První školní den
Čtvrtek, Září 4, 2014 by Diny
Možná bych náš první školní den mohla přihlásit do soutěže o jeden z nejadrenalinovějších – a myslím, že bychom alespoň bramborovou medaili zasloužili 😉
Nastal ten velký den, 1. září. Nevím jak vy, ale nevnímám ho jen jako den, kdy po prázdninách začne dětem škola – ale tak nějak i pro mne samotnou má trošku nádech prvního dne nového roku, nového života. Musím se krotit v plánování a proškrtat asi tisíc předsevzetí (které jako většina nemají moc šancí dožít se ani třetího dne:)).
Přistupovala jsem k pondělí, 1. září, velice zodpovědně.
Budíčky na mobilech i dalších ručičkových zařízeních doma nastavené, hromádky oblečení připravené. Aktovky se pyšně natřásaly ve školním koutku a hlavně ta s dinosaury, prvňáčkova, se těšila na svůj Velký den 🙂
Kájík skoro nemohl dospat, jak se těšil.
Klárka také, vždyť ve druhém pololetí byla ve škole jen pár dní.
David se těšení neúčastnil, to po páťákovi nikdo nemůže chtít 😉
Šestá hodina odbila.
Všechno šlo jak po drátkách, naše domácnost připomínala perfektně namazaný stroj.
Kluci ani nijak zvlášt nedivočeli, obstarat Klárku se vším oblíkáním, jezením, zoubky, napojením Véčka na električák, kontrole všech hadiček, všeho příslušenství nutného do školy včetně přívodních kabelů „kdyby něco“ – nám trvalo přesně vymezený čas. Nikdo nebyl nervozní, nikdo na nikoho nekřičel, obstarat ještě pejsky, my dospělí krom dětí také sebe …
Je sedm hodin a dvě minuty, vyučování u nás začíná v 7:30. Odjezd stanovený na … je to komplikovanější, dělíme ho na odchod z domu a samotný odjezd, takže odchod z domu v 7:05, odjezd po nalodění kluků i Klárky na vozíku, obstarání všeho a znovu kontrole, případně odsání, aby se nemuselo stavět cestou – stanoven na 7:10.
Mrkla jsem na děti, zjistila jsem, že si stíhám i namalovat „oko“ – a zmizela za svou kamarádkou řasenkou, s kterou se moc často nevídáme, do ložnice.
Za minutu slyším Véčko, jak pípá jak zběsilé.
Pomalými tahy domalovávám pravé víko a jedním uchem poslouchám, jak to F. řeší.
Za další minutu slyším, že není nic vyřešeno a Véčko zintenzivní pípání. Už je asi slyšet i ven na ulici.
Tuhne mi ruka připravená ozdobit i řasy na levém víku, tuhne mi krev žilách.
Nohy mi těžknou a cítím, že panika nastupuje, protože věta: Klárko, vždyť jsi to urvala úplně, tohle prostě spravit nepůjde, honem do pokojíčku !!! , mě úplně paralyzovala.
V předtuše, že je tu konec světa a napůl jako ve snu jdu za nimi.
Klárka v 7:04, v době, kdy se mělo už téměř „odcházet z domu“, jela na šestku (rychlost vozíku ala Formule 1) zatáčku do kuchyně, protože se honili s klukama a o futra !!! urvala přívod vzduchu z Venci do ní. Bohužel nešlo o banalitu, ale o část Véčka, která … prostě z vteřiny na vteřinu po urvání samozřejmě přestala fungovat, vzduch místo do Klárčiných plic ucházel do prostoru kol a Klárka se začínala pomalu a jistě dusit (vydrží bez Véčka krajních deset minut, ale také záleží na zahlenění, počasí a dalších věcech kolem).
Kluci stáli jako opaření, já jsem Klárku odsávala, abych zprůchodnila dýchací cesty a František zjišťoval míru poškození a jak by tam do té rozbité součástky narval hadice, aby to neunikalo a Klárka zase mohla dýchat. Mezitím jsme vytáčeli servisního mechanika a já byla připravená volat sanitku, protože bohužel jiná cesta, než odvézt Klárku do nemocnice na jiný dýchač, v případě, že si neporadíme, není a v tu chvíli prostě nebyla.
Františkovi se nějak podařilo po asi pěti minutách, že Venca do Klárky dýchal asi z padesáti procent, takže akutní stav ohrožení jejího zdraví pominul.
Mně se mezitím zatemnilo před očima, protože nejmladší benjamínek stál stranou a mně bylo tak líto, že je jeho první školní den a on o něj přijde.
Že tam vůbec nebude.
Nebo to nějak uděláme a bude, ale bez své mámy.
Protože ta musí být s tou osmiletou opicí, která na vozíku lítá jak šílená a … i když jí tisíckrát říkáme, že musí opatrně, tak v tu nejmíň vhodnou chvíli tohle způsobí.
