Klárčin blog

Houpačka, kolotoč … zajímavé, že k životu se vztahují takové „kolotočářské“ výrazy, všímáte si?:)

Ano, život je jako houpačka, jednou jste dole, pak nahoře, střídá se to a málokdy máme moc možností to nějak ovlivnit. A když jste v jednom kolotoči – občas na něco zapomenete, neuděláte, nepoděkujete … a proto dnes píšu na blog.

Chodí mi tolik krásných mejlů… nebo mi píšete sem. Nestíhám reagovat na jednoho každého z vás a tak dnešní článek bude jednou velkou odpovědí, snad se nebudete, moji milí, zlobit.

Ingrid – Vám se ještě určitě ozvu, jen je toho prostě poslední dobou moc. Vám ostatním, kdo mi píšete své příběhy na email, své pocity ze čtení Devátého doteku, roztomile mě oslovujete „Dino“ nebo „Paní Dino“ – to je úžasný, hned vím, že jste ze skupiny těch, kdo mě neznají ani z blogu, ani z Baby-cafe a vaše reakce se mi moc hezky čtou :)  I vy moji milí věrní stálí přispěvovatelé – všechno čtu, o všem vím, jen upřímně nestíhám reagovat na každého zvášť … je mi to líto…

Je to prostě kolotoč. Děti, domov, práce … do toho se to trošku zamotalo v osobním životě, takže zatím se nikam nepřemisťujeme a zůstáváme v Ovečkově (dokonce uvažuju, že v dubnu bychom si zase nějaké malé stádečko Holek pořídili :) ). Klárka je úžasná, ale roste , slábnou ručičky, už se téměř neuveze… začínají problémy s páteří, s vodnatostí nožiček, čeká nás na jaře spousta vyšetření a asi i dost změn (ráda bych domluvila ještě nějakou asistenci a začala spolupracovat s nějakou studentkou Pedagogické fakulty v Plzni). 

Kluci jsou jak pytel blech, naštěstí jsou zdraví. Klárka teda také zimu přestála bez jediné virozy, mám radost, ale bohužel mi je strašně smutno, jak viditelně si nemoc beze svou daň na jejím tělíčku … no, musíme tomu nějak pomoct, bohužel ale tak to prostě je :(

Zuzka mi dělá jen radost, bylo jí nedávno osmnáct, ve škole vyznamenání a ještě teplý řidičák na plný počet bodů – víc asi psát nebudu, nemá to moc ráda ;) 

Na jaře by měl mít také Křest Devátý dotek – tak uvidíme, jak to proběhne :) Moc mě mrzí, že když jsem minulý týden brázdila po Čechách, v málokterém knihkupectví byl. Knihkupci ho neznají, tudíž neobjednají  … V Praze je situace suprová, ale bohužel hlavně tam. Nicméně díky spoustě z vás se Devátý dotek dostal i na místa, v která bych nedoufala … Ale jsem optimistka a věřím, že časem bude knížka k dostání v každém dobrém knihkupectví, až se stane známější :)

Tak jsem se po delší době krapet vypsala – a přeju nám všem, aby to jaro přišlo co nejdřív :) Hezký den :) 

   

Tak jsem dneska zařídila jednu další z tisíce věcí, které se musí (a které bych tak ráda přenechala někomu jinému, kdyby ten někdo byl), a po budíčku po páté si dávám konečně snídani – je skoro deset. Stihla jsem toho dost nakonec v tom brzkém ránu, nabitá dobrou náladou přijela domů, poděkovala babičce za přespání, vypravení školáka a hlídání Káček … a pak to nějak dolehlo.

Asi hodinu jsem se tu utápěla v slzách, jak prostě všechno nezvládám, jak kluci neumí lyžovat, neumí bruslit, neumí skoro nic, protože prostě není v mých možnostech se jim věnovat – poprvé v životě jsem si říkala, že ta s prominutím „z......á“ Klárčina nemoc bere mnohem víc, než můžeme zvládnout. Že já se prostě nerozkrájím. Že můj muž si  „klidně“ umře a nechá nás v tom. Že to není fér a že musím ten náš život vzít nějak jinak do svých rukou, protože takhle to prostě dobře není. 

