Klárka - naše sluníčko

No nedalo se jinak.

Děti naléhaly, venku zima, kam se tak asi dalo jet jinam, než do nějakého obchoďáku (auuuu, už aby tu bylo jaro!!!)

Velkej Novej ještě s námi nemohl, nájezdy se teprv chystají, ale na první výlet s Béďou se muselo !!:)

Davídek zůstal po odjezdu babičky na vlak u svého kamaráda Péti, a tak jsem naložila jen trojlístek a tradá – jelo se do velkého Tesca na Rokycanské. Prostě jen tak. Klárka už nikde nebyla pěkně dlouho, Kájík se probudil do prudivky, která ho ale okamžikem nalodění do Bédi okamžitě přešla :))

A tam jsme se prošli, Klárka trošku jezdila, a nakonec jsme se najedli kde jinde, než u Mekáče (a u Číňanů – proč toho dávaj tolik???).

A další obr radost byla z balonků a ze zmrzliny :)) 

Pak už bylo najednou hodně hodin, ještě že jsme před odjezdem všechno připravili tak, že jsme jen vyzvedli Davídka u kamarádky a doma všechny prcky hodili do vany:)

Usnuli jak dudci – ani se nedivím :) A první výlet s Béďou se jim moc líbil :) Ale ten první, pořádný, s Velkým Novým, ten nás teprv čeká :)

Článek o našem Béďovi je TADY :) Článek a poděkování :)

PS: A taky vyprávění, jak Béďa ke jménu přišel ;) 

Včera měl Kájík oslavu narozenin a měla to být i oslava Zuzčina – ale dopoledne byl takový chaos, a Zuzi nepřijely kamarádky, že to nakonec spíš byla jen prcková oslava a se Zuzi si to vynahradíme jinak. Kájíkovi přišli oba pozvaní kamarádi, Péťa i Anetka, takže si pěkně zařádil (a večer padl za vlast:))). 

No prťata si to užila, a Zuzka nakonec taky, protože se někam zdejchla s noťasem a nikdo jí neotravoval :) 

Dneska jsme měli velký den.

Větší článek napíšu do pondělí na Baby-café – protože bez Zrnek a bez BCéčka bychom ten velký den neměli.

A co víc – bez spousty z vás :)

Dnes nám toho krasavce Dibelkovi přivezli:)

Náš nový člen rodiny – Ford Galaxy – Velkej sedmimístnej auťák pro naší velkou rodinu. Pro nás všechny a hlavně pro Velkej Novej nebo už spíš Velkej Zajetej električák :)

Klárka beruška si hned myslela, že pojedeme do Pdahy do zologický zahdady – musela jsem jí vysvětlit, že dneska ne, že musíme mít nejdřív nájezdy do auta a maminka musí zařídit ještě nějaké papíry a značku a taky že radši počkáme, až nebude sníh a bude teplíčko.

Naštěstí je trpělivá, šmudlina.

A tady je fotka Klárky s Dibelkovic Kristýnkou :)

Víc napíšu do článku na BC – navíc bude půlnoc a já fakt už zíííváááám ;)

Každopádně Fordíkovi je pět a půl roku, je to švihák, řídí se skoro sám a já se neskutečně těším na to, že se konečně vejdeme s dětma a Klárčinýma specifickýma potřebama do auta tak, abychom mohli jezdit na výlety, abychom mohli jezdit dál než do Plzně a prostě strašně moc nám usnadní život.

Takže … vy kdo za něj můžete ;) Děkuju !!!

Jen jedné věci je mi moc líto. Že už nepotřebujeme to šesté sedadlo …

Ale snad, snad to ten náš táta odněkud vidí a snad … snad taky nevěří svým očím a je moc rád … že budeme ve větším bezpečí, že se s Klárkou všude dostaneme … a že to někdy v životě bývá jako v pohádce …

Dnešní fotka na blog chybí, nějak nebyl čas.

A zítra bude velký den. Nejen že se budou slavit Kájovo i Zuzčiny narozeniny, oslava bude odpoledne, ale dopoledne se stane velká věc.

Tak velká, že jsem dneska z legrace říkala kamarádce, aby po vsi nechala rozhlásit zákaz vycházení :)) Do odvolání, radši ;) 

No a vy si počkejte na zítřejší článek :))

Tak už máme oveček jen pět.

