněžených keřů, do pocukrovaných hřbetů oveček -  i Miluška měla na těch svých černých pidizádíčkách bílý kopeček :)) – prostě nedovolilo trudomyslnosti zvítězit. 

Navíc – tohle je prostě poslední Ahoj paní Zimy. Ona ví, že to má spočítaný. Ví, že každým dnem bude utrum, konec, finito ;) Nechce se jí odejít bez rozloučení, jakoby nebyla – a že letos rozhodila svůj bílý kožich opravdu precizně, zalézala pod kůži citelně a dala vydělat teplárnám a plynárnám ;) Prostě se nedá říct, že tu byla a nebyla, letos tu prostě opravdu BYLA.

Je za námi naše první zima, jedna celá zima, bez něj …  

Možná dnes přijde … kouzelník :)

K nám opravdu přišel. Tedy – přijel, až z dalekého Brna:)

Náš Merlin:) Myslím, že ho klidně můžu pasovat na Zuzčina nejlepšího kamaráda a na mého taky kamaráda plus kouzelníka, který se mi stará o tento blog – už jsem tu o něm několikrát psala:)

Je to hrdý tatínek dvou již na světě dětí a třetí spolu se svou ženou Vlaďkou (ta je zajata gurmány u Flo;)) čekají :) Děti se na něj vůbec lepí, i ty moje :)))

A byl to on, kdo dnes fotil kuřecí řízky obráceně :)

Nepřijel jen tak, aby fotil řízky, ale o tom příště.