Když jsem četla včera v jednom z deníčků na BC jeden názor o tom, jak postižené děti berou mámu těm zdravým, jejich čas … tak jsem musela ruce odtrhávat od klávesnice, protože jsem chtěla napsat tisíc příkladů, čím Klárka své bráchy obohacuje, a že to prostě jde!! Jenže… dneska, dneska se cítím tak pod psa, že bych nejradši zalezla do nejtemnějšího kouta a tam vyla bezmocí …

A pak jsem se dozvěděla, že v noci zemřela Petra. Petra Dudová. Znali jsme se jen virtuálně (no však kolik z vás kdo čte tenhle blog, zná mě skutečnou…), ale já tu holku fakt obdivovala.. jak se rvala s rakovinou, jak bojovala když si tahle hnusná nemoc vzala před pár lety jejího chlapečka Ondráška …  Petra má manžela, dvě dcery a teď už je někde tam, na druhé straně dveří, vím… Vím, že drží v náručí svého maličkého, ale tihle tři tu zůstali. Dělí je od milované ženy a mámy kamenný práh … a spojuje je láska … ale strašně to bolí !!!

Co je proti tomu mé fňukání, co je proti tomu má chvilková bezmoc. Já se tak stydím … 

   Péťo, moc na tebe myslím. Na tebe, Ondráška, tvé holčičky i muže. Nevím, co víc říct.. snad jen… Bůh vás opatruj … 

 

Právě mi na blog přišel další komentář od někoho, kdo zatím vůbec nikdy nepsal. Tudíž čeká ve frontě na schválení.

Jedna věta, prý tu jde prostě jen o byznys.

Ne, nejde o byznys. Kdyby šlo, tak rozhodně člověk nepůjde cestou vydáním knížky. Protože na tom se vážně zbohatnout nedá.

Když něco, tak jde o propagaci a touhu, aby když už byla napsána, si knížka našla cestu k lidem.

Nejen k lidem v mé komunitě na BC a blogu, ale i k dalším. Nevidím jediný důvod, proč bych to nemohla chtít. Myslím si, že má co dát, že byla napsaná srdcem a že to nebude kousek založený v knihovně zbytečně.

Možná bych nemusela nic vysvětlovat. Možná bych se k tomu vůbec nemusela vyjadřovat.

Dělám to pro ty z vás, kteří jste Klárčin blog měli rádi. Kteří jste s námi šli tu dlouhou cestu. Kdo jste při nás stál ve zlém i v tom dobrém.

To, že Devátý dotek podporuju, že chci aby se prodával, půjčoval, četl, nevnímám jako byznys. Nedělám to pro peníze. Nedělám to pro žádnou slávu. Nedělám to pro sebe.

Myslet si ale může každý cokoliv. Já jen cítím, že bych k tomu měla taky něco říct.

Hezké mrazivé pondělí, moji milí :) 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Včera Nakladatelství Dryada oslovilo na Facebooku naše čtenáře, čtenáře Devátého doteku a všechny ty, kterým se kniha líbí, s výzvou … no zkopíruju ji i sem :)

---------------------------------------------------------------------------------------

VÝZVA: DOTKNĚME SE DOTEKEM LITERY! A předejme jej tak dalším lidem!

Včera odstartovala Magnesia Litera 2012, již 11. ročník této soutěže. A její součástí je také Čtenářská soutěž – Hlasujte pro vaši nejoblíbenější knihu vydanou v roce 2011! Hlasujte do 24. března.

Pokud se vám DEVÁTÝ DOTEK líbí, budeme velmi rádi, když nám věnujete v této soutěži svůj hlas. Protože potřebujeme, aby se o Devátém doteku vědělo více a mohl se tak „Dotknout“ mnoha dalších lidí. Dotkněme se Litery! Protože Dotek – Ta kniha je prostě JINÁ, protože nás umí změnit a umí nám to dost reálně, avšak láskyplně, připomenout a Dotknout se nás.

Velmi děkujeme za vaši podporu a váš hlas!