Uáááááá … nadávala jsem jak špaček 🙂
Nebudu vás napínat.
Nakonec nejen že stihl školu Davča (kterého jsme tedy v 7:20 poslali po svých, aby aspoň někdo do té školy došel), stihl ji i Kája (a já s ním), a nakonec i Klárka, protože se Františkovi podařilo za pomoci různých udělátek a krájení hadice, svaření čehosi, fakt nevím – dát do kupy Véčko tak, že fungovalo prozatimně tak, že jsme nikam do nemocnice jet nemuseli, domluvili jsme se s panem Votlučkou, že přijede co nejdřív, ale že to nespěchá, život ohrožený není … A i když upocení, vyřízení, psychicky vyklepaní … jsme nakonec ve škole, první uvítací den, skončili všichni.
Já s okatým Kájíkem v první třídě, František s Klárkou a asistentkou Aničkou ve druhé a David mazák ve své páté.
No povím vám … doufám, že jsme si to ten první den vybrali na celý rok dopředu 😉
Přečetla jsem jedním dechem a tedy hlavně, že vše dobře dopadlo! Doufám, že další dny už budou daleko nudnější. 😉
A František je poklad. 🙂
Faf, díky:) No to teda je, co já bych si bez něj počala:))
Uffff…dobře,že to takhle dopadlo 😉
No Blani, dneska se tomu už směju, ale ten den … no večer jsem usnula někdy po osmé totálně vyčerpaná, celý den byl vůbec náročný 🙂
Ale už dobrý, Klárka je ve škole absolutně spokojená, kluci taky (no David se tváří mírně zpruzeně, ale vcelku zatím dobrý:))
Ufffff… ještě že to všichni překonali v pořádku, i opice 😉 Přeju následný školní proces už jen zvolna ;-)!
Péťo, děkujeme, tobě také krásné dny:)
Tedy Mirko, krve by se ve mně nedořezal. Byla jsem dlouho pryč a vrátila jsem se nemocná, takže po dlouhé době, napnutá, koukám na blog a tedy, takhle napínavý první školní den, to opravdu dokáže přežít bez újmy tvoje statečná rodina, která už ledacos zvládla. Pro ostatní je to přímo horor. Hlavně že jste si nakonec s úlevou mohli oddechnout, musím tedy říct, že tak jak jsi bezvadná, tak sis určitě našla spolehlivého a šikovného partnera, když dokázal Klárce tak rychle zprovoznit Vencu. A Klárka, jak moc jí přeju, že je veselá a řádí, i když se pak stane něco nepříjemného, copak jí to může někdo vyčítat, viď. A ten malý Námořníček už je školák, jak to strašně letí, vždyť je to chvilka, když šel Davídek do první a on už je skoro puberťák. Moooc přeju nadále klidnější rána a hlavně vám všem zdraví, štěstí a krásný (co možná nejklidnější) život. Moc vás všechny zdraví Alča
Ali, no nenudíme se 🙂 Tobě moc přeju uzdravení a ať je už jen dobře!!!
To by jste snad ani nebyli Vy, kdyby jste neměli trochu toho adrenalinu 😉 A mít takhle šikovného chlapa v domě, to je prostě poklad… Sama takového doma mám a nemůžu si ho vynachválit 😉 Ať je v dalších dnech méně adrenalinu a hlavně hodně radosti, štěstí, lásky a zdraví!!!
Klárko, děkujeme a chlapovi to říkám každý den, už je z těch mých pochval rozmazlený :)))
Ahoj, to byl adrenalinový článek hned po ránu :-), ale vyřešili jste to bravurně. Vy jste celá rodina hrozně šikovná :-).
Ať se všem ve škole líbí a nosí samé jedničky a hlavně drží zdravíčko.
Raduš, díky, mrzí mě, že nám to nevyšlo, ozvi se kdyby ses chystala do Plzně, ju ?:)
Uffff!!! Jste hrdinové. Při čtení o tom, jak se Klárka honí prvního září ráno s bráchama, jsem nevěděla, jestli brečet nebo se smát. Zjevně si nedá tu radost ze života vzít vůbec ničím:-))
Frantishko, to víš, že nedá, ale je to někdy o nervy:)))
Uff, napinavy prvni skolni den… Preju, at mate cely skolni rok duvod jenom k radostem 🙂
Žirafko, děkujeme a to samé přejeme i vám 🙂
Milá Diny. Četla jsem jedním dechem. Našla jsem si vás a čtu od té doby , co jsem si koupila Devátý dotek. Takový dar slova. V těch strašných chvílích i dar vtipu. Tento článek po dlouhé době připomíná váš starý blog. Pobaví, zahřeje na duši. Jaká škoda, že už nepíšeš jako dřív. To byl jen výkřik. Důvody naprosto chápu.