Roční beránek Martin to má už asi za sebou. Odpoledne v půl 4 si pro něj přijeli „kluci“ ze vsi, v ohradě ho zahnali do salaše a pak svázaného odnesli …

Jako jsem ráda. Nebylo už příjemný lízt do ohrady a bát se. Poslední dobou dokázal vyvrátit i velká vrata do zahrady. Pocit, když před vámi couval a typicky zaklonil hlavu a rozběhl se … taky nic moc, přišla jsem si jak toreador a musela jsem ho něčím majznout nebo píchnout vidlema, aby mě nenabral. V ohradě se nedalo nic dělat, vrátka do vedlejší ohrady už vyvrátil. Nemůžu vozit kolečka s hnojem, nosit vodu, uklízet tam, když odněkud ze zálohy se může kdykoliv vyřítit asi osmdesátikilový paličák.

Nevím, jestli by to stejně řešil Milda. Ale stejně mi Martina bylo líto … 

Ale tak nějak se utěšuju, že tu měl hezký život. Obrovskou louku od jara do podzimu plnou trávy a pampelišek. Přístřešek, kam se mohl schovat, když pálilo slunce. V zimě zase do závětří salaše a měl tam oblíbené místo, kam jiná ovečka nesměla. Byl to takovej paša, šéf – holky se mu podřizovaly. Jeho harém;) A jako bonus malýho beránka Matýska, na kterým si ukájel své vůdčí pudy a poslední dobou tomu třicetikilovýmu šmudlovi dával dost zabrat;) 

(fotka z června 2009 ze střihu)

Prostě to tak chodí. Trochu je mi to líto, byl jako maličkej roztomilej a byl to asi největší mazel, byl nejvíc ochočenej. Jenže na mně si vůdčí pudy prostě zkoušet nemůže, natož na Zuzku. Takže po téměř roce života u nás … jsme se včera rozloučili. Naposled jsem ho pohladila po čumáku, ještě tak důvěřivě mi proti ruce vyrazil, aby se o ní podrbal.  Zradila jsem ho.

Jenže to nešlo jinak. Není to proti řádu věcí. Bylo to jen zvíře. Jen z mé vůle první zabité.

Divnej pocit. Rozhodně to v sobě ještě vyřešené nemám. A je mi prostě smutno, když koukám na holky, jak pobekávají a postávají, jakoby ho hledaly. Pořád říkám, že je ovce hloupá – no nevím. Včera mi občas přišly smutný jako já.  

Nerozklikávejte, je malá, zmenšená už před dvěmi lety.

To byla taková náhoda, tuhle košilku dostal Kája v porodnici – a nikdo mi nechtěl věřit, že to nebylo domluvené nebo naaranžované :))

A jestli si to dobře pamatuju, tak tuhle fotku udělala kamarádka Edita :)

To byl drobeček… to snad už ani není pravda… 

Skoro se tomu nedá věřit.

Námořníčkovi jsou právě dnes dva roky …

Dva roky utekly jako voda, sedmsettřicet dní … skoro jako nic. 

Před rokem jsem mu psala už sem na blog Vyznání k prvním narozeninám … lepší už asi nikdy nenapíšu, je v něm všechno …

Nikdy nezapomenu, jak pyšně ho držel před dvěma roky Milda v náručí … svého druhého syna.

Jak jsme volali rodině z porodního sálu a jak se pradědeček Karel, když se dozvěděl, že opravdu se pravnouček jmenuje po něm … rozplakal …

Nikdy nezapomenu, jak moc byl důležitý, když měl pouhé dva měsíce, jak moc mě to maličké miminko drželo nad vodou …

A úplně nejvíc je podobný svému tátovi. Dokonce má podobnou legrační chůzi:) Asi i bude chytrý po něm, protože umí čísla až do deseti (na přeskáčku teda), umí prstem ukázat nahoru a dolů a mluví už prakticky všechno.

Dneska mu přišel krásný dopis od pradědečka Karla. Blahopřání k narozeninám … S dovolením ocituju konec …

„… abys po celý svůj život vyrůstal a žil v pohodě a radosti a v Tvém srdíčku a v Tvé duši pokračoval život Tvého nezapomenutelného táty …“ 

Neuměla bych říct krásnější přání …

PS: Oslava bude v sobotu :)

Nějak ani nevím, co k té fotce víc říct :)

Snad jen, že byla nafocená ráno a Klárka ještě nemá učesaný vlásky :) Divoženka :))

Nedávno jsem změnila vkládání fotografií – dávám větší, můžete na ně kliknout a ukážou se ještě větší, až jsou největší na celém světě :)

Jenže podle některých náznaků se to někomu nelíbí – zabírají hodně místa na stránce, v rodině třeba zase při tisku utiskují text tak, že není skoro vidět … atd …

Prosila bych o hlasování a případně o názory pod článek, děkujiii – já vím, že blog je to můj, ale konkrétně co se týká fotek sama rozhodovat nechci, dám na většinu a zajímá mě váš názor:)