Hlasovat můžete online tady: www.magnesia-litera.cz nebo je k dispozici 100.000 pohlednic v knihkupectvích, knihovnách, školách či kavárnách. Hlasovat se dá také na mailovou adresu: soutez@magnesia-litera.cz a to až do 24. března.

* Název knihy: Devátý dotek / Autor: Mirka Šimková / Nakladatel: Dryada

 

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------

A já moc děkuju všem, kdo Devátý dotek podpoříte :) Ani netušíte, co pro mě znamená, že si knížku kupujete, že si ji půjčujete a hlavně, že ji čtete … A chtěla bych hlavně moc poděkovat rodině mého muže, protože i jejich reakce na knihu byla moc milá, vstřícná.

A to přesto, jak moc muselo její čtení právě je bolet … 

 

Mám z knihy Devátý dotek dvě radosti. Lépe řečeno – dva druhy radosti:)

Ta tichá, ta je díky vašim vzkazům. Tady na blogu, nebo v emailech, v soukromých vzkazech nebo těch na Facebooku. Ta tichá se usmívá pro sebe, hřeje u srdce, hladí po tváři. Každé vaše slovo, které souzní s mým, každý váš pocit, který pochopil a ví … nedá se ani popsat, jak moc to pro mě znamená. S ostychem čtu vaše smutky, vaše příběhy, vaši zkušenost se ztrátou někoho, koho jste milovali. S pokorou obdivuju vaši statečnost a sílu (byť ta dvě slova nesnášíte úplně stejně jako já ;) ), v těžkých dobách. 

Tahle radost mě objímá potichu, je lehká a teplá jak letní vánek a doznívá v srdci pomaličku. Hýčkám si ji a děkuju za ní moc.

Ta hlučná, hlasitá radost je jiná. Bouřlivá, je na chvíli, protože za pár hodin může být všechno jinak. Je dítětem okamžiku, je výbuchem emocí, je ventilem, který někdy potřebuju upustit, abych se otřepala. Uvědomila si, že je strašně fajn, ale nesmí dostat zase až moc prostoru :) Čistě z principu, bez té první tiché by totiž vůbec nebyla a prostě se to s ní nesmí moc přehánět.

Ale teď ji cítím a potřebuju vypustit ven :)

Devátý dotek je dnes u Kosmase, knižního distributora, na neskutečném 2. místě v české a slovenské próze :))) A z celé nabídky knih je stále mezi Bestsellery a postoupil z nedávného 52. místa na 32. :) Mám strašnou, velkou, ohromnou radost :) Děkuju !!! Děkuju vám všem moc a moc !!!

Za obě radosti. Za vaši podporu. Za to, že Devátý dotek čtete. Že nad ním přemýšlíte. Že jste … Bez vás by nebylo ani jedné z radostí. Přiznám se ale, že ta první, tichá, by mi chyběla mnohem víc. Přiznám se na druhou stranu, že ta druhá  mě prostě těší taky, snad pro pocit, že tolik lidí bere do rukou mou knihu, že se na ni nikde nepráší, že nebyla napsaná a vydaná zbytečně.  Prostě … hezký den i vám :)

Tak nejdřív Hromi … svým komentářem pod článkem tady na blogu O radosti i smutku … pak Zdeňa tamtéž … nějak se to sešlo … nakonec Amél na Facebooku knížky. To se nedalo přežít.

Po delší době emocí kopec, vděku i smutku, radosti i stýskání … děti usnuly, zapálila jsem si svíčku a přesunula se do vany plné horké vody a pěny.

Když jsem se ponořila pod hladinu, najednou jsem věděla, že to co mi Zdeňa radí, zkusím. Zkusím zavolat do nebe, budu šeptat do vody a za zavřenými víčky uvidím, všechno uvidím …

Neskutečné.

Pokud vás něco trápí, pokud vám někdo chybí, kdo už je na té druhé straně dveří, pokud se potřebujete vyplakat, něco říct, jen si to nemyslet a přitom aby vás nikdo neslyšel, zkuste to taky!!!