Naďa
Naďo, když jsem ho psala, úplně jsem pod prsty cítila to, co kdysi … byla to fajn doba 🙂 Děkuju za moc milý komentář a píšu jak čas dovolí, ale jen na FB svým přátelům a těm, s kterými se nebojím sdílet náš i jejich život (nedokázala bych se úplně uzavřít 🙂 ).
Diny, to muselo být hodně stresující. Doufám, že jste si už svou dávku adrenalinu vyčerpali a další školní dny budou obyčejné. Jitka
Jikre, v tu chvíli to byla síla, dneska se tomu už smějem 🙂 No smáli jsme se už odpoledne, kdy tu byl pan servisní,. Klárka je prostě na tom vozíku drak, asi jí uberem krapet kyslíku 😉
uf, BOŽE, moje nervy!!! Takovej napínák 😀 Jsem ráda, že to dobře dopadlo. Taky máme prvňáka a u nás teda ráno v klidu neprobíhalo.
Koukám, že sdílíme tu pošahanost vyučování od půl osmý…
Přeju všem Tvým školáčkům úspěšný začátek až do konce 😉
Jaké to je, být po dobu vyučování bezdětná? :)))
Leelo, vy jste také vesničtí střediskoví? Prý je to takhle kvůli dětem, co dojíždí z okolí…
Po dobu vyučování bezdětná si, co se týká nudy, neužívám, pracuju a dny letí jako šílené, za chvíli tu jsou Vánoce !! 🙂
Miruško, taky jsem ani nedutala při čtení, doufala v jen a jen veledobrej konec a tentokrát nejvíc držela palce Kájíkovi, protože jsem úplně viděla ty jeho smutný, i když „jako chlapsky“ chápavý kukadla:-) Jste dobří! Tak teď už jen kapku nudy 🙂 Díky za zprávy. Dana
Danuš, děkujeme a pozdravuj holky z diskuze 🙂
D+K
Uff, mazec. Na Kájíkův školní start teda jen tak nezapomenete. Ještěže si F. poradil, protože si vůbec nechci představovat ten smutek obou Káček a tvůj stres, kdyby místo začátku vytouženého prvního školního dne následoval výlet rychlou na nemocniční ventilátor.
Držte se.
Uf, tedy Diny, to bylo drama. Jsem to přečetla jedním dechem a pořád jsem doufala, že to bude mít šťastný konec. A mělo 🙂 Jste sehraná parta, František je chlap na svým místě (nic není problém, se vším si poradím, všechno opravím). Jsem ráda, že se Vám ten první den nakonec povedl.
Držím palce, ať ostatní dny jsou pohodové a neadrenalinové 🙂
Tyyyyjoooo, ufffff. Když já jsem takhle vyklepaná jen z přečtení záznamu, tak pro vás to musel být příšerný zážitek. Přeju v dalších dnech jen nudu a žádný adrenalin!
Tak já se teda přiznám, mně nejvíc trnulo z toho, že snad ani nepípneš výtku vůči honícím se dětem. Takže můj osobní kámen ze srdce třískl o zem po téhle větě:
Uáááááá … nadávala jsem jak špaček
To jsem si teda oddechla! Jsem se začínala obávat, že jsi mimozemská nadžena-matka, k níž bych se nedokázala vztáhnout. 😉
Z.
Zuzko, to se neboj, jak budu mít čas, napíšu ti do mejlu ještě jeden důkaz, že fakt mimozemská nejsem, vztahující se k tomuto prvnímu školnímu dni:)))
Díky za uklidňující mail, oceňuju kreativitu i černý humor v nadávání :)))
Totiž já jsem fakt při čtení trnula při představě, že celou mega adrenalinovou situaci řešíš plně koncentrována na záchranu života dcery a ani trochu si nezanadáváš. Jako to by bylo nelidské, to uzná každý soudný čtenář. 😉
Jinak já se po podobných, ovšem obvykle méně intenzivních akcích uklidňuju představou, kolik člověk s dětma ušetří peněz za adrenalinové sporty ála bungee jumping, seskok z letadla apod., které vůbec nepotřebuje, neb život mu tyto zážitky poskytuje zdarma a zcela nečekaně. Člověk pak jenom skáče a lítá a před očima se mu zrychleně promítne celý život… a to všechno bez padáku. Óbr balíček adrenalinu zcela zdarma.
Ať máte takových zážitků co nejmíň, nejlíp už žádný.
Z.
Tak, Klárko a spol., doufám, že jste zdárně začali další týden 😉 🙂
Péťo, neboj, všechno je v nejlepším nepořádku 🙂
Děkujeme za starost 🙂
D+K
zdravím a přeji ve školním roce klid apohodu
Jsem ráda,že je všechno v nepořádku:)
A těším se na nějaký článek,o tom binci:)
Hanka,zdravím všechny školáky
Tak to byl nervák…
Hlavně,že to dobře dopadlo!!!
Krásné a hlavně klidné další školní dny…:-)