Šeptala jsem do vody svůj stesk. Plakala jsem do vody svůj vděk. Za čas  s ním. Ptala jsem se ho, jestli dům v jeho světě je stejný jako ten náš a  on mi obratem posílal obrazy. V jedné minutě jsem ho měla na druhé straně telefonu … opravdu tam byl … a nejenže seděl pod naší broskvoní, nejenže vedle jeho levého kolena ležela Dianka, ale na klíně se mu tulil Mysliveček, naše kotě, které se ztratilo už před pár lety… Nebyl to jen hovor, byl to příběh. Jeho příběh. I přes místy zalykavý pláč jsem cítila, jak do mě vstupuje jeho klid. Usmíval se. Dával mi požehnání. Radoval se z našich dětí, obrázků Klárky, které mu maluje ve školce … radoval se z našeho života, že jdeme dál. Usmíval se, když  v mém srdci četl, že jsem ho kus dala někomu jinému …

Já se dneska dovolala do nebe…  

Zápis v notýsku zněl jasně: Máme ve škole vši, prohlédněte dětem hlavy.

A s takovými se musí jednat bez milosti.

Nebyl čas lámat si hlavu, kdo je kdo.

Nebo spíš … kdo z koho.

Mašinka, ač je leden, vzala útokem dvě klučičí čupřiny.

A jak jim to sluší ;)

Dnešní zařazení Devátého doteku mezi Bestsellery u našeho distributora Kosmase mě v první chvíli dostalo do stavu euforie.

Každým dnem knížka postupuje vzhůru a dnes … dnes se stalo něco, co jsem tedy rozhodně nečekala. Ještě k tomu tak brzy po jejím uvedení na pulty knihkupectví.

Tou zprávou jsem zahrnula nejbližší kamarádky (věřím, že mě už mají plné zuby ;), poslední týdny nežiju snad ničím jiným…), pak jsem měla naplánovaný nákup a návštěvu, tak jsme pobalila děti a jeli jsme. Klárka do školky, s Kájou do Alberta něco pořídit novorozeňátku a taky nezbytné potraviny.  

Je tam takový maličký dětský koutek. Kája se klouzal a lozil, já jsem si dala kafe. Telefon. Má nakladatelka. Ráno nebyla na skypu a celá rozradostněná mi říkala tu novinku, že máme označení Bestseller u Kosmase a na jakém místě jsme … a já to sice věděla, ale tak nějak s její radostí to teprv všechno dostalo ten pravý smysl :)

Jenže pak … to nějak přišlo.

Možná sladký kafe nebylo to pravý, možná potřebovalo trošku osolit.

Za síťovinou si dva metry ode mě hrál Kája. S očima mého muže. Usmál se na mě a já v tu chvíli snad cítila i vinu. Raduju se tu z knížky, kterou KDYBY SE TO NESTALO !!  bych nikdy nenapsala. Tak moc bych potřebovala ten telefon do nebe, právě teď… Zeptat se ho, jestli mu to nevadí … To, že jsem psala o svých pocitech, to, že se knížka vydala, to, že z ní mám radost, to, že mě těší ohlasy na ní, a i to, že se dobře prodává …

Potřebovala bych slyšet, co si myslí …  potřebovala bych mu říct, že nic z toho (kdyby šlo cokoliv změnit), bych nechtěla. Že bych dala nevím co na světě, aby seděl vedle mě a díval se se mnou na našeho syna, jak blbne na klouzačce…

Nic není tak jednoduché, jak to vypadá…

Původně jsem dneska ani neměla v plánu tam jet. 

Jenže mě nabudil dnešní komentář Aleny pod minulým článkem tady na blogu :)

No …  tak jsme vypravili školáka, odvezli školkačku do školky a s Kájou jeli přes celou Plzeň do bývalého Carrefouru, kde má Kosmas malé útulné knihkupectví. 

No jasně, byla tam !!! :))

Jsem strašně ukecaná, takže jsme se sympatickou prodavačkou hned domluvili, a Devátý dotek je navíc i ve výloze :)) Prý jeden výtisk tam má schovaný nějaký pán (to se tak dobře poslouchalo) – asi pro svou ženu, takže někde bude překvapení ?:) 

Nemůžu jít do knihkupectví a nic si nekoupit. Navíc jsem tam šla i z jiného důvodu.  Chtěla jsem vidět knížku Jitky Neradové Třídní knížka do tramvaje a případně si jí koupit :) Jenže, bohužel měli podle počítače jeden výtisk a ten jsme prostě nenašli – doufám Jitko, že jí taky neukradli (jak jsem četla na tvém blogu) – nicméně nechala jsem paní prodavačce svůj telefon a až ji dohledá, zavolá a mám ji tam schovanou :)

Tak jsem tedy sáhla po Zdeňkovi Svěrákovi a odnesla si domů jeho  Nové povídky :)

Špionážní výlet se vydařil – moje dušička se tetelí (a knihkupectví Kosmas v Tescu na Borech doporučuju, opravdu moc milá slečna tam prodává a je to tam moc příjemný:) ). Tělíčko se bude tetelit později, páč před obchoďákem stojí stánek s úžasnými sýry a klobáskami. A jedna pravá čabajská už čeká v naší lednici :)

Potrava pro tělo i duši musí holt bejt. Hlavně vyváženě ;) 

Tak jsem to dneska zažila.

Poprvé v životě. Strašně zvláštní pocit :)

Včera na Andělu v Praze jsem v knihkupectví Luxor marně po Devátém doteku pátrala, a pak jsem přemluvila kamarádku, ať se dojde zeptat, jestli ho mají nebo plánují mít nebo co vlastně. Celou dobu, co tam s vážným výrazem rozmlouvala s prodavačem, jsem se u východu chichotala jako pubertální třináctka. Rudá jsem byla až ke kořínkům svých nedávno melírovaných vlasů a měla jsem pocit, že se na mě opravdu KAŽDÝ dívá. Když mi pak Zuzka přišla říct výsledek svého snažení, k infarktu jsem neměla daleko :)

"Prý ho JEŠTĚ nemaj, ale MAJ HO na Václaváku ! ", sdělila mi výsledek svého detektivního pátrání. Mně jen pohled na hodinky (skoro půl osmé večer), Klárka v kočárku, která už chtěla jít domů spát  a v nedalekém obchodě čekající na mě přítel s Kájou, odradily od záměru okamžitě sednout na metro a jet se TAM podívat!

Rozum musel zvítězit. Bylo to tak těžký !!

Celou noc se mi o tom zdálo. Vůbec se mi poslední dobou zdají jen sny o knížce. Dneska jsem dokonce v jednom snu šla s prezidentem Václavem Klausem na nějakou výstavu, on se mi tam do MÉ knížky podepsal, dal mi do ní  proti vší logice SVÉ věnování a pak mě vzal někam na polívku a nutil mě sníst hodně mrkvičky, že prý musím být teď moc zdravá :))

Ráno jsme jeli na Václavák. Do snad asi největšího knihkupectví u nás? A ONA TAM BYLA !!! Moje knížka se nesměle krčila v sekci Novinky hned u vchodu, kolem ní samí velikání, to byl pocit!! Nevěřila jsem, dojatá jsem byla, oprašovala jsem první dva kousky jako by to byl sváteční porculán od babičky, abych si pak všimla sekuriťáka, který si mě nedůvěřivě prohlížel, jestli je nechci asi ukrást nebo co :))  

Byla jsem přistižena při focení na mobil …

… a pak už jsme se šli radši podívat po dalších knihách. Hlavně nenápadně :))

No, a pak přišel pocit absolutní malosti :)

Všude tolik, tolik knih. Nádhera. Miluju knihkupectví, miluju knížky. Můj zbožňovaný Pratchett v češtině i angličtině, historické romány, učebnice… prý snad přes 60. tisíc titulů … 

A jedním z nich je Devátý dotek. Nesmělá knížka s naším příběhem.

Možná jsem měla vidět svou knihu právě tady. A uvědomit si s pokorou, že těch co mají nadání a píšou je strašně moc. Že jsem vděčná za každého z vás, kdo si knihu koupíte, kdo ji poctíte místem ve vaší knihovně :) Že děkuju za každé přečtení, přemýšlení o ní a když v něčem pomůže, nemůžu si víc přát.

Dnes mi bylo hezky :)